ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.562.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 562/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce B. V. , proti žalovaným 1) Český svaz včelařů, se sídlem Praha 1, Křemencova 8, identifikační číslo osoby 00443239, 2) Základní organizace včelařů Čáslav , o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 34 C 14/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2008, č.j. 1 Co 134/2008-33, takto:
I. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2008, č.j. 1 Co 134/2008-33, se odmítá .
II. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č.j. 34 C 14/2007-28, se zastavuje .
Stručné odůvodnění
(§243c odst.2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. února 2008, č.j. 34 C 14/2007-28, výrokem I. odmítl žalobu (označenou jako žalobu „dle §11 a n. a OZ nemateriální a materiální újma dle §420a 424 oz“), výrokem II. žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, dále výrokem III. žalobci neustanovil zástupce z řad advokátů a konečně výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. listopadu 2008, č.j. 1 Co 134/2008-33, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba se neodmítá, ve výrocích II a III usnesení soudu prvního stupně potvrdil a v odstavci IV. výrok usnesení soudu prvního stupně zrušil.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2008, č.j. 1 Co 134/2008-33, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č.j. 34 C 14/2007-28, podal žalobce dne 13. března 2009 dovolání. Uvádí zde, že Městský soud za účelem stranění žalovanému hledal záminky, jak žalobci upřít práva stanovená v čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen“Listina“). S ohledem na závazné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2629/06 si Vrchní soud „vymyslel tvrzení, že rozšiřování nakažlivé choroby u včel, ze kterého byl osočen, není důvodem pro §11 občanského zákoníku a s požehnáním vedení Vrchního soudu v Praze se dané vydává za tzv. právní názor“. Domáhá se ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, zmiňuje se bez bližších souvislostí o vynaložené částce 198,- Kč a poukazuje na to, že „Městský soud v Praze je s ohledem na znění žaloby (420+424 oz) povinen zajistit úkony“. Má být jednáno v režimu §11 obč. zákoníku a žalobci přiznáno právo plynoucí ze závazného rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 2629/06. Jestliže soud prvního stupně odmítá jednat v rozporu s čl. 36 Listiny ve vazbě na čl.38 Listiny, pak nechť je mu v tomto duchu vystaveno potvrzení pro Evropský soud pro lidská práva (ve Štrasburku).
S přihlédnutím k článku II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009 (dále též jen „o. s. ř.“), přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z toho vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č.j. 34 C 14/2007-28, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že žaloba se neodmítá, přípustné není. Občanský soudní řád v ustanoveních §§238 až 239 obsahuje výčet usnesení odvolacího soudu, jež nejsou rozhodnutím ve věci samé a proti nimž je dovolání přípustné, a usnesení kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že žaloba se neodmítá, mezi nimi není. Je tomu tak proto, že rozhodnutím odvolacího soudu se řízení nekončí, ale – jak se podává z obsahu spisu a z rozhodnutí vydaných v mezidobí než byla věc předložena Nejvyššímu soudu – je v něm pokračováno. Pouze v opačném případě, tedy bylo-li by usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby potvrzeno odvolacím soudem, by se uplatnilo ustanovení §239 odst. 3 věta před středníkem o.s.ř.
V ustanovení §239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení odvolacího soudu jen procesní povahy (bez vztahu k věci samé), proti nimž je dovolání přípustné. Výčet těchto usnesení je taxativní, a proto proti jiným, zde neuvedeným usnesením odvolacího soudu procesní povahy (např. proti usnesení odvolacího soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, nebo o tom, že se účastníku neustanovuje zástupce z řad advokátů ), nelze podat dovolání.
Z povahy věci je pak zřejmé, že dovolání nelze podat ani proti zrušujícímu výroku odvolacího soudu. Je tomu tak proto, že požadované nápravy bylo dosaženo jiným prostředkem (výrok byl odklizen jiným způsobem) než za užití mimořádného opravného prostředku, jímž je dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Nejvyšší soud - z důvodu nepřípustnosti dovolání proti výrokům usnesení odvolacího soudu – ani nevedl žalobce k odstranění vad dovolání a podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení a to s ohledem na ustanovení §241b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. Podle posledně zmiňovaného ustanovení totiž není-li splněna podmínka uvedená v §241 (povinné zastoupení, pozn. Nejvyššího soudu), postupuje se obdobně podle §104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2008, č.j. 34 C 14/2007-28 Nejvyšší soud podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21.června 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu