ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3291.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3291/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně MERIX Praha, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Korytná 1538/4, zastoupené Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalované Ross, a. s. v likvidaci , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská 50, zastoupené Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Nerudova 22, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 375/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2010, č.j. 55 Co 182/2009-140, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jiřího Hoňka, advokáta se sídlem v Praze 1, Senovážné nám. 23.
Stručné odůvodnění :
(§243c odst. 2 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. října 2008, č.j. 23 C 375/2007-77, určil, že žalobkyně je vlastnicí označených nemovitostí, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení (ve stručnosti shrnuto) dospěl k závěru, že žalobkyně po právu odstoupila od (dvou) kupních smluv, jejichž předmětem byl prodej žalobou dotčených nemovitostí. Žalobkyni se tak obnovilo vlastnické právo k těmto nemovitostem a z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno.
K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle §219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správný) rozsudek soudu prvního stupně (v odvoláním dotčené části) výroku I. o určení vlastnictví k pozemkům p. č. 442/1 a 442/4 v katastrálním území Š., jakož i v nákladovém výroku, a uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 49.080,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Proti meritornímu výroku cit. rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (prostřednictvím svého advokáta) včasné dovolání, které ovšem není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Nejvyšší soud tedy při posuzování přípustnosti dovolání prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní právní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tj. z hlediska rozhodovací činnosti vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soud nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře dovolacího soudu, anebo o otázku vyžadující jiné řešení, než jaké bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.
Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) vyplývá, že žalovaná v dovolání zpochybňuje odvolacím soudem řešenou právní otázku naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. Tato otázka ovšem není zásadního právního významu, neboť odvolací soud se jejím řešením v napadeném rozhodnutí nijak neodchýlil od konstantní judikatury (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 30 Cdo 4967/2009, jež je přístupné pro veřejnost na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , jakož i další rozhodnutí, v nichž je obdobně řešena otázka naléhavého právního zájmu žalobce, který se proti žalovanému domáhá určení svého tvrzeného vlastnického práva k nemovitému majetku s cílem dosáhnout souladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí). Kromě toho je třeba také uvést, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, resp. z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud (a jímž je při posuzování přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vázán i Nejvyšší soud), umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak je vyjádřen v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku.
Pokud pak žalovaná v dovolání tvrdila okolnosti, jimiž lze odůvodnit dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř., nebylo možné k nim při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolacímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněním §243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalobkyni vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za sepis písemného vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 vyhlášky na polovinu a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 (vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby – sepis vyjádření k dovolání)], a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 o.s.ř. a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně ve výši 6.360,- Kč je žalovaná povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 13. prosince 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu