ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.50.2011.1
sp. zn. 3 Tz 50/2011 -27
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 27. července 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Č. , proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 32 Nt 1328/2010, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 32 Nt 1328/2010, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §320 odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Č.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Obviněný M. Č. nastoupil dne 17. 1. 2010 výkon zbytku trestu odnětí svobody v délce 635 dnů z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2001, sp. zn. 49 T 23/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 3 To 18/2002. Tento zbytek trestu obviněný začal vykonávat ve věznici s dozorem.
Později byl obviněnému M. Č. nařízen trest odnětí svobody ve výměře 3 roků, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 3 T 95/2008. Výkon tohoto trestu byl nařízen do věznice s ostrahou.
Na základě žádosti ředitele Vazební věznice v Ostravě ze dne 9. 7. 2010 vydal Krajský soud v Ostravě dne 18. 10. 2010 usnesení pod sp. zn. 32 Nt 1328/2010, kterým ve smyslu §320 odst. 3 tr. ř. došlo k ujednocení shora citovaných postupně uložených trestů tak, že budou společně vykonány ve věznici s ostrahou. Toto usnesení nabylo právní moci dnem jeho vydání, tj. 18. 10. 2010.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 32 Nt 1328/2010, jimiž byl obviněnému M. Č. určen společný způsob výkonu postupně uložených trestů, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch tohoto obviněného.
Namítá, že Krajský soud v Ostravě měl ke svému rozhodnutí k dispozici hodnocení chování odsouzeného ve výkonu trestu a vyžádal si též aktuální opis z evidence Rejstříku trestů ze dne 6. 10. 2010, v němž je stále zaznamenáno odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 3 T 95/2008, ovšem toto rozhodnutí již bylo zrušeno usnesením téhož soudu ze dne 2. 9. 2010, sp. zn. 3 T 95/2008, a to k návrhu odsouzeného ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. Zároveň byla zrušena i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pozbyla-li zrušením zákonného podkladu. O této skutečnosti se Krajský soud v Ostravě nedozvěděl ani jiným způsobem, např. dotazem na soud nebo provedením důkazu spisem Obvodního soudu pro Prahu 6, ačkoli ve spise sp. zn. 32 Nt 1328/2010, je na č. l. 55 a násl. založen stejnopis rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 3 T 95/2008, z něhož je patrno, že řízení se v této věci vedlo proti uprchlému.
Podnět k postupu podle §320 odst. 3 tr. ř. byl podán v době, kdy věznice evidovala u odsouzeného M. Č. dva tresty odnětí svobody s nařízením jejich přímého výkonu. Ještě před rozhodnutím o ujednocení způsobu výkonu těchto trestů byl jeden z nich zrušen rozhodnutím ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. a návrh ředitele Vazební věznice Ostrava tak pozbyl podkladu. Odsouzený M. Č. měl i nadále vykonávat zbytek trestu z podmíněného propuštění v trvání 635 dnů, uložený ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 23/2000, ve věznici s dozorem. Je zřejmé, že Krajský soud v Ostravě nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí a porušil zákon v neprospěch odsouzeného, který je nucen vykonávat trest odnětí svobody v přísnějším typu věznice, než ve kterém by jej vykonával při správném postupu soudu.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. a v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. v řízení předcházejícím. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby toto usnesení zrušil, jakož i další obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že její podání je plně důvodné.
Podle §320 odst. 3 tr. ř., je-li u trestů odnětí svobody postupně uložených stanoven různý způsob výkonu trestu, určí společný způsob výkonu postupně uložených trestů soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává. Postupně uloženými tresty odnětí svobody zákon rozumí stav, kdy odsouzený má na základě pravomocného rozhodnutí soudu vykonat trest odnětí svobody a přitom předchozí uložený trest odnětí svobody nebyl zcela vykonán. Je nerozhodné, zda takový trest byl již v odsuzujícím rozhodnutí označen jako nepodmíněný trest odnětí svobody nebo zda jeho výkon byl nařízen později (srov. §330 odst. 1 tr. ř., §344 odst. 2 tr. ř.), podstatná není ani skutečnost, zda v době, kdy nabylo právní moci další rozhodnutí, kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, byl odsouzený ve výkonu jiného trestu odnětí svobody nebo se nacházel na svobodě.
Z obsahu přezkoumávaného spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě při rozhodování o žádosti ředitele Vazební věznice v Ostravě na ujednocení postupně uložených trestů měl k dispozici hodnocení o chování odsouzeného ve výkonu trestu (č. l. 3) a vyžádal si též aktuální opis rejstříku trestů ze dne 6. 10. 2010 (č. l. 64). V tomto je stále zaznamenáno odsouzení z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 3 T 95/2008. Přesto, že na č. l. 55 spisu je založena kopie rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 3 T 95/2008, z níž vyplývá že proti obviněnému M. Č. bylo vedeno řízení proti uprchlému, spokojil se s údaji z rejstříku trestů aniž učinil dotaz na obvodní soud případně provedl důkaz spisem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 3 T 95/2008. V takovém případě by totiž zjistil, že k návrhu obviněného ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 1. 2008, sp. zn. 3 T 95/2008, zrušen a současně byla zrušena též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V uvedeném směru tedy Krajský soud v Ostravě porušil zákon v neprospěch obviněného M. Č., a to v ustanovení §320 odst. 3 tr. ř. Krajský soud vycházel bez dalšího z podkladů, které byly nedostatečné k rozhodnutí o žádosti ředitele Vazební věznice v O., ačkoliv mu nic nebránilo v doplnění dokazování ve shora naznačeném směru. Lze tedy konstatovat, že krajský soud rozhodoval na podkladě nedostatečně zjištěného skutkového stavu v důsledku hodnocení neúplných důkazů (viz ust. §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2010, sp. zn. 32 Nt 1328/2010, a v řízení, které mu předcházelo byl v citovaných ustanoveních trestního řádu porušen zákon v neprospěch obviněného M. Č. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Protože v dané věci samotným rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k nápravě vzniklého nezákonného stavu a není třeba vydávat rozhodnutí další, Nejvyšší soud již neaplikoval ustanovení §270 odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata