ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1374.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1374/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobkyně L. M. , proti žalovanému A. H. , za účasti nezletilého P. M. , zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem města Pelhřimov, o určení otcovství a o výchově a výživě nezletilého dítěte, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 37 C 185/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2010, č.j. 16 Co 222/2010-184, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 15. 7. 2008, č.j. 37 C 185/2007-47, prodloužil znalci PharmDr. R. H., Ph.D., se sídlem GENERI BIOTECH, s.r.o., Hradec Králové, Machkova 587, lhůtu k vypracování znaleckého posudku „dle usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 37 C 185/2007-29 ze dne 7.5.2008 na 3 měsíce od doručení tohoto usnesení“ (výrok I.), žalobkyni L. M. uložil pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč, kterou je povinna zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.) a žalovanému A. H. uložil pořádkovou pokutu ve výši 3.000,- Kč, kterou je povinen zaplatit České republice do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30.9.2010, č.j. 16 Co 222/2010-184 potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o uložení pořádkové pokuty žalovanému.
Proti usnesení odvolacího soudu si podal dovolání žalovaný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 30.9.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o uložení pořádkové pokuty (§53 odst. 1 o. s. ř.), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o uložení pořádkové pokuty není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 20 Cdo 1622/2003 a z žádného ustanovení občanského soudního řádu neplyne přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o uložení pořádkové pokuty (srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2002, pod číslem 139).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst.1 věta před středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu