ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4705.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 4705/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. V., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje 398, proti žalované K. S. , zastoupené JUDr. Janou Materovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Poštovní 31, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 83/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2010, č.j. 11 Co 159/2010-83, takto:
I. Dovolaní žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360- Kč,- do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Materové, advokátky se sídlem v Ostravě, Poštovní 31.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. prosince 2009, č.j. 8 C 83/2009-45, zamítl žalobu na určení, že „žalobce je podílovým spoluvlastníkem k jedné ideální polovině domu č.p. 324, na pozemku parc. č. st. 711 – zastavěná plocha a nádvoří, a podílovým spoluvlastníkem k jedné polovině pozemků parc. č. st. 711 – zastavěná plocha a nádvoří a 896/23 – ostatní plocha, vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Frýdek-Místek na LV 1277, pro k.ú. Č.“ (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. května 2010, č.j. 11 Co 159/2010-83, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále již „o.s.ř.“) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, který vychází ze správného závěru o skutkovém stavu věci a odkázal na jeho odůvodnění. Uzavřel, že není pochyb o tom, že uzavřená kupní smlouva ze dne 17. února 2009 obsahuje podstatné náležitosti a je tedy platná. Další dokazování považoval odvolací soud za nadbytečné zvláště za situace, kdy žalobce podal vůči M. M. trestní oznámení z důvodu padělání plné moci ze dne 23. ledna 2009, neboť pokud by bylo v trestním řízení prokázáno, že byla tato plná moc skutečně padělána a podpis žalobce byl převzat z jiné listiny, jednalo by se o důvod pro podání žaloby na obnovu řízení dle ust. §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Navíc nelze přehlédnout, že v původní žalobě žalobce neuváděl tvrzení, že podpis na plné moci ze dne 23. ledna 2009 není jeho vlastnoručním podpisem, nýbrž toto tvrzení uvedl až v podání ze dne 2. června 2009. V podaném odvolání pak skutkovou verzi upřesňuje tak, že na plné moci je jeho vlastnoruční podpis, ale byl převzat z jiného textu, který však soudu nepředložil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel však ve svém dovolání neuvádí, v čem spatřuje otázku zásadního právního významu, pouze opakuje své argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení (že text zmocnění s datem 23.1.2009, které je nedílnou součástí kupní smlouvy ze 17.2.2009, není tím textem, pod který umístil svůj podpis, že podpis umístěný pod textem plné moci je v kopii a že absentuje jakákoliv ověřovací doložka o tom, že tam umístěný podpis v kopii je jeho podpisem). Dále se domnívá, že soudy nedostatečně zhodnotily skutkový stav, když neprovedly některé jím navrhované důkazy. Navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání dovolatele uvedla, že odvolací soud své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil a že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné, neboť napadené rozhodnutí ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je zásadně právně významné, řeší-li právní otázku, jejíž posouzení se promítá nejen do výsledku konkrétního řízení, ale významově zasahuje do širšího kontextu soudní praxe. Takovou otázku s judikatorním přesahem ovšem dovolání vůbec neobsahuje. Navíc nelze uzavřít, že by předběžnou právní otázku platnosti kupní smlouvy ze dne 17. února 2009 řešil odvolací soud v napadeném rozhodnutí v rozporu s hmotným právem, když na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že plnou moc ze dne 23. ledna 2009 vlastnoručně podepsal dovolatel a nikoli že dovolatelův vlastnoruční podpis na plné moci byl převzat z jiného textu, jak tvrdil dovolatel. Jestliže z obsahu dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.) též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou (za písemné vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [viz. ustanovení §5 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb., snížená na polovinu podle §14 odst. 1 vyhlášky a o dalších 50 % podle §18 odst. 1] a z náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20 % DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu