ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4259.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4259/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci M. R., zastoupeného JUDr. Evou Šámalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2/484, k návrhu P. R., zastoupeného JUDr. Václavem Rubášem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, za účasti nezletilé V. R., a nezletilého M. R., zastoupených Magistrátem města Zlín, se sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 12, jako opatrovníkem, jejich matky M. P., zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 20 a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, se sídlem v Plzni, Klicperova 13, o omezení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. 15 Nc 1254/2007, o dovolání M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2009, č.j. 13 Co 48/2009-166, takto:
I. Dovolání M. P. se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 7. listopadu 2008, č.j. 15 Nc 1254/2007-137, výrokem I. omezil M. R., ve způsobilosti k právním úkonům, a to tak, že je pouze schopen nakládat s majetkem do výše 75.000,- Kč měsíčně pro uspokojení svých běžných potřeb a potřeb rodiny. Výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení státu. Věc posoudil podle ustanovení §10 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), podle kterého jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů, je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. Soud přihlédl k provedeným znaleckým posudkům, ze kterých vyplynulo, že vyšetřovaný trpí dipolární poruchou II. typu, která není rázu přechodného. Protože vyšetřovaný by svým chováním mohl ohrozit sebe i rodinu, soud omezil jeho způsobilost k právním úkonům tak, jak je uvedeno ve výroku.
K odvolání vyšetřovaného a M. P. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. února 2009, č.j. 13 Co 48/2009-166, výrokem I. rozhodl, že mění rozsudek soudu prvního stupně tak, že M. R., se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům, a to tak, že není schopen činit právní úkony majetkové povahy, jejichž hodnota převyšuje 75.000,- Kč měsíčně. Výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a náhradě nákladů řízení státu.
Odvolací soud věc posoudil shodně se soudem prvního stupně, pouze upravil formulaci výroku jeho negativním vymezením, s ohledem na stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 11. 1977, Cpj160/7. Rozhodl tímto způsobem nikoliv pro nesprávné věcné posouzení věci soudem prvního stupně, ale proto, aby odpovídajícím způsobem vyjádřil rozsah nezpůsobilosti vyšetřovaného k určitým právním úkonům.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala M. P. dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť se domnívá, že rozsudek odvolacího soudu je zbudován na nesprávném právním posouzení při formulaci omezení způsobilosti vyšetřovaného k právním úkonům. Dovolatelka nezpochybňuje správnost odvolacím soudem zvoleného vyjádření zakázaného právního úkonu s ohledem na jeho majetkovou hodnotu, ale tuto hodnotu je třeba vztáhnout k jednomu každému konkrétnímu právnímu úkonu, nikoliv součtově v období kalendářního měsíce. Zabránilo by se tak eventuálním budoucím sporům o platnost jednotlivých právních úkonů. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil navrhovatel P. R. Souhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu, které tak podle jeho názoru hájí zájmy vyšetřovaného a rodiny lépe, než dovolatelkou navrhované řešení a navrhl zamítnutí dovolání jako nedůvodné.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, které má charakter potvrzujícího rozhodnutí, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (analogicky srovnej např. rozhodnutí č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2008, sp. zn. 30 Cdo 4447/2007, apod.). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §150 a §151 odst. 1 o.s.ř za situace, kdy důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání jejich náhrady je spatřován v objektivní nezbytnosti ochrany zájmů vyšetřovaného.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. srpna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu