ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1299.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1299/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně Z. M. , zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 5, proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Pavlem Povolným, advokátem se sídlem Vyšní Lhoty 141, Dobrá, okres Frýdek-Místek, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 85 C 486/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2010, č.j. 14 Co 117/2010-244, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2009, č.j. 85 C 486/2005-209, zamítl žalobu, „aby žalovaný byl povinen platit žalobkyni na výživném od 1.12.2005 do budoucna částku 3.000,- Kč měsíčně“(výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28.4.2010, č.j. 14 Co 117/2010-244, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně „v odstavci I. výroku v tomto správném znění : žaloba, aby žalovanému bylo uloženo platit žalobkyni výživné od 1.12.2005 v částce 2.000,- Kč měsíčně, se zamítá“. Dalším výrokem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vedlejších výrocích II. a III. a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Důvodem pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně „ve správném znění“ byla podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu skutečnost, že žalobkyně v průběhu řízení u soudu prvního stupně vzala žalobu co do částky 1.000,- Kč zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno; předmětem řízení tak zůstal jen požadavek na placení výživného ve výši 2.000,- Kč měsíčně od 1.12.2005.
Proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolání považuje za přípustné, neboť rozhodnutí samé má po právní stránce zásadní význam. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů a sama předestírá skutkové závěry, ke kterým měl odvolací soud dospět. Navrhuje, aby dovolací soud v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 28.4.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána proto, že žalobkyně dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně směřující proti tomuto rozsudku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu těchto nákladů nárok, a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu