ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.2935.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 2935/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 11 C 324/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 2. 2009, č. j. 10 Co 10/2009 – 58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, prostřednictvím níž se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci v záhlaví uvedenou částku, a to z důvodu žalobcem tvrzeného nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem. Ten měl spočívat v tom, že dne 17. 5. 2002 měl být jako obviněný seznámen se spisem Policie ČR ČVS:MVPM-1212/40-01-Kk podle §92 trestního řádu, nicméně na tento úkon se nemohl soustředit, neboť trpěl vážnými bolestmi v oblasti střev a trávicího systému, což vykázal dokladem o své pracovní neschopnosti. Přitom jemu ustanovený advokát jej neměl právo zastupovat, ale byl mu přidělen jen pro právní radu. Tímto došlo k poškození práv žalobce jako obviněného, jeho ústavních práv, kdy neměl dále před soudem rovné postavení.
Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, a že navíc žalobcem tvrzený nárok je ve smyslu čl. II zákona č. 160/2006 Sb. ve spojení s §32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) – dále jen „OdpŠk“ – promlčen.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a za důvodné podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Správně měla být věc posouzena dle norem vyšší právní síly, a to dle Ústavy ČR, čl. 90, dle něhož mají soudy poskytovat ochranu právům. Došlo k porušení Listiny práv a svobod, čl. 36 odst. 1 a znění Evropské úmluvy, protokol 11, čl. 6 odst. 1. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“
Dovolání není přípustné.
V daném případě by dovolání mohlo být shledáno přípustným jen tehdy, jestliže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce ve věci samé zásadně významné (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolatel však takovou otázku dovolacímu soud k řešení nepřekládá.
Soud prvního stupně, tak jako i soud odvolací uzavřely, že v daném případě není možné na žalobcem vznesený nárok aplikovat §31a odst. 1 OdpŠk, neboť tento nárok je promlčený ve smyslu čl. II zákona č. 160/2006 Sb. a §32 odst. 3 OdpŠk. Lze jen v této souvislosti upozornit, že §31a odst. 1 OdpŠk se na žalobcem uplatněný nárok nevztahuje tak jako tak, neboť přechodné ustanovení čl. II zákona č. 160/2006 Sb., jímž byl §31a vložen do zákona č. 82/1998 Sb., se vztahuje jen na nároky na nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v neučinění úkonu či nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené či v přiměřené lhůtě. To z toho důvodu, že čl. II odkazuje toliko na věty druhé a třetí §13 odst. 1 a §22 odst. 1 OdpŠk (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1337/2010, dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz ).
Z tohoto důvodu byla žaloba nedůvodná a soudy postupovaly správně, jestliže ji zamítly. Byť se tak stalo za poněkud odlišného právního hodnocení provedeným oběma soudy, nemůže to mít na výsledek řízení před dovolacím soudem žádný vliv, neboť ani eventuálním zrušením rozsudků soudů nižších stupňů by se na výsledku případu ničeho nezměnilo.
Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo (podle §146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. per analogiím, když předpoklady pro aplikaci §146 odst. 3 o.s.ř. splněny nebyly) a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. dubna 2011
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu