ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3436.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3436/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED , se sídlem v Londýně N2 OUX, 10 Dunstan Close, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 04867734, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) R. S. a 2) J. B. , zastoupeným JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, PSČ 150 00, o zaplacení částky 328.840,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 12 C 245/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2008, č. j. 21 Co 365/2008-131, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2008, č. j. 21 Co 365/2008-131, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. 12 C 245/2007-112, zamítl žalobu o zaplacení částky 328.840,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že mezi Komerční bankou, a. s. (dále jen „banka“) a prvním žalovaným byla uzavřena 17. května 1999 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které byl prvnímu žalovanému poskytnut úvěr ve výši 399.000,- Kč. Prohlášením ručitele ze dne 17. května 1999 druhý žalovaný zajistil pohledávku banky ze smlouvy o úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. května 2003 banka postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru společnosti Matco, s. r. o. a ta ji postoupila smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 3. září 2003 žalobkyni.
S odkazem na ustanovení §526 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala oznámení postoupení pohledávky žalovaným a nebylo ani prokázáno splnění této notifikační povinnosti bankou. Postoupení pohledávky žalobkyni se tak vůči žalovaným nestalo účinným, v důsledku toho žalobkyně nemá aktivní legitimaci k podání žaloby a tato skutečnost je důvodem k zamítnutí žaloby.
Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 328.840,- Kč s 12,55% úrokem od 4. prosince 2001 do zaplacení s tím, že plněním povinnosti jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud po doplnění a opakování dokazování vyšel z toho, že smlouva o úvěru byla uzavřena 10. června 1999, první žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 12,55 % do 11. června 2005 v dohodnutých měsíčních splátkách „ve výši rozdílu mezi konstantní částkou 7.916,- Kč a úroky splatnými za období od předcházejícího smluvně dohodnutého termínu úhrady úroků a případně též jistiny“. Poslední úhradu ve výši 1.000,- Kč provedl 3. prosince 2001. Ručitelský závazek druhého žalovaného byl založen ručitelským prohlášením ze dne 17. května 1999.
Odvolací soud uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou podle ustanovení §524 a násl. obč. zák. dochází ke změně v osobě věřitele, aniž by obsah právního vztahu doznal jakékoliv změny. Změna v osobě věřitele se nedotýká práv a povinností dlužníka ze závazkového vztahu. Postoupení pohledávky se stává ve vztahu k dlužníkovi účinným až okamžikem jeho oznámení postupitelem. Od tohoto okamžiku je dlužník povinen plnit postupníkovi jako novému věřiteli. Nesplní-li postupitel notifikační povinnost, přivodí postupník účinnost postoupení pohledávky vůči dlužníkovi tím, že mu postoupení pohledávky prokáže písemnou smlouvou. Do doby, než je mu postoupení pohledávky oznámeno nebo prokázáno, může dlužník plnit postupiteli a tím přivodit zánik závazku. Postoupení pohledávky z banky na společnost Matco, s. r. o. a následně na žalobkyni bylo žalovaným oznámeno nejpozději doručením žaloby, neboť právní úkony, které byly v řízení učiněny některým z účastníků vůči soudu a o nichž se jejich adresát - druhý účastník v řízení dozvěděl, mají stejné právní následky jako právní úkony učiněné přímo vůči druhému účastníku, které mu byly doručeny. Pro dlužníka je oznámení o postoupení pohledávky nebo prokázání postoupení významné jen potud, že jej informuje o tom, komu má plnit. Je-li nárok vymáhán soudní cestou, postačuje, že tvrzení o postoupení pohledávky je součástí žalobních tvrzení a je doloženo přiloženými důkazy. Doručením žaloby je žalovanému jako dlužníkovi oznámeno postoupení pohledávky.
Námitku promlčení vznesenou žalovanými nepovažoval odvolací soud za důvodnou. Byla-li žaloba podána 12. října 2005 a první žalovaný na úvěr zaplatil 3. prosince 2001 poslední splátku ve výši 1.000,- Kč, jde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu podle ustanovení §407 odst. 3 obch. zák. Uznání závazku dlužníkem má podle ustanovení §323 odst. 3 obch. zák. účinky i vůči ručiteli. Žaloba je proto důvodná proti oběma žalovaným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelé považují právní závěry odvolacího soudu za nesprávné, neboť podle jejich mínění nehodnotil správně dva základní časové údaje, a to účinnost postoupení pohledávky vůči žalovaným a podání žaloby již postupníkem, a to druhým v pořadí.
Stalo-li se postoupení pohledávky vůči žalovaným účinným doručením žaloby, pak odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení práva žalobkyně. Odvolací soud uvedl, že pohledávka by byla promlčena dnem 4. prosince 2005, žaloba však byla žalovaným doručena 17. ledna 2007. Byla-li žaloba podána 12. října 2005, je „tzv. předžalováno“ právě proto, že aktivní legitimace vznikla žalobkyni až dnem 17. ledna 2007. Správný je proto závěr soudu prvního stupně o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně s ohledem na neúčinnost postoupení pohledávky vůči žalovaným. Na základě „vzniku aktivní legitimace žalobkyně nelze dojít k jinému závěru, než že pohledávka byla dnem 4. prosince 2005 promlčena…“ Předčasným podáním žaloby, nesvědčí-li žalobkyni aktivní legitimace, nelze zhojit uplynutí promlčecí doby.
Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v ustanovení §229 odst. 1 a §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., popřípadě jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady nejsou v dovolání namítány a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu co do správnosti právního posouzení věci.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §526 odst. 1 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli.
Z ustanovení §402 obch. zák. vyplývá, že promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.
Podle ustanovení §392 odst. 2 obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Stane-li se pro nesplnění některého dílčího závazku splatný závazek celý, běží promlčecí doba od doby splatnosti nesplněného závazku.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelé zaměňují účinky oznámení či prokázání postoupení pohledávky podle ustanovení §526 odst. 1 obč. zák. s účinky podání žaloby u soudu na stavení běhu promlčecí doby podle ustanovení §402 obch. zák. Skutečnost, kdy bylo dlužníku oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky, má vliv jen na to, komu dlužník může plnit s účinky zániku dluhu. Plní-li postupiteli do doby, než je mu postupitelem oznámeno postoupení pohledávky nebo postupníkem prokázáno postoupení pohledávky, jde o plnění s účinky zániku dluhu. Byla-li žaloba doručena žalovaným 17. ledna 2007, pak pokud by plnili do 16. ledna 2007 původnímu věřiteli, jímž byla banka, šlo by o splnění dluhu.
Skutečnost, kdy jim byla doručena žaloba obsahující tvrzení o opakovaném postoupení pohledávky, však nemá žádný vliv na běh promlčecí doby. Pro stavení běhu promlčecí doby je podle ustanovení §402 obch. zák. rozhodné podání žaloby u soudu, kterou se zahajuje řízení. Z tohoto pohledu nejsou námitky dovolatelů důvodné.
Opodstatněnou však Nejvyšší soud shledává výhradu, podle níž odvolací soud nesprávně posoudil námitku promlčení, byť tuto nesprávnost spatřují v důvodech, jež nejsou pro její posouzení významné, jak bylo již uvedeno.
K otázce, z jakých důvodů soud zkoumá, zda námitka promlčení je důvodná, se Nejvyšší soud vyjádřil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 13/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V tomto rozhodnutí dovodil, že důvodnost námitky promlčení soud zkoumá ve vztahu k nároku uplatněnému žalobou; není významné, jak účastníci nárok právně kvalifikovali a z jakých právních důvodů byla námitka promlčení vznesena.
V projednávané věci byl uplatněn nárok na vrácení poskytnutého úvěru, jehož splacení bylo dohodnuto v měsíčních splátkách ve výši zjištěné odvolacím soudem. Současně bylo zjištěno, že poslední splátka byla prvním žalovaným uhrazena ve výši 1.000,- Kč dne 3. prosince 2001. I když byla uhrazena pouze částka 1.000,- Kč a nikoliv splátka v plné výši, šlo o plnění na úhradu splátky, a nikoliv o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu podle ustanovení §407 odst. 3 a §323 odst. 2 obch. zák. Odvolací soud nerozlišil, že úhrada dohodnuté splátky je dílčím plněním, na rozdíl od částečného plnění, o něž jde tehdy, nebyly-li splátky dohodnuty.
Tento nesprávný závěr odvolacího soudu o uznání závazku prvním žalovaným měl vliv i na nesprávnost závěru o nedůvodnosti námitky promlčení. Přitom podle ustanovení §392 odst. 2 věty první obch. zák. u práva na dílčí plnění běží promlčecí doba pro každé dílčí plnění samostatně. Které splátky úvěru nebyly uhrazeny, nebylo soudy nižších stupňů zjištěno. Zjištěna byla jen konečná splatnost úvěru k datu 11. června 2005.
Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že námitka promlčení není důvodná s ohledem na uznání závazku prvním žalovaným, k němuž mělo dojít úhradou částky 1.000,- Kč dne 3. prosince 2001, a nezabýval se posouzením námitky promlčení z hlediska běhu promlčecí doby pro dílčí plnění podle ustanovení §392 odst. 2 obch. zák., je jeho právní posouzení nesprávné.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu