ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3830.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3830/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Josefem Chaloupeckým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 29, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2) J. S., o 1.023.226,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 30/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č.j. 1 Co 364/2008-60, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. července 2008, č.j. 11 C 30/2008-37, odmítl podání žalobce ze dne 15. dubna 2008 s odůvodněním, že neobsahovalo náležitosti podle §79 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.), a žalobce, i když byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2008, č.j. 11 C 30/2008-11, vyzván podle §43 odst.1 o.s.ř. k odstranění vad ve lhůtě 20 dnů, poučen, o jaké vady jde a jak mají být odstraněny, jakož i o tom, že nevyhoví-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě, návrh bude podle §43 odst. 2 o.s.ř. odmítnut, svým dalším podáním ze dne 31. dubna 2008 vady podání neodstranil.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2009, č.j. 1 Co 364/2008-60, usnesení Krajského soudu podle §219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že žalobce, ač byl vyzván k odstranění vad žaloby a poučen, jakým způsobem má vady žaloby odstranit, ve stanovené lhůtě v intencích výzvy soudu všechny vady neodstranil. Vrchní soud konstatoval, že žalobce v odvolání sice uvedl, jakého plnění se domáhá ve vztahu ke každému ze žalovaných, avšak vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě uplatňuje své nároky, je zcela obecné, nekonkrétní a neurčité. Odvolací soud rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 20. dubna 2009, kdy bylo doručeno žalobci.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 20. dubna 2009 dovolání, doplněné jeho právním zástupcem, který mu byl ustanoven soudem pro dovolací řízení, podáním doručeným soudu prvního stupně dne 24. července 2009. Uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že jeho žaloba obsahovala veškeré náležitosti dle ustanovení §79 odst. 1 o.s.ř., zejména pak dostatečný žalobní petit. Dále namítá, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce vyzván k doplnění svého podání, je pouze opisem ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. a neobsahuje, v čem konkrétně považoval krajský soud žalobní návrh za obecný, nesrozumitelný a nekonkrétní a žalobce nebyl poučen, jak má být doplnění provedeno. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č.j. 1 Co 364/2008-60.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst.1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými a formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst.1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst.3 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst.1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a §229 odst.3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.
Podle ustanovení §43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, činí tak pro absenci vylíčení rozhodujících skutečností, které slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu §79 odst. 1 o.s.ř. se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Z obsahu podání žalobce z 15. dubna 2008, z 31. dubna 2008 a odvolání ze dne 2. srpna 2008 vyplývá, že je nespokojen s průběhem a výsledky dvou soudních řízení, v nichž nebyl úspěšný, vinu na tom dává soudcům a dožaduje se finančního zadostiučinění. Žalobce tvrdí, že soudní řízení bylo nespravedlivé a extrémně a eklatantním způsobem porušilo jeho lidská práva a svobody v důsledku domluvy mezi zločinci, kterými jsou žalovaní v těchto řízeních a soudci.
Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že popis, jak konkrétně k tvrzenému porušení lidských práv žalobce mělo dojít ( „vědomými a úmyslnými soudcovskými dobytčárnami, sviňárnami a zvěrstvy, zakládajících se jedno zda na odborné debilitě v žalobě jmenovaných soudcovských zločinců dle §260 tr.z. nebo jejich závislosti a nebetyčné zkorumpovanosti …..“) , nelze hodnotit jako vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě žalobce uplatňuje své nároky, tedy jaký skutek činí předmětem sporu, tato vada brání v pokračování v řízení, a žaloba zůstala tedy i nadále vadná a neprojednatelná.
S ohledem na obsah dovolání je zapotřebí uvést, že tvrzení dovolatele o tom, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce vyzván k doplnění svého podání, je pouze opisem ustanovení §43 odst. 1 o.s.ř. a neobsahuje, v čem konkrétně je žalobní návrh obecný, nesrozumitelný a nekonkrétní a žalobce nebyl poučen, jak má být doplnění provedeno, není přiléhavé. V usnesení ze dne 24. dubna 2008, č.j. 11 C 30/2008-17, uvedl krajský soud výslovně, že je nutno „uvést konkrétní skutky (konání, výroky …), které do osobnostní sféry žalobce zasáhly a jakým způsobem, v jakém rozsahu a v jaké intenzitě“. Uvedenému požadavku však, jak už bylo uvedeno shora, žádné ze žalobcových podání nevyhovuje.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že z hlediska obsahu podaného dovolání nebyl v daném případě naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl podle §243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř., neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. K projednání věci nebylo nařízeno jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 o.s.ř věta první o.s.ř., když dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu