ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4415.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4415/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobců: a) M. Č., a b) H. Č. , oběma zastoupeným JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, proti žalované TKP, s. r. o. , IČ: 25298551, se sídlem v Hradci Králové, Sadová 1679/22A, zastoupené Mgr. Radanem Venclem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Chmelova 357/II, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 34 C 542/2009, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2010, č.j. 17 Co 103/2010-73, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2010, č.j. 17 Co 103/2010-73, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. listopadu 2009, č.j. 34 C 542/2009-53, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Obvodní soud pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. listopadu 2009, č.j. 34 C 542/2009-53, zastavil řízení ve věci o určení vlastnického práva (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Vycházel ze závěru, že žalobci se domáhají určení, že jsou podílovými spoluvlastníky v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí, když podle nich je absolutně neplatná smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřená dne 26.7.2007. Dovodil za použití ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř., že žalovaná po právu namítla nedostatek pravomoci soudu, neboť účastníci řízení mezi sebou v čl. IX smlouvy z 26.7.2007 o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem sjednali srozumitelně a vážně rozhodčí doložku o tom, že veškeré majetkové spory mezi nimi budou rozhodovány v rozhodčím řízení, jakož i způsob určení rozhodce.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud) usnesením ze dne 9. srpna 2010, č.j. 17 Co 103/2010-73, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, když vychází ze správného závěru o skutkovém stavu věci. Z obsahu spisu vyplývá, že rozhodčí doložka obsažená ve vlastním textu smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem ze dne 26.7.2007, podrobně upravující práva a povinnosti účastníků tohoto konkrétního vztahu, je v jejím čl. XI vymezena tak, že „Veškeré z této smlouvy v budoucnu vzešlé majetkové spory se strany zavazují řešit v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem, v souladu se zákonem č. 216/1994 Sb., podle Rozhodčího řádu a Poplatkového řádu vydanými Sdružením rozhodců, s.r.o., IČ 63496658, se sídlem Příkop 8 (budova IBC), 604 10 Brno, s tím, že tyto dokumenty jsou zveřejněny v platném znění na internetových stránkách Sdružení rozhodců www.sdruzenirozhodcu.cz .“ Dovodil, že způsob založení pravomoci jediného rozhodce k řízení s odkazem na Rozhodčí řád Sdružení rozhodců, s.r.o. je zcela dostatečný, přičemž rozhodčí doložka byla formulována určitě a srozumitelně. Proto nemohla obstát námitka žalobců o neplatnosti rozhodčí doložky pro absenci způsobu, jakým má být rozhodce určen ani jejich odkaz na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 496/2008. Odvolací soud uvedl, že nestanoví-li rozhodčí doložka způsob určení rozhodce(ů), stanoví je podpůrně ust. §7 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení (dále jen ZRŘ), a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 95/2006. Za irelevantní potom považoval tvrzení žalobců o absolutní neplatnosti (hlavní) smlouvy z 26.7.2007, v níž je rozhodčí doložka obsažena, protože i kdyby tomu tak bylo, je, vzhledem k tvrzeným důvodům její neplatnosti, ta její část, která obsahuje zcela samostatnou rozhodčí smlouvu v podobě rozhodčí doložky, nadále platná. Účastníky sjednaná rozhodčí doložka navíc není ani v rozporu se směrnicí 93/13/EHS a proto uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, když řízení podle §106 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatelé namítají, že rozhodčí doložka neobsahovala přímé určení rozhodce ani konkrétní způsob jeho určení, ale jen odkazovala ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na právnickou osobu – sdružení rozhodců, s.r.o., která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. Jedná se tedy přesně o ten typ rozhodčí doložky, který byl označen za neplatný v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 28.5.2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobců uvedla, že v dovolání uváděná otázka platnosti rozhodčí doložky není právní otázkou, která by byla rozhodována rozdílně resp. která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena a nejedná se ani o otázku, která by měla zásadní právní význam. Není ani pravdou, že by se napadené rozhodnutí odchylovalo od aktuálního vývoje judikatury, přičemž dovolatelé ani nespecifikují, v čem má údajné odchylování spočívat. Navrhla odmítnutí dovolání, případně jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání.
K podmínkám řízení, jejichž absence má za následek zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř., patří i nedostatek pravomoci soudu. Pravomoc soudu k projednání věci není dána jak tam, kde v případech stanovených zákonem nepatří určitá věc do pravomoci soudu dříve, než skončí řízení u jiného orgánu, tak i v případech, kdy věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodcem za podmínek stanovených v §106 odst. 1 o. s. ř. Ustanovení §106 odst. 1 o. s. ř. se od obecné úpravy nedostatku podmínek řízení obsažené v §104 o.s.ř. odchyluje zásadně jen v tom, že soud tuto překážku postupu řízení nezkoumá z úřední povinnosti, nýbrž jen na základě včasné námitky žalovaného. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §106 odst.1 o. s. ř., je tedy přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolací soud přitom vycházel ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1051/2004 ze dne 28.4.2005 (R 37/2006, též in www.nsoud.cz), od nichž nemá důvodů se odchýlit.
Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože vady uvedené v ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, předmětem přezkumu jsou pouze dovoláním vymezené právní otázky platnosti rozhodčí doložky, která neobsahuje určení konkrétního rozhodce, nýbrž (pouze) způsob jeho určení formou odkazu na interní dokumenty zpracované subjektem, který není stálým rozhodčím soudem, a dále z důvodu, že rozhodčí řízení se má řídit interními předpisy, které vydala právnická osoba, jež není stálým rozhodčím soudem, z hlediska výkladu ustanovení §2, §7 a §13 ZRŘ.
Vzhledem k tomu, že judikatura Nejvyššího soudu nebyla ohledně uvedených právních otázek jednotná (srov. např. usnesení ze dne 31. července 2008, sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, usnesení ze dne 29. září 2009, sp. zn. 23 Cdo 5129/2007, rozsudek ze dne 21. ledna 2009, sp. zn. 32 Cdo 2312/2007) bylo v zájmu sjednocení judikatury uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 45/2010 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009, sp. zn. 12 Cmo 496/2008. Byl přijat názor, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, anebo konkrétní způsob jeho určení, ale jen stanoví, že rozhodce bude určen jednou smluvní stranou ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným ve smyslu §13 zákona č. 216/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných touto právnickou osobou, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná pro obcházení zákona.
Posléze velký senát Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (in www.nsoud.cz), judikoval, že jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem.
Tyto judikované závěry lze přitom použít i v projednávané věci, neboť i v tomto případě způsob určení rozhodce byl vázán na rozhodčí řád zpracovaný právnickou osobou (Sdružením rozhodců, s. r. o., se sídlem v Brně, Příkop 8), která není rozhodčím soudem.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení podle ustanovení §243b odst. 2, části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů, vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1, část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. července 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu