ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.987.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 987/2011 -30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2011 o dovolání podaném F. S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 8 To 510/2010 ze dne 17. 1. 2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 59/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 3 T 59/2007 ze dne 18. 11. 2010 byl dovolatel uznán vinným v bodech 1), 3) a 4) trojnásobným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 trestního zákona (dále jen tr. zák.), v bodech 2), 5) a 6) trojnásobným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. a v bodě 7) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za trestné činy uvedené v bodech 2), 4), 5), 6), 7) byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. To s tím, že v takto stanovené zkušební době je povinen dle svých sil nahradit způsobenou škodu, uhradit dlužné výživné a řádně se podrobovat psychiatrické léčbě zjištěného duševního onemocnění a při léčbě řádně spolupracovat se svým ošetřujícím psychiatrem. U trestného činu uvedeného pod body 1), 3) soud upustil od uložení souhrnného trestu. Dále bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal F. S. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením sp. zn. 8 To 510/2010 ze dne 17. 1. 2011 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal F. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že mu bylo upřeno právo účasti na jednání před soudem v jeho věci, když vždy k jednání doručil potvrzení od svého ošetřujícího psychiatra, že není schopen účasti u hlavního líčení. Soud k uvedenému nepřihlédl a jednání vzdor uvedenému konal, když se spokojil v tomto směru pouze se závěry znaleckého posudku. Byl se tak nucen jednání u soudu (hlavních líčení) přes uvedené účastnit. V uvedeném směru tedy nebyl brán ohled na jeho zdravotní stav, když dovolatel se současně vyjádřil kriticky k závěrům předmětného znaleckého posudku a výslechu znalce před soudem. Dovolatel má za to, že jeho jednání bylo kriminalizováno, když žádná matka výživné pro děti nepožadovala a stalo se tak až po ingerenci policie. Proto také navrhl, aby „dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce) s tím, že z obsahového hlediska lze uvést, že dovolatel uplatnil stejnou argumentaci již v rámci odvolání, jako řádného opravného prostředku, když ten byl řádně projednán a z jeho podnětu byla věc důkladně přezkoumána a na příslušné (napadené) rozhodnutí včetně jeho závěrů lze plně odkázat. Dodal, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek neslouží k úplnému přezkumu trestní věci, nýbrž jeho účelem je pouze zjištění, zda takovéto rozhodnutí netrpí některou ze specifických vad, jež jsou taxativně vyjmenovány v katalogu dovolacích důvodů (§265b tr. ř.). Z hlediska dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. potom nelze nalézt žádnou výhradu, jež by směřovala ke zpochybnění právní kvalifikace užité soudem a nakonec ani vůči skutkovým okolnostem v rámci jednotlivých dílčích skutků. Globální námitka stran tvrzení, že nebyl psychicky natolik zdráv, aby mohl vnímat průběh a smysl hlavního líčení a trestního řízení vůbec, však nemá s užitým dovolacím důvodem nic společného, neboť směřuje ryze k procesním postupům soudů, navíc nepravdivě. Dovolatel se tak mylně domnívá, že byla zkrácena jeho práva v řízení před soudem, přičemž je však namístě také připomenout, že dovolatel se osobně účastnil ve věci konaných hlavních líčení (veřejného zasedání před odvolacím soudem se neúčastnil ze své vůle), když vystupoval plnohodnotně a bez nejmenší známky psychických potíží uplatňoval svou obhajobu (proto také nepřichází v úvahu ani případné uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d/ tr. ř.). Státní zástupce poukázal i na to, že dovolatel byl po celou dobu trestního řízení zastoupen obhájcem, který mu byl ustanoven soudem podle §36 odst. 2 tr. ř., tedy za existence pochybností o jeho způsobilosti se řádně hájit a nemohl tak být případně naplněn ani důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Státní zástupce uzavřel s tím, že v napadeném rozhodnutí ani v řízení mu předcházejícím nebyla shledána žádná vada, jež by založila vadu napravitelnou cestou dovolání, když především dovolatelem uplatněné námitky nekonvenují žádnému ze zákonem definovaných důvodů dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Argumentace vedená dovolatelem však jádro takto uplatněného (definovaného) dovolacího důvodu však zcela míjí, když vůči právní kvalifikaci (nesprávného právního posouzení skutku) nebo vůči jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nevznesl jedinou námitku, tedy takovou, aby se dovolací soud vůbec mohl zabývat. Jeho námitky přitom směřují do oblasti údajných procesních pochybení soudů, a to zejména stran jeho možnosti plnohodnotně se účastnit jednání soudů ve své věci z hlediska své obhajoby, případně se týkají úlohy obhájce, který mu byl soudem ustanoven. K uvedenému lze potom (jako obiter dictum) uvést, že takové námitky by mohly případně odpovídat dovolacím důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. c) d) tr. ř. (tak se nestalo), avšak i v takovém případě by nemohly obstát. V tomto směru je totiž namístě plně odkázat na citovaná rozhodnutí obou soudů, které zejména v jejich důvodech přesvědčivě a podrobně vysvětlily, proč dospěly k závěru o příčetnosti (a trestní odpovědnosti) dovolatele, což bylo podepřeno i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví - odvětví psychiatrie a samotným výslechem příslušného znalce. Je tak namístě připomenout, že dovolatel se účastnil hlavních líčení s plnou schopností se adekvátně hájit, pohotově reagovat, namítat skutečnosti sloužící k jeho obhajobě a takto reálně vykonávat svou obhajobu. Navíc mu byl ve věci na základě ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. ustanoven obhájce, se kterým spolupracoval. Konečně jeho námitka spočívající v tom, že jeho jednání bylo kriminalizováno neodpovídá skutečnosti, když sdělení, za jakých okolností bylo na něj podáno matkami dětí trestní oznámení, je právně irelevantní.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soud nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka