ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3548.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 3548/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Státního zemědělského intervenčního fondu , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Ve Smečkách 33, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 48133981, zastoupeného JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, proti žalované ARGO BOHEMIA, s.r.o. , se sídlem v Brně, U vlečky 2, PSČ 617 00 , identifikační číslo osoby 25501071, zastoupené JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, o 446 707 256,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 262/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. května 2010, č. j. 8 Cmo 326/2009-278, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Daniela Ševčíka, Ph.D.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2009, č. j. 35 Cm 262/2006-235 (výrok I.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
S přihlédnutím k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Nejvyšší soud k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nedospěl. Dovodil-li odvolací soud, že smluvní pokutu ve výši 446 257 256,90 Kč, kterou žalobce vyúčtoval žalované podle článku III. bodu 7 zasílatelské smlouvy ze dne 26. července 2005 uzavřené mezi účastníky, nelze přiznat za porušení jiné smluvní povinnosti (konkrétně za nedodržení smluvního termínu ukončení přepravy celého sjednaného množství obilovin) než té (včasná nakládka a/nebo vykládka zásilky nebo její části), jež byla smluvní pokutou zajištěna, je toto jeho posouzení správné a v souladu s judikatorní praxí soudů, na niž žalovaná odkazovala ve vyjádření k dovolání. Přitom je bez významu, zda-li porušení této jiné povinnosti je či není následkem porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Kromě toho dovolatel přehlédl, že rozpor řešené otázky s hmotným právem podle již citovaného ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. již není příkladmo vyjmenovaným kritériem zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemohly založit ani ostatní dovolatelem formulované otázky, neboť na jejich řešení odvolací soud své rozhodnutí – jak se podává z jeho odůvodnění – nezaložil.
Brojil-li dovolatel proti závěru odvolacího soudu, že žalobce přes poučení soudu netvrdil a neprokázal všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda a v jakém rozsahu došlo k porušení povinností žalované (provádět přepravu obilovin ve sjednané toleranci) zajištěných smluvní pokutou, kterou po ní ve výši 450 000 Kč požadoval podle článku III. bodu 8 zasílatelské smlouvy, patrně přehlédl, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto jeho výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolací soud nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Miroslav G a l l u s
předseda senátu