ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2037.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 2037/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 4, Budějovická 5, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 63998530, proti žalovanému PaedDr. P. Š. , o zaplacení částky 36.172,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 12 C 23/2004, o dovoláních O. Š. a V. Š. , obou zastoupených Mgr. Marcelou Tobolovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, Tyršovo nábřeží 401, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 21. prosince 2009, č. j. 60 Co 533/2009-67, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně v záhlaví označeným usnesením k odvolání O. Š. a V. Š. potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. září 2009, č. j. 12 C 23/2004-57, v napadeném výroku pod bodem II, jímž soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení §107 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř."), že v řízení bude dále pokračováno na straně žalovaného s D. Š., O. Š., V. Š., tehdy nezletilou T. Š. a nezletilou K. Š.
Podle zjištění soudu prvního stupně původní žalovaný PaedDr. P. Š. po zahájení řízení zemřel. Odvolací soud se s poukazem na ustanovení §107 odst. 2 o. s. ř. ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povaha věci, jejímž předmětem je nárok na zaplacení dlužného pojistného, umožňuje pokračovat v řízení a že procesním nástupcem původního žalovaného, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jsou jeho dědici, mezi něž patří též oba odvolatelé – jeho děti.
Proti tomuto usnesení podali O. Š. a V. Š. dovolání, v nichž oba shodně, tak jako v odvolání, vyjádřili nesouhlas s tím, aby bylo v řízení pokračováno, a to jednak z důvodů jejich nepříznivé sociální a finanční situace, jednak proto, že se po otcově smrti vztahy mezi nimi a jeho manželkou - první žalovanou vyhrotily do té míry, že ta s nimi nechce komunikovat o vzniklých problémech a řešit je dohodou.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. přípustné, avšak je zjevně bezdůvodné.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu je tedy dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil.
Skutkové a právní závěry, na nichž je usnesení odvolacího soudu v napadeném výroku založeno, dovolatelé nikterak nezpochybnili a namítané jejich finanční a sociální poměry jsou z hlediska řešené otázky procesního nástupnictví po zemřelém původním žalovaném právně nevýznamné. Dovoláními neuplatněné vady řízení, k nimž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, se ze spisu nepodávají.
Nejvyšší soud proto obě dovolání jako zjevně bezdůvodná podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu