ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2718.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 2718/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně MONTGAS, a. s., se sídlem v Hodoníně, U Kyjovky 3953/3, PSČ 695 01, identifikační číslo osoby 25 34 77 81, zastoupené JUDr. Ivetou Slezákovou, advokátkou, se sídlem v Hodoníně, Dolní Valy 22, proti žalovanému J. N. , zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Rybníček 4, o žalobě na obnovu řízení podané žalovaným, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 72/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2011, č. j. 14 Cmo 277/2010-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. května 2010, č. j. 7 Cm 72/2008-58, zamítl žalobu na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 275/2003 (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Soud prvního stupně zjistil, že v původním řízení, jehož obnova je navrhována, byl žalovaný rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 2007, č. j. 7 Cm 275/2003-180, zavázán zaplatit žalobkyni částku 782.416,50 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně ustanovil žalovanému poté, co se mu nepodařilo doručit soudní písemnosti na adresu uvedenou v žalobě a ani dalším šetřením nezjistil pobyt žalovaného, v souladu s ustanovením §29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) opatrovnici I. V., vyšší soudní úřednici Městského soudu v Brně (usnesení ze dne 14. září 2006, č. j. 7 Cm 275/2003-101). I. V. byla následně pro dlouhodobou nemoc zproštěna funkce opatrovnice (usnesení ze dne 9. listopadu 2006, č. j. 7 Cm 275/2003-106) a místo ní byla ustanovena JUDr. M. D., vyšší soudní úřednice téhož soudu (usnesení ze dne 14. února 2007, č. j. 7 Cm 275/2003-109).
S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2005, sp. zn. 32 Odo 825/2004, soud prvního stupně uzavřel, že žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Žalovaným uváděné skutečnosti, tj. postup soudu v původním řízení při zjišťování adresy žalovaného, ustanovení opatrovnic a jejich tvrzená nečinnost, nejsou způsobilým důvodem pro povolení obnovy řízení ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nadto soud prvního stupně uvedl, že předpoklady pro postup podle §29 odst. 3 o. s. ř. v původním řízení byly dány, protože soudu se nepodařilo doručit žalovanému na žádnou z adres zjištěných z výpisu z centrální evidence obyvatel a ze živnostenského rejstříku.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008 (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), zdůraznil, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl v původním řízení skutkový stav zjištěn úplně nebo správně, nelze se však jejím prostřednictvím domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad, tedy ani nápravy spočívající v tom, že nebyly dány předpoklady pro ustanovení opatrovníka některému z účastníků řízení. Ukáže-li se v průběhu řízení, že překážka v podobě neznámého pobytu účastníka odpadla, nebo že je to jinak možné, je soud povinen jednat s účastníkem samotným či s jeho zástupcem. V tom případě musí být účastníku doručeny rozhodnutí a jiné písemnosti, které mu jsou určeny, a to i tehdy, byly-li již doručeny opatrovníku. Z obsahu spisu sp. zn. 7 Cm 275/2003 vyplývá, že žalovanému byl rozsudek poté, kdy byl již doručen opatrovnici, doručen i jeho zástupkyni dne 24. dubna 2008. Žalovaný měl tedy možnost v původním řízení uplatnit námitku, že nebyly splněny předpoklady pro ustanovení opatrovnice, řádným opravným prostředkem proti rozsudku soudu prvního stupně a nikoli žalobou na obnovu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do důvodů na ustanovení §241 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož není okolnost, že účastníku byl ustanoven opatrovník, aniž byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., důvodem pro obnovu řízení. Namítá, že žalobu na obnovu řízení podal 30. dubna 2008, tedy před vydáním rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008, na něž odvolací soud odkázal. Odvolacímu soud vytýká, že se nesprávně zabýval otázkou okolností ustanovení opatrovnice a nikoli skutečnostmi uvedenými v žalobě, které směřovaly ke způsobu výkonu funkce opatrovnice, resp. tím, že opatrovnicí byla ustanovena pracovnice soudu prvního stupně, což je v rozporu se závěry vyslovenými Ústavním soudem v nálezu ze dne 16. prosince 2010, „č. ÚS 1769/10“ (jde o nález sp. zn. I. ÚS 1769/10). V něm Ústavní soud dopěl k závěru, že byl-li v případě účastníka neznámého pobytu ustanoven opatrovník z řad zaměstnanců soudu, není tento postup ústavně konformní a lze jej pokládat za postup porušující čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dovolatel zdůrazňuje, že jeho zájmy nebyly ustanovenou opatrovnicí řádně hájeny, neboť ve spise chybí doklad o tom, že spis prostudovala, podala vyjádření a účastnila se za nepřítomného účastníka projednání věci.
Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v projednávané věci není přípustné.
Podle ustanovení §238 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení §237 o. s. ř. platí obdobně (odstavec 2). Ustanovení §238 o. s. ř. tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za shodných podmínek, jak jsou uvedeny v §237 o. s. ř. Z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s dikcí §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyplývá, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že závěr, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, tedy zda je způsobilým důvodem žaloby na obnovu řízení skutečnost, že účastníku byl v původním řízení před soudem prvního stupně ustanoven jako osobě neznámého pobytu opatrovník, ačkoli pro to nebyly splněny předpoklady uvedené v ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud zodpověděl již v usnesení - na něž správně odkázal odvolací soud - ze dne 12. června 2009, sp. zn. 21 Cdo 2868/2008. V něm formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož byl-li účastníku ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady uvedené v ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., jde podle ustálené judikatury soudů o případ, kdy byla účastníku nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem, jestliže to mělo za následek, že soud v řízení nejednal s účastníkem nebo jeho zástupcem (zmocněncem), přestože to bylo možné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Skončilo-li řízení o věci pravomocným rozhodnutím soudu prvního stupně, není okolnost, že účastníku byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník, aniž by k tomu byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř., ani důvodem žaloby pro obnovu řízení (jak vyplývá z ustanovení §228 o. s. ř.), ani důvodem žaloby pro zmatečnost (jak vyplývá z ustanovení §229 odst. 1 a 2).
Odvolací soud též správně v souladu s citovaným rozhodnutím uzavřel, že dovolatel se mohl bránit proti rozsudku soudu prvního stupně vydanému v původním řízení řádným opravným prostředkem (odvoláním), když rozsudek byl doručen dovolatelem zvolené zástupkyni dne 24. dubna 2008.
S ohledem na uvedené závěry je nevýznamná námitka týkající se osoby ustanovené opatrovnice a její nečinnosti. Stejně tak je nerozhodné, že výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo vydáno po podání žaloby o obnovu řízení. Významné je pouze to, že v době rozhodování o dovolání Nejvyšší soud v jiné věci již o této otázce rozhodl.
Jelikož dovolání žalovaného podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu