ECLI:CZ:NS:2011:30.CDO.827.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 827/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilou K. O. , zastoupenou Magistrátem města Zlína, dítěte rodičů I. O., a R. O., zastoupeného Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1- Malé Straně, Újezd 419/19, o zvýšení výživného, ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. P 59/99, o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 27. října 2010, č.j. 59 Co 379/2010-103, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. července 2010, č.j. P 59/99-63, výživné, které byl otec povinen platit pro nezletilou K. O. ve výši 1.300,- Kč měsíčně, zvýšil s účinností od 28.5.2007 na částku 2.500,- Kč měsíčně, splatnou vždy nejpozději do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky. Dále soud prvního stupně výrokem II. vyslovil, že „dluh na výživném za dobu od 28.5.2007 do vynesení (správně vyhlášení) rozsudku činí 45.760,-Kč. Dluh na výživném soud uložil otci splácet v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč ve lhůtách jako běžné výživné pod ztrátou výhody splátek k rukám matky a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání otce Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. října 2010, č.j. 59 Co 379/2010-103, rozsudek soud prvního stupně změnil tak, že výživné stanovené otci pro nezletilou K. rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9.9.1998, č.j. 15 Nc 199/98-15, částkou 1.300,-Kč měsíčně, se zvyšuje od 28.5.2007 do 31.12.2007 na částku 2.000,- Kč měsíčně, od 1.1.2008 do 31.12.2009 na částku 2.800,- Kč měsíčně a od 1.1.2010 do budoucna na částku 3.200,- Kč měsíčně se splatností k 5. dni v měsíci předem k rukám matky a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání otec (dále jen „dovolatel“). Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soud prvního stupně k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 13.10.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle §236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle §237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, zatímco ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. března 2011
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu