ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1137.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 1137/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně E. F. P. , zastoupené JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 3, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 1 Tychonova č. 6, zastoupené Vojenským úřadem pro zastupování Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, nám. Svobody 471, o ochranu osobnosti,vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 103/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 1 Co 216/2008-55, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. listopadu 2007, č.j. 37 C 103/2006-39, zamítl žalobu, aby žalovaná zaslala žalobkyni písemnou omluvu: „Vážená paní rotmistryně, omlouváme se Vám za postup orgánu Vojenské policie ze dne 14. 4. 2006, kdy Vám bylo příslušníkem VP odebráno potvrzení ke komplexní péči vydané 15. 10. 2001 orgány ÚVS Praha 6. Jednalo se o překročení pravomoci Vojenské policie ve věci, kterou mělo řešit KVV hl. m. Praha. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 1 Co 216/2008-55, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud věc posoudil podle §11násl. obč. zák. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci soudem prvního stupně s tím, že v dané věci žalobkyně za prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu zvolila omluvu za odebrání potvrzení ke komplexní péči, nikoli za tvrzení, že mělo být označeno za padělek. Řízení o ochranu osobnosti je řízením návrhovým a je pouze na žalobci, jaký zvolí prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu. Soud uvedl, že jednání orgánu Vojenské policie, který žalobkyni odebral potvrzení ke komplexní péči je třeba považovat za výkon práva, resp. povinnosti, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu do osobnostních práv.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 10. března 2009 dovolání, doplněné podáním ze dne 21. ledna 2010. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčena, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za otázku zásadního právního významu považuje skutečnost, že za prostředek obrany proti neoprávněnému zásahu zvolila omluvu za odebrání potvrzení ke komplexní péči, nikoli za tvrzení, že mělo být označeno za padělek. Dále i skutečnost, zda odebrání průkazu ke komplexní péči bylo pouze v kompetenci orgánu, který jej vydal a jí předal – Územní vojenské správy v Praze 6, či zda bylo možné, aby je odebrala Vojenská policie. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. obč.zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. března 2008, sp.zn. 30 Cdo 194/2008). Není tak naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud dovolatelka uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 10. března 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu