ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2003.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2003/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobců a) T. P. , a b) M. N. , obou zastoupených Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.045.200,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 162/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. 55 Co 229/2009-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 11. 2008, č. j. 41 C 162/2008-29, uložil žalované zaplatit každému z žalobců částku 40.000,- Kč, zamítl žalobu do zbývající částky 482.600,- Kč pro každého z žalobců a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním žalované dotčené části tak, že zamítl žalobu v požadavku na zaplacení částky 40.000,- Kč každému z žalobců a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; ve zbytku zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen.
Rozsudek odvolacího soudu ve věci samé napadli žalobci dovoláním a navrhli, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci dovolání není přípustné, neboť dovoláním dotčeným výrokem nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Přípustnost dovolání je přitom nutno zkoumat ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť, neboť tito netvoří nerozlučné procesní společenství, a z pohledu přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. bylo tedy o nároku každého z nich rozhodnuto samostatným výrokem rozsudku odvolacího soudu. Je proto nerozhodné, že součet jejich nároků hranici hodnotového omezení přípustnosti dovolání přesahuje.
Dovolací soud z tohoto důvodu dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jejich nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2011
JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu