ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.1582.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 1582/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně EXACT SOFTWARE CR, s.r.o., se sídlem v Praze 4 - Krči, Antala Staška 510/38, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 25055577, zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Musilem, advokátem se sídlem v Chomutově, Škroupova 1325/34, proti žalované SAMOHÝL, a.s. , se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Smetanova 1058, PSČ 512 51, identifikační číslo osoby 25928996, zastoupené JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, o 117 327 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 37 Cm 3/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2009, č. j. 4 Cmo 99/2009-197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 535 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Pavla Musila.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. října 2008, č. j. 37 Cm 3/2007-168, ve znění opravného usnesení ze dne 12. února 2009, č. j. 37 Cm 3/2007-186, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 117 327 Kč s příslušenstvím a náklady řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl jinak než ve svém prvním zamítavém rozsudku ze dne 4. října 2001, č. j. 35 Cm 58/2001-59, který odvolací soud usnesením ze dne 28. února 2003, č. j. 2 Cmo 231/2002-73, pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aniž ho zavázal právním názorem na posuzovanou věc). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Nejvyšší soud nedospěl k závěru o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c ) o. s. ř., neboť neshledal, že by byly naplněny předpoklady vymezené v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Ostatně dovolatelka předpoklady uvedené v §237 odst. 3 o. s. ř., při jejichž splnění může Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, netvrdila a na jejich základě otázku zásadního právního významu ani nevymezila, spatřovala-li zásadní právní význam napadeného rozhodnutí pouze v řešení právních otázek v rozporu s hmotným právem.
Za situace, kdy dovolací soud z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani nedovodil, že by odvolací soud řešil dovolatelkou napadené otázky (právo na zaplacení ceny díla a její splatnost) v rozporu s judikatorní praxí soudů, resp. v rozporu s hmotným právem, či existenci jiné okolnosti, která by činila napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6 812,50 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 422,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 24. května 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu