ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3190.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 3190/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. N. , zastoupeného Mgr. Pavlem Gécim, advokátem se sídlem v Praze 7, U Studánky 3, proti žalovanému V. V. , zastoupenému JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, o zaplacení 78 645,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 30/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011, č. j. 13 Co 468/2008-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 960 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce
Mgr. Pavla Géciho.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze na základě zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. května 2008, č. j. 51 C 30/2007-78, řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Dovolání žalovaného proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu, které je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínku, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam,
má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných v díle Drápal, L., Bureš,
J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 první věta o. s. ř.), odmítl jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud
tak rozhodl proto, že dovolatel založil svou kritiku rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení pouze na námitce, že odvolací soud nepřihlédl k jeho důvodům nesouhlasu
se zastavením řízení v podání ze dne 25. ledna 2011. Dovolatel zcela pominul, že odvolací soud ve výzvě, kterou ho vyzval k uvedení případných vážných důvodů nesouhlasu
se zpětvzetím žaloby, připojil doložku ve smyslu §101 odst. 4 o. s. ř., podle níž nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Jestliže se žalovaný v soudem stanovené desetidenní lhůtě nevyjádřil, dal tím najevo, že nemá námitky proti zpětvzetí žaloby a marným uplynutím lhůty nastaly účinky této doložky. Z tohoto důvodu
se odvolací soud tvrzeného rozporu se zákonem nedopustil a jeho rozhodnutí obsažené v prvním výroku rozsudku je správné.
Dovolání žalovaného ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 500 Kč podle §14 odst. 3, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 160 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. října 2011
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu