ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2523.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2523/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,v právní věci žalobce R. V. , zastoupeného JUDr. Josefem Vávrou, advokátem se sídlem v Hrádku nad Nisou, Donín 170, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti České republiky, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze pod p.zn. 37 C 153/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2008, č.j. 1 Co 314/2008-76, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2007, č.j. 37 C 153/2006-50, zamítl žalobu, aby žalovaná žalobci zaplatila na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) 600.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č.j. 1 Co 314/2008-76, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že sdělení obvinění, zahájení trestního stíhání a podání obžaloby sice je třeba považovat za závažný zásah do osobnostních práv každé dotčené osoby, ale v daném případě nešlo o zásah neoprávněný, ale o výkon práva, což je okolnost vylučující neoprávněnost zásahu. Neoprávněnost trestního stíhání nezakládá ani skutečnost, že dotčená osoba je následně v řízení před soudem zproštěna obžaloby. V jednání žalované pak nebylo prokázáno excesivní jednání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z úpravy obsažené v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přičemž za otázku zásadního právního významu považuje to, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nedospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě se orgány činné v trestním řízení dopustily excesu . Má za to, že soudy obou stupňů nepřihlédly k tvrzeným skutečnostem uvedeným v žalobě a při ústním jednání, ani k označeným důkazům a provedení dalších důkazů, které navrhoval, odmítly. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 a §13 obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např.rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2004, sp.zn. 30 Cdo 1526/2004, rozsudek téhož soudu ze dne 10. března 2005, sp. zn. 30 Cdo 2900/2004, nebo jeho usnesení ze dne 31. ledna 2008, sp.zn. 30 Cdo 2072/2007). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud z dovolání vyplývá (§41 odst. 1 o.s.ř.) případné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání lze dovodit dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalované v daném řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. dubna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu