ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.506.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 506/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Ing. J. D. , zastoupené Mgr. Pavlem Voříškem, advokátem se sídlem v Chebu, K Nemocnici 2A, proti žalovaným 1) O. M. , 2) R. H. , 3) Z. J. , 4) Ing. arch. L. M. , 5) MUDr. R. M. , 6) Ing. R. B. , 7) S. D. , 8) J. Č. , 9) I. Č. , 10) P. B. , 11) Ing. P. Š. , 12) Mgr. J. Š. , bytem shodně s předchozím žalovaným, a 13) městu Cheb , se sídlem v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, zastoupeným (žalovaní 1/, 3/, 4/, 5/ a 7) JUDr. Karlem Herrem, advokátem se sídlem v Chebu, 26. dubna 583/14, (žalovaní 2/ a 6/) Mgr. Pavlem Krpejšem, advokátem se sídlem v Plzni, Františkánská 7, a (žalovaní 8/ a 9/) JUDr. Ivanem Dospíšilem, advokátem se sídlem v Aši, Hlavní 108, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 8 C 26/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2010, č.j. 15 Co 292/2010-197, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1), 3) 4), 5) a 7), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Herra, advokáta se sídlem v Chebu, náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 1/14.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2) a 6), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Krpejše, advokáta se sídlem v Plzni, Františkánská 7.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 8) a 9), oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivana Dospíšila, advokáta se sídlem v Aši, Hlavní 108.
V. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 10) až 13) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále již „odvolací soud“), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 2. března 2010, č.j. 8 C 26/2007-159 [kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný 13) (město Cheb) je vlastníkem označených pozemků, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení], a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, podala žalobkyně prostřednictvím svého advokáta včasné odvolání, které není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a jež Nejvyšším soudem České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a které bylo mj. publikováno (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Ač je dovolání dovolatelky obsahově obšírně koncipováno, přesto v něm dovolatelka (jak je zřejmé z jeho obsahu) neformulovala (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo měla být řešena a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedla ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
Dovolatelka polemizuje se závěrem odvolacího soudu stran absence jejího naléhavého právního zájmu na požadované soudní věcně právní deklaraci žalovaného (13) města Cheb k předmětnému nemovitému majetku a na podporu této své dovolací argumentace odkazuje mj. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 9/2001 (jakož i na něj navazující další judikaturu), který ovšem obsahuje právní názory, jež se stěží mohou uplatnit v daném případě. V cit. judikátu, resp. v judikatuře Nejvyššího soudu se ustáleně uplatňuje právní názor, že neúspěšný účastník nabídkového řízení má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu obecního majetku ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. (viz R 9/2001), in eventum na určení vlastnického práva obce k tomuto majetku, došlo-li na základě smlouvy (již) ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2010, sp. zn. 1250/2009, in www.nsoud.cz ). Dovolatelka však ve své dovolací argumentaci pomíjí, že v R 9/2001 dovolací soud také judikoval, že: „Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy se v takovém případě u osob, které tvrdí, že byly poškozeny na svých právech coby další zájemci o koupi nemovitosti ve vlastnictví obce, může prosadit (je dán) jen na základě tvrzení , že v určené lhůtě (nebo i před započetím jejího běhu) samy zájem o koupi projevily (učinily obci nabídku).“ Odvolací soud při rozhodování vycházel (ve stručnosti shrnuto) ze skutkového zjištění, že město Cheb zveřejnilo svůj záměr prodat předmětný pozemek (okolnost, že nakonec prodalo nemovitý majetek ve zredukovaném rozsahu, než který byl v záměru publikován, a případně jaké z toho ve vazbě na rozhodnutí zastupitelstva a uzavřenou převodní smlouvu plynou právní důsledky, je zde právně nerozhodná), takže dovolatelka měla objektivně (zachovanou) možnost na takto publikovaný záměr města reagovat svou nabídkou na koupi předmětného pozemku. Jestliže dovolatelka podle skutkového zjištění odvolacího soudu (soudů) takovou nabídku vůči žalovanému městu neučinila, nemohla být (již z tohoto důvodu) ani považována za potencionálního zájemce nabídkového řízení (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 30 Cdo 2509/2006, nebo ze dne 9. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 2560/2008, in www.nsoud.cz ). Odvolacím soudem učiněné právní posouzení zjištěných skutečností [ve vztahu k řešení otázky, zda dovolatelce svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení (žalobním petitem zformulovaného) věcně právního vztahu] je tedy správné, odpovídá platné právní úpravě a reflektuje dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu.
Pro úplnost lze dodat, že naléhavý právní zájem dovolatelky na požadovaném určení by nebyl dán ani v případě, pokud by bylo zjištěno, že žalované (13) město Cheb před realizovaným převodem (vůbec) nepublikovalo svůj záměr prodat předmětný pozemek (předmětné pozemky), a to vzhledem ke zjištění, že dovolatelka v žalobě projevila zájem (pouze) o koupi jen některých, resp. dvou (z původního pozemku p. č. 560 v katastrálním území Cheb oddělených) pozemků, tedy nikoliv všech pozemků, které byly odděleny z původního pozemku p. č. 560 v k. ú. Ch. k tomu srov. např. doplnění žaloby na č.l. 73– arg. „Její zájem (roz. dovolatelky) o koupi dosud nezastavěných parcel označených pod parc. č. 560/3 a 560/8 přetrvává dodnes...“ ]. Ani za takto hypotetické situace by proto dovolatelka nemohla být považována za potencionální zájemkyni o koupi uvedeného pozemku p. č. 560 v cit. k ú., resp. pozemků z něj posléze (oddělením) vzniklých.
Dovolatelka ve svém dovolání sice výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (tj., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), avšak z obsahu jejího dovolání je zřejmé, že ve skutečnosti uplatňuje také dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (tj., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatelka především vytýká odvolacímu soudu, že „nesprávně a bezdůvodné dovozuje, že záměrem obce bylo prodat celý pozemek prvému žalovanému...“ , neguje další skutkové zjištění, že „věděla o blíže nespecifikovaném záměru prodat pozemek a o možnosti, že by na pozemku vznikly stavební parcely...“ , resp. výslovně uvádí, že „Závěry soudů obou stupňů žalobkyně vyvrací a uvádí na správnou míru a upřesňuje dále uvedenými skutkovými tvrzeními, které soudy ignorovaly, nebo nesprávně posoudily, přestože ve spise je celá řada důkazů, které činí tato skutková tvrzení za prokázaná.“ Z vyloženého je zřejmé, že dovolatelka ve svém dovolání předkládá svou skutkovou verzi věci, kterou právně hodnotí a kdy takto učiněný právně kvalifikační závěr (kriticky) konfrontuje s odvolacím soudem (vy)řešenou otázkou týkající se posouzení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnického práva. V tomto směru tedy dovolací argumentace nesprávného právního posouzení věci vychází ze skutkových závěrů dovolatelky, tj. (jinými slovy vyjádřeno) směřuje proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Na základě takto vymezeného dovolacího důvodu ovšem přípustnost dovolání – jak již shora bylo uvedeno - posuzovat nelze [k tomu srov. již shora cit. §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 3 o. s. ř.].
Nepřípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výroky II. až IV. o náhradě nákladů dovolacího řízení jsou důsledkem aplikace §243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o. s. ř. [podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady], když v dovolacím řízení (v těchto výrocích označeným) žalovaným vznikly náklady spojené s jejich zastupováním advokáty, které sestávají z odměny za zastupování advokátem (za sepis písemného vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §10 odst. 3, §5 písm. b), snížená podle §14 odst. 1 téže vyhlášky na polovinu a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 (vzhledem k tomu, že každý z uvedených tří advokátů v zastoupení předmětných žalovaných v tomto dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby – sepis písemného vyjádření k dovolání), a dále zvýšená o 30 % za společné zastupování více účastníků podle §19a cit. advokátního tarifu], a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300,- Kč, vše ještě navýšeno – pokud jde o nákladové výroky II. a III. – o 20 % DPH (tj. o částku 1.360,- Kč) podle §137 odst. 3 a §47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, neboť vycházeje z obsahu spisu je třeba konstatovat, že advokáti JUDr. Karel Herr a Mgr. Pavel Krpejš, na rozdíl od advokáta JUDr. Ivana Dospíšila, jsou plátci DPH.
Ve vztahu mezi dovolatelkou a žalovanými 10) až 13) bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. odst. 1 písm. c) o. s. ř. (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci §146 odst. 3 o. s. ř. (vzhledem k tomu, že těmto žalovaným žádné náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly) osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. srpna 2011
JUDr. Pavel Vrcha, v. r.
předseda senátu