ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.974.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 974/2011 -16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2011 o dovolání podaném J. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 175/2010 ze dne 8. 4. 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 238/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 91 T 238/2009 ze dne 18. 1. 2010 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) trestního zákona (dále jen tr. zák.) a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci přesně specifikované ve výroku citovaného rozsudku a bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 175/2010 ze dne 8. 4. 2010, tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení podal J. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že otázka posouzení přiměřenosti přísnosti trestu odnětí svobody je otázkou trestního práva hmotného, protože ukládání trestů a jejich výměra, stejně jako polehčující okolnosti jsou upraveny v trestním zákoně a jsou tak otázkami hmotného práva. V této souvislosti poukázal na to, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný a vzhledem k přítomným polehčujícím okolnostem, kterými jsou jeho plné doznání, napomáhání orgánům činným v trestním řízení, projevená lítost a konečně i způsobení nízké škody. Uvedené skutečnosti však soudy nevzaly v úvahu při ukládání trestu, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „napadené rozhodnutí na základě tohoto dovolání zrušil a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
K dnešnímu dni dovolací soud neobdržel písemné podání, kterým by nejvyšší státní zástupce případně uplatnil svá práva plynoucí z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř., zejména právo vyjádřit se k dovolání obviněného.
Na tomto místě je nutné připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod dovolání uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout jim adekvátní právní závěry. Stejně tak ovšem se nelze na základě tohoto (a ani žádného jiného dovolacího důvodu) domáhat případného pochybení soudu spočívajícího v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu. Námitky vůči druhu a výši uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a tedy pouze tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. O takový případ se však zjevně nejedná, když předmětný druh trestu byl dovolateli uložen v souladu se zákonem a také v mezích příslušné zákonem stanovené trestní sazby na trestné činy, kterými byl shledán vinným. Nelze než uzavřít, že s ohledem na uvedené není otázka přiměřenosti (výše) uloženého trestu a jeho druhu otázkou jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacímu důvodu uplatněného podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je třeba uvést, že ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez jeho věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. což znamená, že v posuzovaném případě by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a k němuž se již v rámci tohoto rozhodnutí dovolací soud (výše) vyjádřil. Nad rámec uvedeného lze pouze konstatovat, že závěry soudů ohledně druhu a výše uloženého trestu nelze mít za extrémně nesouladné s učiněnými skutkovými zjištěními, když odvolací soud se i takto vznesenými námitkami zabýval a také vysvětlil své úvahy při ukládání druhu a výše trestu, když i v tomto směru rozhodl v mezích zákonného uvážení.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka