ECLI:CZ:NS:2011:3.TZ.75.2011.1
sp. zn. 3 Tz 75/2011 -20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. října 2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. M. , proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 12 T 29/2006, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 12 T 29/2006, byl porušen zákon v ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku v neprospěch obviněného L. M.
V napadeném usnesení se zrušuje výrok o uložení probačního dohledu.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 12 T 29/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007, byl obviněný L. M. podle §226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 2 Zt 559/2005, pro skutek, jehož se měl dopustit tím, že “ dne 8. 10. 2005 kolem 19. 30 hod. v B. na ul. F. v chodbě domu bezdůvodně fyzicky napadl J. B. tím způsobem, že ho opakovaně udeřil do hlavy dřevěnou násadou s připevněným kovovým řetězem zakončeným kovovou maticí, čímž mu způsobil na přechodu temene a levé spánkové krajiny tržně zhmožděnou ránu dlouhou zhruba 4 cm, která musela být chirurgicky ošetřena a pohmoždění hlavy, v důsledku uvedeného zranění byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života po dobu 8 až 10 dnů, přičemž popsaným předmětem, který k útoku užil, mohl poškozenému způsobit vážné zranění v oblasti hlavy, jako zlomeniny lebky, nitrolební krvácení nad i pod mozkové obaly či zhmoždění mozku“, v němž byl spatřován pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), neboť obviněný nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, Územní pracoviště B., B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §72 odst. 1 tr. zák. bylo obžalovanému uloženo ochranné psychiatrické léčení ve formě ústavní. Dále mu bylo uloženo podle §73 odst. 1 písm. a) tr. zák. ochranné opatření spočívající v zabrání věci, a to dřevěné tyče se řetězem a maticí, neboť náležela pachateli, kterého nelze odsoudit.
Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně nabyl právní moci dne 5. 9. 2007.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 12 T 29/2006, které nabylo právní moci dne 13. 1. 2009, bylo rozhodnuto tak, že se podle §72 odst. 4 tr. zák. za použití §351a tr. ř. ochranné psychiatrické léčení uložené L. M. formou ústavní rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 12 T 29/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007, přeměňuje na ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní.
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 12 T 29/2006 , které nabylo právní moci dne 21. 1. 2011, bylo rozhodnuto tak, že podle §99 odst. 6 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník), za použití §353 odst. 2 tr. řádu se L. M. propouští z ochranného psychiatrického léčení, uloženého mu rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 12 T 29/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007 (nesprávně uvedeno téhož soudu ze dne 4. 4. 2008). Podle §99 odst. 6 tr. zákoníku byl obviněnému uložen dohled na dobu 2 roků.
Proti posledně citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. M. Podle ministra spravedlnosti byl tímto usnesením a jemu předcházejícím řízením porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních 99 odst. 6 tr. zákoníku a §2 odst. 5, 6 a §353 odst. 2 tr. ř.
Ministr spravedlnosti poukázal na to, že ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku konstatuje, že ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta; jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení. Trvání ochranného léčení uloženého podle odst. 2 písm. b) může být ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout; je-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním až na dobu pěti let; na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení §49 až 51. O propuštění z ochranného léčení rozhoduje soud.
Gramatickým výkladem ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku je však třeba konstatovat, že v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení lze uložit odsouzenému dohled nad jeho chováním jen v případech, kdy bylo pachateli uloženo ochranné léčení dle §96 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, což není tato trestní věc. V této souvislosti je třeba rovněž zdůraznit, že obviněný v době spáchání skutku trpěl závažnou duševní poruchou charakteru psychózy, tedy trvalou duševní poruchou s bludy a celoživotně je postižen smíšenou poruchou osobnosti. Vlivem této poruchy byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného v době spáchání činu vymizelé. Uložením dohledu nad obviněným L. M. na dobu 2 let došlo k porušení zákona v jeho neprospěch, neboť pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky a obviněný by byl nucen po stanovenou dobu omezovat svou svobodu bez právního podkladu.
Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadené usnesení ve výroku o uložení dohledu probačního úředníka, a aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku mimo jiné uvádí, že trvání ochranného léčení uloženého podle odst. 2 písm. b) může být ukončeno, jakmile se během jeho výkonu zjistí, že jeho účelu nelze dosáhnout; je-li nebezpečí, že odsouzený spáchá další trestný čin, soud v rozhodnutí o propuštění z ochranného léčení uloží odsouzenému dohled nad jeho chováním až na dobu pěti let.
Podle §99 odst. 1 tr. zákoníku soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v §40 odst. 2 a §47 odst. 1, nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.
Podle §99 odst. 2 tr. zákoníku může soud uložit ochranné léčení i tehdy, jestliže
a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo
b) pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.
Z doslovné citace uvedeného zákonného ustanovení mimo pochybnost vyplývá, že možnost uložení dohledu se váže na rozhodnou právní událost, jíž je uložení ochranného dohledu pachateli, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. V přezkoumávaném případě byl obviněný L. M. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 12 T 29/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 5 To 392/2007, podle §226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 9. 2. 2006, sp. zn. 2 Zt 559/2005, neboť nebyl pro nepříčetnost trestně odpovědný. Zneužívání návykové látky, spáchání trestného činu pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním soudem prokázáno nebylo. Naopak jak nalézací tak odvolací soud dospěly k závěru, že obviněný v době spáchání skutku trpěl závažnou duševní poruchou charakteru psychózy, tedy trvalou duševní poruchou s bludy a celoživotně je postižen smíšenou poruchou osobnosti. Vlivem této poruchy byly rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného v době spáchání činu vymizelé.
Z obsahu posuzovaného trestního spisu je patrno, že předmětem jednání okresního soudu bylo rozhodování o ukončení ochranného léčení uloženého obviněnému v důsledku duševní poruchy (v době rozhodování podle §72 odst. 1 tr. zák., tzn. obdoby §99 odst. 1 tr. zákoníku) a nikoli z důvodu zneužívání návykové látky obviněným, případně z důvodu spáchání trestného činu pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním (v době rozhodování podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák., tzn. obdoby §99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku). Na ukončení ochranného léčení uloženého z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §99 odst. 6 věta druhá tr. zákoníku, tak nelze vztahovat zákonné předpoklady pro uložení dohledu probačního úředníka. Výrokem učiněným podle §99 odst. 6 tr. zákoníku byl proto porušen zákon v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud vzhledem k důvodům výše uvedeným podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 12 T 29/2006, byl porušen zákon v ustanovení §99 odst. 6 tr. zákoníku v neprospěch obviněného L. M. Podle §269 odst. 2 tr. řádu v napadeném usnesení zrušil výrok o dohledu probačního úředníka na dobu dvou roků učiněný podle §99 odst. 6 tr. zákoníku. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že zrušením vadného výroku bylo dosaženo žádoucího právního stavu, Nejvyšší soud již další opatření nečinil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a