ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.2767.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2767/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Veletrhy Brno, a. s ., se sídlem v Brně, Výstaviště 1, okres Brno – město, PSČ 647 00, identifikační číslo osoby 25582518, proti žalované MBD spol. s r. o. , se sídlem v Jasenné 308, PSČ 763 13, identifikační číslo osoby 18757791, zastoupené JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem, se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, Na Rybárně, o zaplacení částky 211.485,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13/4 Cm 313/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2010, č. j. 8 Cmo 410/2009-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti výroku pod bodem II v záhlaví označeného rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2003, č. j. 13/4 Cm 313/2000-37, v zamítavém výroku pod bodem I ohledně částky 200.732,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 28. července 1999 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. července 2009, dále též jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka svými námitkami nevymezila žádnou právní otázku, natož pak právní otázku zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že si nesprávně vyložil názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 22. září 2009, sp. zn. I ÚS 49/08, jímž byla v této věci zrušena předchozí rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu, jako „jednoznačný pokyn k tomu, aby ve věci samé bez dalšího rozhodl“, pak namítá, jak ostatně sama správně reflektuje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Přehlédla patrně, že tento dovolací důvod, jak je v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. července 2009 vyjádřeno výslovně, k závěru o přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. vést nemůže. O situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a je jí tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., se tu nejedná; dovolatelka v rámci námitky procesní vady žádnou otázku zásadního právního významu nevymezila (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , stanovící požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
Správnost právního závěru odvolacího soudu o tom, že návrh na uzavření smlouvy neakceptovala v době přiměřené ve smyslu ustanovení §43b odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, dovolatelka nezpochybňuje prostřednictvím polemiky s právním posouzením odvolacího soudu, tj. nepodrobuje kritice správnost volby a výkladu norem hmotného práva či jejich aplikace na zjištěný skutkový stav věci; proti právním závěrům odvolacího soudu brojí toliko prostřednictvím zpochybnění úplnosti jeho skutkových zjištění, z nichž pro ni nepříznivé právní posouzení vychází, a předkládá vlastní, odlišnou verzi skutkového stavu a právní závěry na ní založené pak konfrontuje s právními závěry odvolacího soudu. Dovolací důvod stanovený v §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možno její výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu věci z hlediska jejich obsahu podřadit, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. rovněž založit nemůže.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalované, který by měla na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. května 2011
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu