ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.3991.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3991/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. V. K., proti žalované H. E., o zaplacení částky 262.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 292/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2009, č.j. 16 Co 171/2007-164, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. února 2009, č.j. 16 Co 171/2007-164, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 6 C 292/2000-133, kterým byla žaloba v označené věci zamítnuta. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce předal své osobní vozidlo v říjnu 1996 do autobazaru, který je následně vydal žalované, ta je půjčila třetí osobě, která s ním dne 15.10.1997 způsobila dopravní nehodu, v jejímž důsledku došlo k poškození automobilu. Předmětný automobil se stále nachází v držení žalované. Žalobce se žalobou ze dne 22. února 2000 domáhal vydání vozidla, dne 12. prosince 2002 pak změnil skutková tvrzení a domáhal se náhrady škody spočívající v zaplacení částky 262.400,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud konstatoval, že bylo prokázáno, že předmětné vozidlo jako věc stále existuje, její vydání je možné, a proto, v souladu s ustanovením §451 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), stejně jako podle ustanovení §126 odst. 1 obč. zák., nelze požadovat poskytnutí peněžitého ekvivalentu, ale pouze vydání vozidla.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 14. května 2009 dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o.s.ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. a odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci. Domnívá se, že žalobci náleží právo výběru toho, zda žalovat na vydání poškozené věci nebo na vydání jejího peněžního ekvivalentu, pokud je věc tak poškozena, že její oprava by byla mimořádně obtížná a bylo by na ni třeba vynaložit částku přesahující hodnotu, kterou věc měla před poškozením. Zásadní význam této právní otázky spatřuje v tom, že např. u pojistných událostí by takový postup byl v rozporu s dobrými mravy a principem náhrady škody. Domnívá se také, že podáním návrhu na vydání věci dochází k zastavení promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na vydání jejího peněžního ekvivalentu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a aby věc vrátil Okresnímu soudu Brno - venkov k novému projednání.
K dovolání se žalovaná nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání, jímž je napaden rozsudek odvolacího soudu, není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Závěr, že za situace, kdy žalovaná zadržuje věc, jejímž vlastníkem je žalobce, nemá žalobce právo na náhradu škody formou peněžitého plnění, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. října 2009, sp. zn. 25 Cdo 4771/2007, nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. ledna 2010, sp.zn. 25 Cdo 355/2008). Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nemá na jejich náhradu nárok, přičemž však žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu