ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3304.2009.3
sp. zn. 32 Cdo 3304/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně CDV-2, LTD. , se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04434554, zastoupené JUDr. Petrem Balcarem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, proti žalovaným 1) M. Č. , zastoupené Mgr. Jiřím Mikulenkou, advokátem, se sídlem v Holešově, Palackého 522/6, 2) R. D. a 3) D. D. , oběma zastoupeným JUDr. Alenou Pšejovou, Dr., advokátkou, se sídlem v Kroměříži, Velehradská 507, o zaplacení smluvních úroků, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 27/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. března 2009, č. j. 20 Co 717/2008-195, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 25. června 2008, č. j. 16 C 27/2008-166, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení smluvních úroků ve výši 17 % z částek a za dobu uvedenou ve výroku a dále částky 195.412,- Kč s úroky z prodlení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost ostatních žalovaných, přičemž žalobkyně je oprávněna domáhat se uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje nemovitostí specifikovaných ve výroku (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil (první výrok), změnil jej ve výrocích o nákladech řízení (druhý a třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Odvolací soud po doplnění dokazování vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně Agrobanka Haná, a. s. (dále jen „banka“) uzavřela 20. února 1992 s V. Č. jako dlužníkem (dále jen „dlužník“) smlouvu o úvěru č. 26102192 (dále též jen „smlouva o úvěru“), ve znění dodatků č. 1 až 3, podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), na základě které byl dlužníku poskytnut úvěr ve výši 4,800.000,- Kč, jenž měl být splácen ve čtvrtletních splátkách od 15. srpna 1992 do 15. února 1996 spolu se smluvními úroky ve výši 17 % splatnými měsíčně od 1. července 1992. Úvěr byl vyčerpán, nebyl řádně splácen. Dlužník závazek ze smlouvy o úvěru uznal 13. srpna 1996. K žalobě předchůdkyně žalobkyně doručené soudu 20. října 1995 Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. září 2001, č. j. 22 Cm 152/96-121, který nabyl právní moci 8. listopadu 2001, zavázal dlužníka k úhradě částky 4,885.300,59 Kč s 28% úrokem od 1. října 1995 do zaplacení a k náhradě nákladů řízení ve výši 195.412,- Kč. Dne 18. srpna 2004 byl u Okresního soudu v Kroměříži podán návrh na nařízení exekuce proti dlužníku, když povinnost uloženou mu rozsudkem nesplnil. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem na základě zástavních smluv k nemovitostem z 20. února 1992, uzavřených mezi bankou a dlužníkem a žalovanými jako vlastníky nemovitostí.
Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že - pokud by nebyl brán v úvahu výsledek řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 152/96 - zástavní právo věřitele, které se posuzuje podle občanského zákoníku, by „zaniklo“ v důsledku vznesené námitky promlčení nikoli k 13. srpnu 2000 (tj. po čtyřech letech od uznání závazku z 13. srpna 1996), ale až k 2. říjnu 2001, tedy po třech letech ode dne, kdy dle zápisu o jednání s klientem došlo ze strany dlužníka opětovně k uznání nesplacených závazků ze smlouvy o úvěru. Podala-li však věřitelka vůči obligačnímu dlužníku žalobu a byla-li jí pohledávka včetně příslušenství v soudním řízení pravomocně přiznána, pak s ohledem na ustanovení §408 odst. 1 obch. zák. se jistina ze smlouvy o úvěru včetně jejího příslušenství (ať už smluvního či sankčního úroku) promlčuje nejpozději za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé (tj. ke dni 15. února 2006). V té souvislosti odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 1595/2002 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 13/2006). Zdůraznil, že podle ustanovení §100 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) se zástavní právo nemůže promlčet dříve, než zajištěná pohledávka. Vzhledem k tomu, že poslední splátka úvěru byla splatná 15. února 1996 a žalobkyně podala žalobu 31. prosince 2007, stalo se tak po uplynutí desetileté promlčecí doby určené ustanovením §408 odst. 1 obch. zák.
K námitce žalobkyně, že promlčení práva na zaplacení úroku je třeba posuzovat samostatně, pokud vzniklo před promlčením jistiny, odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, uvedl, že povinnost platit úroky z prodlení nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní, když splněním dluhu nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká také povinnost platit úroky z prodlení jako vedlejší akcesorický závazkový právní vztah. Dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek nevztahovat k závazku vedlejšímu. V projednávané věci je předmětem sporu 17 % úrok z nezaplacených splátek jistiny za dobu od 1. prosince 2003 do 15. února 2006.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně nemá právo na úhradu částky 195.412,- Kč s úroky z prodlení, představující náhradu nákladů řízení, k jejíž úhradě byl dlužník zavázán v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 152/96. Tyto náklady nalézacího řízení tvoří příslušenství pohledávky „ve vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a úvěrovým dlužníkem, nikoli mezi žalobkyní a zástavními dlužníky“. Nadto nelze přiznat příslušenství z nákladů řízení, neboť obchodní ani občanský zákoník přiznávat věřiteli majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky „neumožňuje“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, uvádějíc, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovolatelka spatřuje v posouzení otázky, zda promlčením jistiny dochází také k promlčení smluvních úroků, jejichž splatnost nastala před promlčením jistiny, nebo v případě těchto již dospělých smluvních úroků běží promlčecí doba samostatně, a to i s účinky vůči zástavním dlužníkům na základě §100 odst. 2 obč. zák. Dovolatelka argumentuje ve prospěch názoru, že smluvní úroky, jejichž splatnost nastala do promlčení jistiny, se promlčují samostatně v obecné čtyřleté promlčecí době podle obchodního zákoníku. Žalobou se domáhala zaplacení právě těch smluvních úroků, jejichž splatnost nastala do promlčení příslušných splátek jistiny, a u nichž současně nedošlo k datu podání žaloby k promlčení v důsledku uplynutí čtyřleté promlčecí doby. Nejsou-li tyto úroky promlčeny, nemůže být podle ustanovení §100 odst. 2 obč. zák. promlčeno ani zástavní právo, které zajišťovalo také zaplacení úroků jako příslušenství zajištěné pohledávky. Obdobný závěr je nutné vztáhnout též na vznesený nárok na uhrazení nákladů předchozího nalézacího řízení vedeného vůči dlužníkovi. Dovolatelka poukazuje na rozdíl v otázce promlčení úroků z prodlení, jejichž splatnost nastává jednorázově v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku (a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006) a smluvních úroků, jejichž splatnost nastala vždy ke konci každého kalendářního měsíce. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 761/2007, navíc vyplývá, že se závěr o promlčení úroků při promlčení jistiny vztahuje výlučně na úroky z prodlení, nikoli na úroky smluvní.
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání není přípustné.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Otázkou promlčení zástavního práva (nároku na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) [vše za situace, kdy zajištěnou pohledávkou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru podle ustanovení §497 obch. zák.] se Nejvyšší soud opakovaně zabýval (k tomu srov. např. rozsudek ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 21 Cdo 1918/2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 95, ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. 21 Cdo 687/2007, uveřejněný v témže časopise číslo 9, ročník 2008, pod číslem 124 a ze dne 15. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 887/2007, uveřejněný v témže časopise číslo 9, ročník 2008, pod číslem 123, jakož i důvody rozsudku ze dne 8. února 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006, uveřejněného v témže časopise číslo 7, ročník 2007, pod číslem 104, usnesení ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 21 Cdo 2204/2009 a rozsudku ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 761/2007, in www.nsoud.cz).
Přitom uzavřel, že promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy) [§101 obč. zák.]. Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno (§110 odst. 1 věta první obč. zák.); v případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo, nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty (§110 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Jelikož podle ustanovení §100 odst. 2 věty třetí obč. zák. se zástavní práva nepromlčují dříve než zajištěná pohledávka, i kdyby marně uplynuly promlčecí doby podle ustanovení §101 nebo §110 odst. 1 obč. zák., zástavní právo není promlčeno, neuplynula-li dosud promlčecí doba u zajištěné pohledávky.
Promlčení zajištěné pohledávky ze smlouvy o úvěru se řídí obchodním zákoníkem, přičemž obecná promlčecí doba činí čtyři roky (§397 obch. zák.) a začíná běžet ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti) [§392 odst. 1 obch. zák.], a je limitována horní hranicí deseti let ode dne, kdy začala běžet poprvé (§408 obch. zák.). Přitom v omezující desetileté promlčecí době musí být zásadně zahájeno i řízení o výkonu rozhodnutí, s tím, že v případech předvídaných v ustanovení §408 odst. 2 obch. zák., tj. bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, se tato doba prodlužuje o tři měsíce (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 59/2006 Sbírky soudních rozhodnutí stanovisek).
Úroky a úroky z prodlení jsou příslušenstvím pohledávky podle ustanovení §121 odst. 3 obč. zák. Úroky ze smlouvy o úvěru představují úplatu za peněžní prostředky, jež byly dlužníku na požádání poskytnuty podle smlouvy o úvěru. Úroky jsou splatné ve sjednané době, jinak spolu se závazkem vrátit poskytnuté peněžní prostředky, popř. koncem každého kalendářního roku, byla-li lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků sjednána delší než rok; v době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jich týkají (§503 odst. 1 obch. zák.). Povinnost dlužníka platit úroky a úroky z prodlení (jako právního následku prodlení dlužníka se splněním peněžitého dluhu (§517 odst. 2 obč. zák.) nemůže trvat déle, než trvá závazek hlavní. Splněním dluhu nebo jeho zánikem z jiného důvodu zaniká také povinnost platit úroky a úroky z prodlení. Jako vedlejší (akcesorický) závazkový právní vztah zůstává jen povinnost zaplatit dospělé úroky a úroky z prodlení. Dojde-li k promlčení hlavního závazkového právního vztahu, nemůže se takový právní následek uplynutí času nevztahovat k závazku vedlejšímu (akcesorickému). I když promlčení úroků běží (může běžet) samostatně, je nepochybné, že se promlčí, dojde-li k promlčení závazku dlužníka vrátit poskytnuté peněžní prostředky, ledaže by byla jen ohledně nich promlčecí doba stavena nebo přetržena. Povinnost úvěrového dlužníka plnit úroky se tak promlčuje spolu s promlčením jistiny úvěru.
Dospěl-li odvolací soud v projednávané věci k závěru, že právo dovolatelky na zaplacení úroků se promlčelo spolu s jistinou, je jeho závěr v souladu se závěry uvedenými ve shora citovaných rozhodnutích. Dovolatelka pak při argumentaci ve prospěch opačného názoru zaměňuje vznik práva na úroky s jejich splatností.
Poukazuje-li dovolatelka na to, že závěr o promlčení úroku z prodlení (vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 761/2007), nelze vztáhnout na smluvní úroky, není tento její názor správný, protože jde stále o úroky jako příslušenství pohledávky.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani námitka, podle níž odvolací soud pochybil, pokud považoval za promlčený nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 195.412,- Kč předchozího nalézacího řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 22 Cm 152/96. Dovolatelka přehlédla, že odvolací soud se promlčením tohoto nároku nezabýval a na závěru o promlčení práva na úhradu této částky závěr o zamítnutí žaloby v této části nezaložil.
Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu