ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.4723.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4723/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. K. , a b) M. K. , zastoupených JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova 56, proti žalované Valaservice (dříve Vyšehradská 29 s. r. o.), se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1269/29, zastoupené Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, o určení vlastnictví k nemovitostem a o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 106/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2008, č.j. 14 Co 332/2008-197, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Proti v záhlaví citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl zčásti (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrzen a zčásti zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 2. dubna 2008, č.j. 14 C 106/2005-151, a věc v uvedeném rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, podala žalovaná prostřednictvím svého advokáta, a to proti jeho potvrzujícímu meritornímu výroku II., včasné dovolání. Přípustnost tohoto dovolání odvozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje v něm – jak vyplývá z obsahu podaného dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - všechny zákonem předvídané dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm a), b a odst. 3 o. s. ř., i když v dovolání výslovně odkazuje na naplnění prvých dvou dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k Čl. II, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu (dále opět „o. s. ř.“) ve znění účinném do 30. června 2009, když užití nového ustanovení §243c odst. 2 o. s. ř. tím není dotčeno, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Rozsudek odvolacího soudu neřeší otázku (otázky), která (které) by v rozhodování dovolacího soudu nebyla (nebyly) vyřešena (vyřešeny), nebylo ani shledáno, že by prostřednictvím tohoto rozhodnutí byl zaznamenán rozpor v judikatuře, a konečně nelze ani dovodit, že by odvolacím soudem vyřešené právní otázky (stran neplatnosti převodní smlouvy, vyklizení nemovitostí v důsledku neplatné smlouvy a určení vlastnického práva) byly řešeny v rozporu s hmotným právem [odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku správně odkazuje na relevantní judikaturu, ať již pokud jde o aplikaci §457 obč. zák. s ohledem na věcně správný závěr o absolutní neplatnosti převodní smlouvy podle §44 odst. 7 ex. ř., včetně řešení otázky vyklizení nemovitostí při závěru o (pouze) podílovém spoluvlastnictví, anebo o závěr stran naplnění podmínek pro určení vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem]. Jinými slovy řečeno, skutkový stav, jak jej zjistil soud prvního stupně, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, a jímž je nyní při posuzování přípustnosti dovolání vázán dovolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru (s odkazy na relevantní judikaturu), jenž je z hlediska vymezení obsahu práv a povinností vyjádřen v meritorním výroku II. napadeného rozsudku.
Jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle §241 odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nemohlo být k němu při posuzování, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, in www.nsoud.cz , nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, in www.usoud.nalus.cz) .
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam pro právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., resp. výjimečně též z okolností uplatněných dovolacím důvodem pod písm. a) téhož paragrafu. Otázky procesněprávního charakteru dovolací soud přezkoumává jen tehdy, pokud budou vycházet ze střetu odlišných názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 23 Co 4562/2009, in www.nsoud.cz). Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ovšem nelze dovodit, že by odvolací soud řešil otázku týkající se výkladu procesněprávního předpisu, jež by po právní stránce měla mít zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., resp. žalovaná v podaném dovolání takovou otázku ani nevymezuje.
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení včetně náhrady nákladů dovolacího řízení.
V Brně 30. srpna 2011
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu