ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2433.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2433/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, U Nádrže 625/6, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 5/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, č.j. 21 Co 403/2009-143, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, č.j. 17 C 5/2006-119, uložil žalované zaplatit žalobci částku 192.595,50 Kč, do částky 3.807.404,50 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady ušlé mzdy po dobu výkonu vazby ve výši 36.000,- Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 3.964.000,- Kč, kterou měl utrpět nepřiměřeně dlouhým trestním řízením vedeným pod sp. zn. 3 T 150/91 u Obvodního soudu pro Prahu 2, přičemž v průběhu tohoto řízení byl držen nezákonně ve vazbě.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 12. 2. 1991 bylo vůči žalobci zahájeno trestní řízení, téhož dne byl zadržen a vzat do vazby, ze které by propuštěn dne 17. 10. 1991. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, č. j. 3 T 150/91 - 1314, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2005, byl zproštěn obžaloby v plném rozsahu. Žalovaná nevyhověla žádosti žalobce na náhradu škody, ani nemajetkové újmy.
Soud prvního stupně posoudil nárok žalobce na ušlou mzdu dle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem a nárok na náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“). Žalobci přiznal ušlý zisk za období devíti měsíců, kdy byl ve vazbě. Nárok na náhradu nemajetkové újmy neshledal promlčený dle §32 odst. 1 OdpŠk. Po zvážení kritérií dle §31a odst. 3 OdpŠk považoval za přiměřené odškodnění v celkové výši 180.000,- Kč, a to zejména s ohledem na celkovou délku řízení, na téměř desetileté období nečinnosti soudů a na vysoký význam předmětu řízení pro žalobce, neboť se jednalo o řízení trestní.
K odvolání žalované Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu do částky 180.000,- Kč, tj. v rozsahu povinnosti žalované zaplatit žalobci tuto částku jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Dospěl však k odlišnému závěru ohledně promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Uvedl, že na posouzení promlčení daného nároku je třeba aplikovat ust. §32 odst. 3 OdpŠk ve spojení s čl. II přechodného ustanovení zákona č. 160/2006 Sb. Z těchto ustanovení vyplývá, že je možné odškodnit také nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřeně dlouhým řízením, pokud řízení skončilo maximálně šest měsíců před nabytím účinnosti novely č. 160/2006 Sb. (pravá retroaktivita ve prospěch poškozených), tj. v období od 27. 10. 2005 do 27. 4. 2006 (den účinnosti zák. č. 160/2006 Sb.). Jelikož trestní řízení v posuzované věci pravomocně skončilo dne 13. 7. 2005, nelze žalobcův nárok na náhradu imateriální újmy odškodnit. Proto v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně a v daném rozsahu žalobu zamítl.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, v rozsahu změny rozsudku soudu prvního stupně, jehož přípustnost odvozuje od ust. §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Opírá je o dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. pro nesprávné právní posouzení věci, které spatřuje v nesprávném posouzení otázky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy. Souhlasí s posouzením promlčení tak, jak to učinil soud prvního stupně, tj. dle ust. §32 odst. 1 OdpŠk, které upravuje tříletou promlčecí dobu. Dále brojí proti nedostatečnému odškodnění nemajetkové újmy poskytnuté soudem prvního stupně, který žalobci přiznal cca 12.500,- Kč za rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Dovolatel zdůraznil, že řízení trvalo více jak 13 let a že se jednalo o trestní řízení. Řízení negativně ovlivnilo jeho rodinný život, nemohl nalézt adekvátní zaměstnání. Proto přiznané zadostiučinění nepovažuje za dostatečné. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek, příp. také rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání je přípustné na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
K dovolacím námitkám žalobce ohledně promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy je třeba uvést, že odvolací soud posoudil promlčení tohoto nároku v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Již v rozsudku ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1269/2009, veřejnosti dostupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, přičemž proti tomuto rozhodnutí směřující ústavní stížnost byla odmítnuta Ústavním soudem usnesením ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 3451/10, Nejvyšší soud dovodil, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk lze nahradit i tehdy, neskončilo-li řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo, dříve než šest měsíců před nabytím účinnosti novely provedené zákonem č. 160/2006 Sb., tedy před 27. 4. 2006. Skončilo-li takové řízení dříve, nelze §31a odst. 1 a 3 OdpŠk aplikovat.
Námitky dovolatele týkající se výše zadostiučinění jsou bezpředmětné, neboť odvolací soud na nich své rozhodnutí nezaložil, když správně dovodil promlčení žalobcova nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem dle §13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk.
Proto je rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, v jakém bylo dovoláním napadeno, věcně správné. Dovolací soud ze spisového materiálu nezjistil, že by bylo řízení stiženou některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (žalobce žádnou vadu řízení namítal). Nejvyšší soud tedy dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2011
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu