ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3150.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3150/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce J. T. , zastoupeného Mgr. Lubošem Komůrkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Benešova 8, proti žalované UNIQA pojišťovna, a.s. , se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, PSČ 160 12, identifikační číslo osoby 49240480, o uložení povinnosti uznat odcizení předmětu leasingu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 11 C 16/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2010, č. j. 13 Co 529/2009-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. března 2009, č. j. 11 C 16/2008-29 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel, aniž vymezuje jakoukoli otázku zásadního právního významu podle kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., pouze trvá na tom, že jím uplatněný žalobní nárok na vydání požadovaného potvrzení vyplývá z pojistné smlouvy, resp. z práva na soudní ochranu podle §4 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Pouhá kritika správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem však sama o sobě zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř. nezakládá, pokud neobsahuje vymezení takové právní otázky, která zejména v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, když k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Z obsahu spisu se podává, že zamítl-li soud prvního stupně žalobu a odvolací soud toto jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, soudy obou stupňů tak učinily pro absenci věcné pasivní legitimace žalované, kterou správně a podrobně odůvodnily neexistencí její povinnosti (smluvní i zákonné) zaslat žalobci požadované písemné sdělení o uznání odcizení předmětu leasingu. Dožaduje-li se žalobce soudní ochrany podle §4 obč. zák., není tato jeho námitka opodstatněná. Neexistuje-li totiž právo žalobce požadovat po žalované splnění žalobou uplatněné povinnosti, nemůže být současně jeho neexistující právo ohroženo nebo porušeno ve smyslu §4 obč. zák.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud nedovodil z pohledu uplatněných dovolacích námitek ani existenci jiné okolnosti, která by činila napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu