ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.1813.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1813/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Simona, ve věci žalobce Ing. D. Š. , zastoupeného Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalované České republice – 1) Ministerstvu pro místní rozvoj , se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, zastoupenému JUDr. Aloisem Deutschem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, – 2) Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, – 3) Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábř. L. Svobody 12, – 4) Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, 14. října 3, o náhradu škody způsobenou nesprávnými úředními rozhodnutími a postupy, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 10 C 162/2006, o dovolání žalobce a první organizační složky žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2010, č. j. 44 Co 298/2010 - 196, takto:
I. Dovolání žalobce a první organizační složky žalované se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku v záhlaví specifikovaným usnesením odmítl žalobu doručenou soudu I. stupně dne 19. 5. 2006 a doplněnou k výzvě soudu dne 31. 7. 2007, prostřednictvím které se žalobce domáhal zaplacení částky 1.000,000.000,- Kč jako náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené žalobci nesprávnými úředními rozhodnutími a postupy. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalobce ani přes výzvy soudu ze dne 11. 7. 2007 a 14. 5. 2010 vady podání neodstranil a z jeho podání tedy není zřejmé, čeho se domáhá.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 44 Co 298/2010 – 196, potvrdil odmítnutí žaloby ohledně nároku vůči první a druhé organizační složce žalované na zaplacení částky 8 milionů Kč škody a 8 milionů nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu Obecního úřadu Lysice a dalších ve výroku I. pod písm. a) specifikovaných úřadů, spočívajícího v nečinnosti při rozhodování o odstranění tzv. černých staveb J. J. a v nečinnosti Okresního soudu v Blansku v řízení o výkon rozhodnutí sp. zn. E 752/93; potvrdil odmítnutí žaloby proti první organizační složce žalované na zaplacení částky 0,3 milionů Kč jako hmotné škody způsobené nečinností při vydání kolaudačního rozhodnutí ohledně stavby skladu žalobce na parcele č. 3142 v k. ú. D.; potvrdil odmítnutí žaloby proti první a třetí organizační složce žalované na zaplacení částky 1 milion Kč škody a 1 milion Kč nemajetkové újmy za znehodnocení pozemku parcely č. 5241 v k. ú. D., dále ve vztahu k oplocení pozemku parcelní č. 3132/25, údajně pevné překážce na přilehlé komunikaci, stavbě souseda S. na parcele č. 3132/3 a stavbě ZEAS; potvrdil odmítnutí žaloby proti první organizační složce žalované založené na vydání územního rozhodnutí ke změně druhu pozemku; a potvrdil odmítnutí žaloby proti čtvrté organizační složce žalované na náhradu škody ve výši 8.595,- Kč a nemajetkové újmy ve výši 0,1 milionů Kč. Ve výroku I. pod písmenem b) změnil co do části žaloby ohledně nároku vůči první organizační složce žalované o zaplacení částky 0,3 milionů Kč nehmotné škody způsobené nečinností při vydání kolaudačního rozhodnutí ohledně stavby skladu na parcele č. 3142 v k. ú. D. rozhodnutí soudu I. stupně tak, že žaloba se v této části neodmítá; a ve výroku II. potvrdil výrok soudu I. stupně ohledně náhrady nákladů řízení.
Odvolací soud na základě doplnění žaloby v rámci podaného odvolání dospěl k závěru, že lze specifikovat ve výrocích uvedené nároky žalobce, žaloba však neobsahuje vylíčení rozhodných skutečností, neboť žalobce u jednotlivých nároků jasně a určitě nevylíčil skutek (skutkový děj), na jehož základě jednotlivé nároky uplatňuje, a to v takovém rozsahu, aby jej bylo možno jednoznačně identifikovat bez možnosti záměny s jiným skutkem. Pouhý výčet spisů a rozhodnutí správních orgánů a soudů a odkaz na jejich obsah nemůže nahradit povinnost účastníka řízení tvrdit právně významné skutečnosti. K nároku bod bodem 1/ odvolací soud uvedl, že žalobce namítá nečinnost správních orgánů, aniž by konkrétně uvedl, kterého řízení se jeho námitky týkají, a není povinností soudu, aby na základě důkazních návrhů označujících velké množství správních spisů v podstatě detektivním způsobem pátral a zjišťoval, kterého řízení a jaké činnosti se má žaloba týkat. Návrh žalobce zůstal neurčitý i co do doby vzniku škody, její výše, a dalších skutečností. U nároku 2/ není zřejmé, jak žalobci požadovaná škoda v částce 0,3 mil. Kč vznikla, a proto ji nebylo možno v této části projednat. Nárok 3/ zůstal zcela nesrozumitelný a v důsledku toho neprojednatelný, nárok 4/ není nijak finančně vyjádřen a není tedy zřejmé, o čem by měl soud jednat a rozhodnout, a u nároku 5/ chybí dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností. Z žaloby tedy není dostatečně zřejmé, v čem nesprávný úřední postup spočívá, kterých řízení se týká, co je podstatou škody, kdy tato škoda vznikla, a proto nelze v řízení pokračovat. Jediným nárokem, o kterém lze rozhodnout, je požadavek na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 0,3 mil. Kč vůči první organizační složce žalované z důvodu nečinnosti stavebního úřadu Obecního úřadu Lysice ve věci vydání kolaudačního rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I. písm. a) podal žalobce dovolání, jež bylo ve lhůtě doplněno dovoláním totožného obsahu podepsaného jeho právním zástupcem. Dovolání považuje za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jako dovolací důvody uvádí nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a zmatečnostní vadu, jež má spočívat v tom, že soud nevydal příslušné usnesení o procesním nástupnictví na straně žalobce, přestože došlo k postoupení pohledávky na jiný subjekt. Žalobce se domnívá, že soud se záležitostí nezabýval dostatečně pečlivě a žalobní návrh si řádně nepřečetl. Navrhl napadené usnesení odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu výroku I. písm. b) a výroků II. a III. napadla dovoláním první organizační složka žalované, která spatřuje dovolací důvod v nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolatelka má za to, že i ohledně nečinnosti při kolaudačním rozhodnutí ohledně stavby skladu na parcele č. 3142 v k. ú. D. je žalobní návrh natolik neurčitý, že v řízení nelze na základě takové žaloby pokračovat. Postup odvolacího soudu je stižen i jinou vadou řízení spočívající v tom, že soudu prvního stupně je v podstatě uloženo, aby žalobce vyzval k doplnění spisové značky. Tím je dle žalované znevýhodněna jedna ze stran sporu. Žalovaná rovněž nesouhlasí s rozhodnutím o nepřiznání nákladů řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že žaloba o zaplacení částky 0,3 mil. Kč nemajetkové újmy způsobené nečinností při vydání kolaudačního rozhodnutí ohledně stavby skladu na parcele č. 3142 v k. ú. D. vůči první (organizační složce) žalované se odmítá.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“).
Usnesení odvolacího soudu bylo organizační složce první žalované (jejímu právnímu zástupci) doručeno dne 14. 12. 2010, jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 10 C 162/2006 (srov. doručenku na č. l. 200). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na pondělí 14. 2. 2010, a proto dovolání, podané žalovanou k poštovní přepravě až dne 15. 2. 2010 (srov. č. l. 210), je zjevně opožděné. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5 a §218a o. s. ř. její dovolání jako opožděné odmítl.
Dovolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., dovolací soud proto přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatel napadl usnesení odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení věci, žádné konkrétní pochybení odvolacího soudu či mylnou aplikaci právních předpisů však ve svém dovolání neuvedl. Pouhá citace textu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není řádným uplatněním dovolacího důvodu. Dovolatel dále napadl rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že v průběhu řízení nebylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobce, tato tvrzení však z obsahu spisu nevyplývají a nadto se nejedná o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce podal dne 3. 4. 2009 návrh na změnu v osobě žalobce z důvodu postoupení pohledávky vůči státu společnosti Cleaningtech s. r. o., se sídlem v Drnovicích 114, identifikační číslo osoby 28325869, Okresní soud v Blansku však usnesením ze dne 24. 11. 2009, č. j. 10 C 162/2006-138, nepřipustil, aby do řízení na místo dosavadního žalobce tato společnost vstoupila. Usnesení o nepřipuštění změny v osobě žalobce bylo k odvolání žalobce zrušeno s odůvodněním, že důvody, které soud I. stupně vedly k zamítnutí návrhu, nejsou správné, ale zejména proto, že se jedná o rozhodnutí předčasné, neboť dosud nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o věci (§219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.). K žádnému pochybení v tomto směru tedy ze strany odvolacího soudu nedošlo.
Dovolací soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. a §243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalobce ani (první organizační složka) žalované, jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. října 2011
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu