ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3199.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3199/2010-255
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. K. , b) J. K. , a c) J. K. , všech zastoupených JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 4, proti žalovaným 1) M. Š. a 2) Ing. F. Š. , oběma zastoupenými Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem v Blansku, Bezručova 52, s adresou pro doručování: Brno, Koliště 55, 602 00, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 7 C 1942/2004, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2010, č.j. 14 Co 239/2009-215, ve znění opravného usnesení ze dne 26. února 2010, č.j. 14 Co 239/2010-222, takto:
I. Dovolání žalovaných se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Hany Helešicové, advokátky se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 4.
.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Břeclavi (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. října 2008, č.j. 7 C 1942/2004-141, určil, že pozemky parcely katastru nemovitostí st. 402/1 zastavěná plocha a nádvoří, st. 402/2 zastavěná plocha a nádvoří, st. 402/3 zastavěná plocha a nádvoří, st. 711/2 zastavěná plocha a nádvoří, 1629/3 vinice a pozemky parcela ve zjednodušené evidenci původ pozemkový katastr st. 403 a parcela ve zjednodušené evidenci původ pozemkový katastr st. 404, vše v obci katastrálního území Z., byly ke dni smrti M. K., zemřelého dne 18.6.2006, ve společném jmění manželů J. K., a M. K. (výrok I). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)
K odvolání žalovaných Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví uvedenými rozsudkem a opravným usnesením změnil rozsudek soudu prvního stupně
a) ve výroku I. jen tak, že se určuje, že pozemky parcely katastru nemovitostí st. 402/1 zastavěná plocha a nádvoří, st. 402/2 zastavěná plocha a nádvoří, st. 402/3 zastavěná plocha a nádvoří, st. 711/2 zastavěná plocha a nádvoří (ve zjednodušené evidenci zapsaná jako parcela původ pozemkový katastr st. 403) a st.1629/3 vinice (ve zjednodušené evidenci zapsaná jako parcela původ pozemkový katastr st. 404), vše v obci a katastrálním území Z., byly ke dni smrti M. K., zemřelého dne 18.6.2006, ve společném jmění manželů J. K., a M. K., b) ve výroku II. o náhradě nákladu řízení (výrok I.). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobci se v dané věci domáhají určení vlastnictví k předmětným nemovitostem na základě tvrzení, že je nabyli kupní smlouvou uzavřenou s J. a M. J. dne 8.8.1969, prodávajícím však bylo vlastnické právo k nim opětovně zapsáno v katastru nemovitostí v roce 1999 a byla ohledně nich uzavřena další kupní smlouva, na základě níž vlastnické právo k nim bylo zapsáno ve prospěch žalovaných. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobci nabyli (jako kupující) na základě platné smlouvy ze dne 8.8.1969 sporné nemovitosti do svého vlastnictví od manželů J. (jako prodávajících) a proto je nemohli nabýt žalovaní od manželů J. či jejich právních nástupců, neboť v době uzavření kupní smlouvy dne 13.3.2002 již jejich vlastníky nebyli. Odvolací soud dále uvedl, že skutečnost, že v písemném vyhotovení kupní smlouvy ze dne 8.8.1969, která byla sepsána státním notářem a v níž jsou namísto správných čísel parcel st. 402 a 403 uvedena čísla 482 a 483, nemá vliv na platnost kupní smlouvy, neboť se jedná pouze o písařskou chybu a nikoli o omyl, který by způsoboval neplatnost kupní smlouvy, kdy by účastníci smlouvy jejím předmětem učinili jiné pozemky, než by bylo jejich skutečnou vůlí (a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 726/99). Odvolací soud dále uvedl, že kupní smlouvu ze dne 8.8.1969 považuje za platnou i z hlediska ostatních jejích obsahových náležitostí (označení nemovitostí atd.) a uzavřel, že žalobci v řízení prokázali existenci vlastnického práva původních žalobců ve vztahu ke sporným pozemkům na rozdíl od žalovaných, kteří je nemohli nabýt kupní smlouvou uzavřenou s právními předchůdci původních žalobců dne 13.3.2002 a pro nenaplnění podmínky trvání desetileté vydržecí doby je nemohli ani vydržet.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání. Jeho přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaní v dovolání pouze uvádí k jakým pochybením odvolacího soudu došlo, avšak neformulují jasně jakou otázku považují za otázku zásadního právního významu. Namítají, že původní vlastníci předmětných nemovitostí, manželé J., nabyli nemovitosti až v okamžiku, kdy se jako přídělci ujali držby těchto nemovitostí, k čemuž došlo na základě vydání přídělové listiny Okresním národním výborem v B. dne 14.12.1969. Proto, dle názoru žalovaných, nemohlo dne 8.8.1969 dojít k platnému uzavření kupní smlouvy, když v tuto dobu ještě manželům Jeřábkovým, jako prodávajícím, nesvědčilo vlastnické právo. Dále dovolatelé uvádí, že kupní smlouva nesplňuje požadavky kladené na určitost obsahu kupních smluv o převodech nemovitostí, když obsahuje chyby ve značení nemovitostí (a odkazují na různá rozhodnutí NS ČR: sp. zn. 22 Cdo 1184/99, 3 Cdon 227/96, 22 Cdo 61/99, 22 Cdo 2374/98 a 33 Cdo 273/2001). Navrhli zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve svém vyjádření k dovolání žalovaných uvádějí, že je v něm nepřípustně uplatňována nová skutečnost (že předmětné nemovitosti byly dány do užívání manželům J. až dne 14.12.1969), avšak v řízení bylo prokázáno beze vší pochybnosti, že předmětné nemovitosti byly manželům J. přiděleny listinou vyhotovenou Okresním národním výborem dne 28.7.1969), je namítáno nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení soudy obou stupňů, avšak není vznesena žádná otázka zásadního právního významu. Žalobci navrhli zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť účelem změny rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé bylo jen zpřesnění výroku, obsahově však došlo k jeho potvrzení, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je zásadně právně významné, řeší-li právní otázku, jejíž posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe. Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje. Navíc odvolací soud se s námitkami dovolatele řádně vypořádal již v odvolacím řízení takže napadenému rozhodnutí nelze nic vytknout, neboť je v souladu s právem a dovolací soud se s ním ztotožňuje. V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o. s. ř.). Pokud žalovaní uplatňují i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§237 odst. 3).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 6.500,- Kč [viz. ustanovení §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb.] a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.360,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 8.160,- Kč jsou žalovaní povinni zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 2. srpna 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu