ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4420.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4420/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci J. F. , zastoupeného opatrovníkem JUDr. Jiřím Beránkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Havlíčkova 304, za účasti navrhovatelky J. F. , zastoupené JUDr. Janou Novákovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Labem, Neratovická 218, o omezení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 42 Nc 636/2009, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. července 2010, č.j. 24 Co 543/2009-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Mělníku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. října 2009, č.j. 42 Nc 636/2009-31, rozhodl o zbavení způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného, upustil od doručení rozsudku vyšetřovanému a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání navrhovatelky J. F. a státního zástupce Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. července 2010, č.j. 24 Co 543/2009-115, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že se neupouští od doručení tohoto rozsudku vyšetřovanému, jinak jej jako věcně správné rozhodnutí podle §219 o. s. ř. potvrdil a navazujícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.
Odvolací soud se po doplnění dokazování ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že v posuzované věci jsou splněny zákonné podmínky pro vyslovení úplného zbavení způsobilosti k právním úkonům vyšetřovaného, který na podkladě zjištěného skutkového stavu trpí trvalou duševní poruchou, jež není jen přechodná a v jejímž důsledku není schopen činit žádné právní úkony v plném rozsahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka J. F. (dále již „dovolatelka“) dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatelka však ve svém dovolání neuvádí v čem konkrétně spatřuje otázku zásadního právního významu, pouze vytýká, že „soudy rozhodly o zbavení způsobilosti k právním úkonům jejího syna pouze na základě lékařských posudků, přestože měly brát při rozhodování v úvahu i jiné skutečnosti“ , a dále že „syn je schopen částečně samostatného života a je schopen odpovědně provádět určité úkony s náhledem vědomé odpovědnosti, a proto je třeba chránit jeho prezentaci i ve vztahu k okolí, neboť není tím, na koho by okolí mělo pohlížet jako na člověka zbaveného způsobilosti k právním úkonům“ . Navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil jak rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je totiž specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, která je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (z aktuální judikatury dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. května 2009, sp. zn. 30 Cdo 3374/2007, in www.nsoud.cz ). Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když okolnosti případu neodůvodňují přiznání náhrady nákladů řízení navrhovatelce.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu