ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.60.2011.1
sp. zn. 3 Tz 60/2011 -31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2011 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného O. D. , proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §163 odst. 1 tr. ř., ve vztahu k ustanovení §221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného O. D.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o vině pod bodem 1), pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009, v souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009, ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Břeclavi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 3 T 456/2003, byl obviněný O. D. uznán vinným v bodě 1) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a v bodě 3) trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Jednání popsaného pod bodem 2) rozsudku se dopustil společně s obviněným J. D.
Jednání pod bodem 1) rozsudku se dopustil tak, že dne 24. 5. 2003 asi v 16.45 hodin v B. v restauraci "U." slovně napadl svého bratra J. D., poté jej srazil na zem, rozbil sklenice a těmito poškozeného pořezal, a když se J. D. dostal před restauraci, dohonil jej a opět jej napadl rozbitou sklenicí, přičemž řezná rána u levého oka byla hluboká a mohla poškodit levé oko, další řezná rána byla na levé straně krku, kde je krční tepna, takže poškozený byl odvezen rychlou lékařskou službou do nemocnice, kde byl ošetřen.
Za skutky uvedené v rozsudku ad 1) – 3) byl obviněnému uložen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve vztahu k jednání pod bodem 2) rozsudku.
Tímto rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto podle §37 tr. zák. o upuštění od uložení dalšího trestu u obviněného J. D.
K odvolání obviněného O. D. rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 7 To 364/2004, tak, že podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněného O. D. v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. V odůvodnění rozhodnutí k jednání pod bodem 1) mimo jiné uvedl, že se soud prvního stupně dostatečným způsobem nevypořádal jak s obsahem výpovědi poškozeného J. D., tak s obsahem výpovědí dalších svědků potvrzujících obhajobu obviněného. Teprve po doplnění dokazování bude mít soud prvního stupně dostatečné podklady pro posouzení právní kvalifikace tohoto jednání obviněného.
Okresní soud v Břeclavi doplnil dokazování dle pokynů obsažených ve zrušujícím usnesení krajského soudu a nově rozhodl rozsudkem ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, tak, že obviněného O. D. uznal vinným v bodě 1) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., v bodě 2) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a v bodě 3) trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák.
Jednání pod bodem 1) rozsudku se dopustil tak, že dne 24. 5. 2003 asi v 16.45 hodin v B. v restauraci "U." slovně napadl svého bratra J. D., poté jej srazil na zem, rozbil sklenice a těmito poškozeného pořezal, a když se J. D. dostal před restauraci, dohonil jej a opět jej napadl rozbitou sklenicí, přičemž řezná rána u levého oka byla hluboká a mohla poškodit levé oko, další řezná rána byla na levé straně krku, kde je krční tepna, takže poškozený byl odvezen rychlou lékařskou službou do nemocnice, kde byl ošetřen.
Za skutky uvedené v rozsudku ad 1) – 3) a za sbíhající se trestné činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen podle §196 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání 28 (dvaceti osmi) měsíců. Pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 11. 2004, sp. zn. 2 T 726/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve vztahu k jednání pod bodem 2) rozsudku.
Proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. D.
Stěžovatel je toho názoru, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §163 odst. 1 tr. ř. a v ust. §190 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §221 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného O. D.
Napadenému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi v téže věci předcházel rozsudek tohoto soudu ze dne 28. 5. 2004, č. j. 3 T 456/2003-351, kterým byl obviněný O. D. ohledně skutku pod bodem 1 uznán vinným kromě trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. i pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Z podnětu odvolání obviněného byl však tento rozsudek Krajským soudem v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2004 pod sp. zn. 7 To 364/2004, zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena nalézacímu soudu k novému projednání.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné uložil nalézacímu soudu, aby v novém hlavním líčení přibral k řízení znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství za účelem posouzení charakteru zranění poškozeného - bratra obviněného J. D. - a k objasnění mechanismu možného vzniku zranění poškozeného. Následně vypracovaný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Svatavy Duchaňové ze dne 17. 5. 2005, byl pak za souhlasu státního zástupce a obviněného konstatován u hlavního líčení konaného dne 8. 12. 2005 (viz č. l. 447 tr. spisu). Dne 2. 2. 2006 byl vyhlášen výše citovaný rozsudek, jímž byl obviněný O. D. oproti původnímu rozsudku uznán vinným v bodě 1 trestným činem výtržnictví podle ust. §202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Za situace, kdy nalézací soud dospěl k závěru, že skutek pod bodem 1 je nutno posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, než jak jej posuzovala obžaloba, či v předchozím řízení sám nalézací soud, měl předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku upozornit osoby, kterým se doručuje opis obžaloby. Rozhodující soud však podle ustanovení §190 odst. 2 tr. ř. nepostupoval a dotčené subjekty na změnu právní kvalifikace neupozornil. Navíc soud I. stupně překvalifikoval protiprávní jednání obviněného pod bodem 1 obžaloby na trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kdy trestní stíhání pro takovýto trestný čin proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď, lze zahájit nebo v již zahájeném řízení pokračovat pouze se souhlasem poškozeného (§163 odst. 1 tr. ř.). Uvedené ustanovení nalézací soud nerespektoval, a aniž k důkazům opatřil zákonem požadovaný souhlas poškozeného, uznal obviněného O. D. v bodě 1 rozsudku vinným také trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Z uvedených důvodů považuje stěžovatel napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v bodě 1 za nezákonný, což se týká i navazujícího výroku o trestu.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, a v řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal okresnímu soudu s pokynem znovu v ní jednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi, sp. zn. 1 Zt 392/2003, bylo obviněnému O. D. v bodě 1) kladeno za vinu, že se dopustil trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 24. 5. 2003 asi v 16.45 hodin v B. v restauraci "U." slovně napadl svého bratra J. D., poté jej srazil na zem, rozbil sklenice a těmito poškozeného pořezal, a když se J. D. dostal před restauraci, dohonil jej a opět jej napadl rozbitou sklenicí, přičemž řezná rána u levého oka byla hluboká a mohla poškodit levé oko, další řezná rána byla na levé straně krku, kde je krční tepna, takže poškozený byl odvezen rychlou lékařskou službou do nemocnice, kde byl ošetřen.
Okresní soud v Břeclavi po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 3 T 456/2003, v bodě 1) výroku rozsudku obviněného uznal vinným dle obžaloby. K odvolání obviněného krajský soud napadený rozsudek zrušil a uložil nalézacímu soudu ve vztahu k jednání pod bodem 1) doplnit dokazování. Okresní soud v Břeclavi doplnil dokazování dle pokynů obsažených ve zrušujícím usnesení krajského soudu a nově rozhodl rozsudkem ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, tak, že obviněného O. D. uznal vinným v bodě 1) trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák.
Jednání popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku, a to ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil vůči svému bratrovi J. D.
Podle §163 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2009, trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a, pomluvy podle §206, neposkytnutí pomoci podle §207 a §208, poškozování cizích práv podle §209, ublížení na zdraví podle §221 , §223 a §224, ohrožování pohlavní nemocí podle §226, omezování osobní svobody podle §231 odst. 1, 2, vydírání podle §235 odst. 1, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, krádeže podle §247, zpronevěry podle §248, neoprávněného užívání cizí věci podle §249, neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a, podvodu podle §250, podílnictví podle §251 a §252, lichvy podle §253, zatajení věci podle §254, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255, poškozování věřitele podle §256 a poškozování cizí věci podle §257 trestního zákona, proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1, 2 proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem, partnerem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle §201a trestního zákona, pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.
Podle odst. 2 nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit.
Podle §163a odst. 1 tr. ř. souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v §163 odst. 1 tr. ř. není třeba, pokud
a) byla takovým činem způsobena smrt,
b) poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo pro kterou byla jeho způsobilost k právním úkonům omezena,
c) poškozeným je osoba mladší 15 let,
d) z okolností je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
Podle odst. 2) §163a tr. ř. jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle §163 tr. ř., tento orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty již souhlas s trestním stíháním dát nelze. O tom je třeba poškozeného písemně poučit.
Podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. je svědek oprávněn odepřít vypovídat, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu nebo druhu anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Citovanými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Břeclavi při svém rozhodování důsledně neřídil.
Jednání obviněného O. D. bylo obžalobou a následně i soudem prvého stupně kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., který není vyjmenován v ustanovení §163 odst. 1 tr. ř., a tudíž v tomto stádiu trestního řízení nevznikla orgánům činným v trestním řízení povinnost vyzvat poškozeného J. D. k vyjádření, zda souhlasí s trestním stíhání bratra. Tato povinnost však nastala při změně právní kvalifikace provedené soudem prvého stupně (po zrušení rozsudku odvolacím soudem), následně vyjádřené v napadeném rozsudku, kdy byl předmětný skutek nově posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. spáchaný v souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Nalézací soud měl proto poté, co dospěl k závěru o použití uvedené právní kvalifikace, vyzvat poškozeného k vyjádření ve smyslu §163 odst. 1 tr. ř., příp. mu měl k tomuto vyjádření poskytnout lhůtu podle §163a odst. 2 tr. ř., což však neučinil.
K tomuto je třeba uvést, že již na č. l. 30 trestního spisu je zaprotokolováno vyjádření poškozeného J. D. ze dne 9. 6. 2003, kdy uvedl po poučení, že nedává souhlas s trestním stíháním bratra O. D. Při výslechu v hlavním líčení dne 17. 10. 2003 a 22. 4. 2004 před okresním soudem při právní kvalifikaci jednání obviněného pod bodem 1) jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. soud prvého stupně poškozeného k jeho vyjádření nevyslechl a nepoučil, že předmětný nesouhlas s trestním stíháním s ohledem na výčet trestných činů uvedený v §163a odst. 1 tr. ř. nelze vyslovit. I po vyhlášení prvního odsuzujícího rozsudku ze dne 28. 5. 2004, sp. zn. 3 T 456/2003, poškozený přípisem ze dne 28. 6. 2004 vyslovil nesouhlas s trestním stíháním bratra obviněného O. D.
Jak již bylo uvedeno shora podle §163 odst. 1 tr. ř. lze zahájit trestní stíhání pro trestné činy taxativně vymezené v tomto ustanovení, mj. i pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 tr. zák ., proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§100 odst. 2 tr. ř.) , a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného . Podle §163 odst. 2 tr. ř. nepředloží-li poškozený své vyjádření státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu písemně, zaznamená se jeho obsah do protokolu. Souhlas s trestním stíháním může poškozený výslovným prohlášením vzít kdykoliv zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Výslovně odepřený souhlas však nelze znovu udělit. Z ustanovení §163a odst. 2 tr. ř. vyplývá, že jestliže se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním podle §163 tr. ř., tento orgán mu poskytne podle povahy věci k vyjádření přiměřenou lhůtu, nejvýše však 30 dnů. Po marném uplynutí této lhůty však již souhlas s trestním stíháním dát nelze, o čemž je třeba poškozeného písemně poučit.
Odepření souhlasu s trestním stíháním nebo jeho vzetí zpět je důvodem nepřípustnosti trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. i) tr. ř.
V posuzované trestní věci byl jednáním obviněného O. D. popsaným pod bodem 1) výroku rozsudku poškozen bratr obviněného J. D., t. j. jeho sourozenec, kdy nepochybně takový poměr zakládá důvod odepření výpovědi svědka podle ustanovení §100 odst. 2 tr. ř. Z toho pak vyplývá, že trestní stíhání obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. bylo podmíněno souhlasem poškozeného podle §163 odst. 1 tr. ř. (k tomu přiměřeně srov. rozh. č. 52/1986 Sb. rozh. tr.). V této souvislosti nelze pominout prohlášení poškozeného J. D. do protokolu dne 9. 6. 2003 i jeho přípis ze dne 28. 6. 2004.
Vzhledem k těmto skutečnostem je třeba přisvědčit názoru ministra spravedlnosti, že za dané situace měl okresní soud při změně právní kvalifikace skutku z trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. na trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (tuto změnu právní kvalifikace nutno již se zřetelem k zákazu reformationis in peius – odvolání nebylo podáno - akceptovat), postupovat v souladu s ustanovením §163 odst. 1 tr. ř. a poškozeného vyzvat k vyjádření, zda souhlasí s trestním stíháním obviněného O. D., popř. mu k tomuto vyjádření poskytnout v souladu s ustanovením §163a odst. 2 tr. ř. přiměřenou lhůtu. Bez takového souhlasu totiž bylo trestní stíhání obviněného pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. nepřípustné.
Podle §190 odst. 1 tr. ř. má-li soud za to, že při správném použití zákona je nutno skutek, který je předmětem obžaloby, posoudit podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba, vrátí věc státnímu zástupci k došetření [§188 odst. 1 písm. e) tr. ř.], je-li třeba vzhledem k odchylnému právnímu posouzení věc ještě blíže objasnit.
Podle odst. 2 není-li došetření třeba, upozorní předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku osoby, kterým se doručuje opis obžaloby (§196 odst. 1 tr. ř.).
Pokud bylo ve stížnosti pro porušení zákona argumentováno též porušením ustanovení §190 odst. 2 tr. ř. s odůvodněním, že za situace, kdy nalézací soud dospěl k závěru, že skutek pod bodem 1) je nutno posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, než jak jej posuzovala obžaloba, či v předchozím řízení sám nalézací soud, měl předseda senátu na možnost odchylného právního posouzení skutku upozornit osoby, kterým se doručuje opis obžaloby, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tomu tak není.
Podle §225 odst. 2 tr. ř. uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle §190 odst. 2. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit.
Toto ustanovení je důsledkem zásadní volnosti soudu při právním posuzování skutku uvedeného v žalobním návrhu (§220 odst. 3 tr. ř.). Na základě výsledků hlavního líčení se soud může odchýlit v právní kvalifikaci žalovaného skutku od obžaloby (návrhu na potrestání) jak ve prospěch obviněného (mírnější trestný čin, mírnější alternativa stejného trestného činu, jeden trestný čin místo jednočinného souběhu několika trestných činů apod.), tak i v jeho neprospěch (trestný čin s vyšší trestní sazbou, přísnější alternativa téhož trestného činu, více trestných činů v jednočinném souběhu místo jednoho žalovaného atd.). Vždy však může jít jen o takovou odchylku v právní kvalifikaci, která je ještě v mezích zachování totožnosti žalovaného skutku; ani po upozornění podle §225 odst. 2 tr. ř. (či podle §190 odst. 2 tr. ř.) nelze obviněného uznat vinným (nebo ho zprostit obžaloby) pro skutek, pro který nebyla podána obžaloba (návrh na potrestání), která je projednávaná v hlavním líčení.
Přísnější posouzení skutku oproti obžalobě ovšem vždy znamená nepříznivější důsledky pro obviněného (hrozba vyššího trestu, možnost uložení citelnějšího druhu trestu nebo i více trestů vedle sebe atd.). Proto v zájmu zachování práva na obhajobu zákon vyžaduje, aby byl obviněný upozorněn na možnost přísnějšího posouzení skutku soudem. Při řešení otázky, které ustanovení zákona je přísnější, bude soud vycházet z příslušných ustanovení trestního zákona o trestech s přihlédnutím ke konkrétnímu ustanovení zvláštní části trestního zákona, o které se opírá výrok o vině a z něhož vychází i sazba trestu, resp. okruh hrozících druhů trestu.
Jak již bylo uvedeno shora v daném případě okresní soud kvalifikoval jednání obviněného O. D. popsané pod bodem 1) na rozdíl od obžaloby jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. (spáchaný v souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.), tedy podle mírnějšího ustanovení trestního zákona. S ohledem na znění §225 odst. 2 tr. ř., který upozornění obviněného na změnu právní kvalifikace skutku spojuje se změnou v neprospěch obviněného, tzn. s nepříznivějšími důsledky pro obviněného. V daném případě proto nebylo povinností soudu obviněného na změněnou právní kvalifikaci upozorňovat.
Nejvyšší soud vzhledem k těmto závěrům podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 3 T 456/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §163 odst. 1 tr. ř., ve vztahu k ustanovení §221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného O. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1), pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, v souběhu s trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009, ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Současně pak zrušil i všechna další rozhodnutí, na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Břeclavi, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení před okresním soudem, kdy bude třeba rozhodnout o vině ohledně skutku popsaném pod bodem 1) napadeného rozsudku. V novém řízení se Okresní soud v Břeclavi bude muset věcí znovu zabývat, a to v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž při svém rozhodování bude vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem při výkladu relevantních procesně právních otázek a bude povinen provést níže uvedená doplnění (§265s odst. 1 tr. ř.).
V podstatě jde o to, že bude muset znovu rozhodnout o vině obviněného, pokud jde o skutek v rozsudku popsaný pod bodem 1), když výrok o vině pod body 2) a 3) napadeného rozsudku zůstal nedotčen, přičemž nejprve bude muset v souladu s ustanovením §163 odst. 1 tr. ř. vyzvat poškozeného J. D. k vyjádření, zda-li souhlasí s trestním stíháním obviněného O. D., popř. mu k tomuto vyjádření poskytnout v souladu s ustanovením §163a odst. 2 tr. ř. přiměřenou lhůtu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a