ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3410.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3410/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54 (adresa pro doručování: Komerční banka, a. s., odbor Oceňování a vymáhání aktiv, útvar Vymáhání pohledávek, Senovážné nám. 28a, Praha 1), proti žalovaným 1) J. P. , zastoupenému opatrovnicí V. E., vyšší soudní úřednicí Krajského soudu v Hradci Králové, 2) P. P. , zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Jeronýmova 814, PSČ 500 02, 3) M. J. , a 4) P. J. , o zaplacení částky 195.107,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 44 Cm 39/2000, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č. j. 6 Cmo 36/2008-281, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2008, č. j. 6 Cmo 36/2008-281, se ve výroku I. bodu 1, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, a ve výroku II., kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. listopadu 2006, č. j. 44 Cm 39/2000-234, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni částku 195.107,70 Kč s úrokem specifikovaným ve výroku a náhradu nákladů řízení (výrok I.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala po druhém žalovaném spolu s prvním žalovaným společně a nerozdílně zaplacení částky 110.000,- Kč spolu s náklady řízení (výrok II.), dále uložil třetímu žalovanému zaplatit spolu s prvním žalovaným společně a nerozdílně částku 70.000,- Kč s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním ze žalovaných zaniká povinnost plnění druhého žalovaného (výrok III.), žalobkyni a třetímu žalovanému uložil zaplatit náklady řízení České republice (výroky IV.-VI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu ke druhému žalovanému a žalobkyni (výroky VII. a VIII.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV., VI. a VIII. tak, že druhému žalovanému uložil spolu s prvním žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 110.000,- Kč a náklady řízení a zároveň mu uložil povinnost zaplatit náklady řízení České republice (první bod prvního výroku), dále jej potvrdil ve výroku VII. (druhý bod prvního výroku), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok) a nákladech odvolacího řízení soudem ustanoveného zástupce druhého žalovaného (třetí výrok).
Odvolací soud se po částečném opakování dokazování ručitelským prohlášením druhého žalovaného, posudkem znalkyně z oboru písmoznalectví Mgr. Jindry Železné a znaleckým posudkem vypracovaným Technickým a zkušebním ústavem telekomunikací a pošt Praha (dále jen „ústav“) ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně uzavřela 22. července 1998 s prvním žalovaným smlouvu o úvěru podle ustanovení §497 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 180.000,- Kč na nákup dopravního prostředku, který měl být vrácen v dohodnuté lhůtě spolu s úroky stanovenými smlouvou. K zajištění pohledávky žalobkyně ze smlouvy o úvěru do výše 110.000,- Kč bylo téhož dne sepsáno prohlášení ručitele - druhého žalovaného (dále jen „prohlášení ručitele“) podle ustanovení §303 a násl. obch. zák.
Odvolací soud rekapituloval, že spornou mezi účastníky zůstala otázka, zda ručitelský závazek druhého žalovaného byl platně uzavřen, když druhý žalovaný setrval na tvrzení, že prohlášení ručitele nepodepsal. Ze znaleckého posudku Mgr. Železné zjistil, že k pravosti podpisu „P. P.“ na prohlášení ručitele se nelze vyjádřit, když není možné objektivně rozhodnout, zda se jedná o padělek typu napodobeniny nebo o podpis pravý - komolený, např. za účelem pozdějšího zpochybnění jeho pravosti. Znalkyně se však spíše přiklonila k hypotéze komoleného podpisu. Ústav ve svém posudku dospěl k závěru, že za daného stavu srovnávacích podkladů je pravděpodobnější, že sporný podpis je pravým podpisem druhého žalovaného, než že by šlo o podpis vyhotovený jinou osobou.
Na rozdíl od soudu prvního stupně, který uzavřel, že na základě pravděpodobnosti pravosti podpisu nelze druhého žalovaného zavázat k plnění, není-li znalecký posudek jednoznačný, dospěl odvolací soud k závěru, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by podpis na prohlášení ručitele nebyl podpisem druhého žalovaného. Námitku druhého žalovaného, že prohlášení ručitele nepodepsal, neshledal důvodnou. Tvrdil-li druhý žalovaný, že podpis na prohlášení ručitele není jeho podpisem, bylo na něm, aby toto své tvrzení prokázal.
Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti „bodům II., IV., VI. a VIII. výroku“ podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Z obsahu dovolání se podává, že napadá první výrok rozsudku odvolacího soudu v jeho měnící části (tedy v bodu prvním).
Dovolatel zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o tom, že se za závazek dlužníka zaručil, učiněný na základě závěrů znaleckých posudků o pravděpodobnosti pravosti jeho podpisu na prohlášení ručitele, akcentuje zásadu zákazu tzv. deformace důkazu. Podle názoru dovolatele odvolací soud závěry obou znaleckých posudků značně relativizoval a učinil závěr, který s obsahem provedených důkazů nekoresponduje. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání zamítnout.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II části první přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné; a je i důvodné.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Vady, jež by činily řízení zmatečným, dovolací soud neshledal. Jinak je tomu však s jinými vadami řízení, které zakládají důvodnost dovolání podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť dovolací soud zjistil, že řízení před odvolacím soudem bylo takovou vadou zatíženo.
K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří i nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle ustanovení §118a o. s. ř.
O takovou situaci jde i v této věci, neboť odvolací soud dospěl k odlišnému hodnocení důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně o tom, že druhý žalovaný podepsal prohlášení ručitele. Toto odlišné hodnocení se projevilo v závěru, podle něhož žalovaný neprokázal své tvrzení, že ručitelské prohlášení nepodepsal.
Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v intencích ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. - druhého žalovaného poučit, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání tvrzení, že prohlášení ručitele nepodepsal, vyzvat ho, aby takové důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučit ho o následcích nesplnění této výzvy.
Druhému žalovanému se tohoto poučení nedostalo proto, že soud prvního stupně zaujal pro druhého žalovaného sice příznivý, lež z pohledu odvolacího soudu nesprávný názor o tom, že znaleckými posudky nebylo prokázáno, že by druhý žalovaný prohlášení ručitele podepsal.
Poučovací povinnost podle ustanovení §118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu, což znamená, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení nebo měla-li absence takového poučení původ v jiném právním posouzení věci. V systému neúplné apelace odvolací soud k vadě spočívající v absenci poučení podle §118a o. s. ř. nepřihlédne ve smyslu §212a odst. 5 o. s. ř. jen tehdy, jestliže účastník na poučení podle §118a o. s. ř. nereagoval poté, co mu je řádně poskytl přímo odvolací soud (k tomu srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2004, sp. zn. 29 Odo 149/2002, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2004, pod číslem 49).
To znamená, že odvolací soud, dospěl-li k závěru, že druhý žalovaný neprokázal své tvrzení, že ručitelské prohlášení nepodepsal, a druhého žalovaného s tímto svým názorem prostřednictvím poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. neseznámil, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek v dovoláním napadeném rozsahu a v závislém výroku o nákladech odvolacího řízení podle §243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
V dalším řízení se odvolací soud bude zabývat tím, jaký význam má z hlediska důkazního břemene řádně provedená legalizace podpisu druhého žalovaného na ručitelském prohlášení a rovněž nepřehlédne, že závazek dlužníka a ručitele není závazkem solidárním.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu