ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.3593.2009.1
sp. zn. 32 Cdo 3593/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně J&T Private Equity B.V. , se sídlem Weteringschans 26, 1017SG Amsterodam, registrační číslo 34157775, Nizozemské království, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti žalované Z. V. , zastoupené Mgr. Ondřejem Bendou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Občanská 18, PSČ 710 00, o zaplacení částky 1,000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 C 175/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2009, č. j. 15 Co 264/2008-302, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. března 2008, č. j. 22 C 175/2003-263, ve vyhovujícím výroku I. v části, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 265.807,77 Kč tak, že žalobu zamítl (první výrok), potvrdil jej v té části výroku I., kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 566.045,13 Kč (druhý výrok), dále jej změnil v části výroku I. o náhradě nákladů řízení (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně, podle nichž byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (Union bankou, a. s., dále jen „banka“) a žalovanou uzavřena 29. července 1992 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), ve znění dodatků č. 1 a 2, podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), na jejímž základě banka poskytla žalované úvěr ve výši 6,000.000,- Kč. Dne 27. srpna 1996 byla uzavřena za souhlasu banky mezi žalovanou a společností Realia, a. s. (dále jen „společnost“) smlouva o převzetí dluhu podle ustanovení §531 a násl. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Převzetí dluhu společností bylo podmíněno zaplacením „polhůtné“ pohledávky banky ze smlouvy o úvěru žalovanou. Tuto podmínku žalovaná splnila 30. srpna 1996, k tomuto datu došlo podle smlouvy o převzetí dluhu ke změně dlužníka ze smlouvy o úvěru a zároveň vznikl v souladu s ustanovením §303 a násl. obch. zák. ručitelský závazek žalované do výše 1,000.000,- Kč za splnění závazku ze smlouvy o úvěru společností (čl. III. smlouvy o převzetí dluhu).
Odvolací soud nepřisvědčil výhradě žalované, podle níž okamžikem podpisu smlouvy o převzetí dluhu vznikla, v důsledku podmíněnosti udělení souhlasu banky s převzetím dluhu, pouze pluralita účastníků na straně úvěrového dlužníka, a tedy nepozbyla-li žalovaná ke dni podpisu smlouvy o převzetí dluhu svého postavení hlavního úvěrového dlužníka, nemohla platně podle §303 obch. zák. zaručit vlastní úvěrový závazek. Ustanovení §304 odst. 2 obch. zák. připouští, aby ručením byl zajištěn i závazek závislý na splnění podmínky. Žalovaná jako úvěrová dlužnice prohlásila v čl. III. ve spojení s čl. V. smlouvy o převzetí dluhu, že dojde-li ke změně dlužníka ze smlouvy o úvěru, přebírá za něj ručení do výše 1,000.000,- Kč. Odkládací podmínka byla splněna 30. srpna 1996. K tomuto datu došlo ke změně subjektu na straně dlužnické a vzniku ručitelského závazku žalované.
Odvolací soud považoval za správné i posouzení námitky promlčení soudem prvního stupně, vyjma promlčení úroků z prodlení z jistiny, které požadovala žalobkyně za dobu od 31. října 1998 do 13. listopadu 2000 ve výši 265.807,77 Kč s tím, že následky promlčení s ohledem na splatnost úvěrového dluhu k 1. říjnu 1997 nastaly ještě před tím, než banka přihlásila svou pohledávku do konkursního řízení a než byla podána žaloba.
Proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka považuje za zásadně právně významnou otázku, zda hlavní dlužník může při uzavření smlouvy o převzetí dluhu podle ustanovení §531 obč. zák., kterou hlavní úvěrový dlužník přenechává svůj úvěrový dluh třetí osobě, za situace, kdy ještě nenastaly právní následky spojené s uzavřením smlouvy o převzetí dluhu, převzít platně nepodmíněný ručitelský závazek za splnění svého úvěrového závazku. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje v nesprávné aplikaci ustanovení §303 a násl. obch. zák. na prohlášení žalované učiněné v čl. III. smlouvy o převzetí dluhu. Byla-li smluvní podmínka splněna až tři dny po vzniku smlouvy o převzetí dluhu, v okamžiku podpisu smlouvy nenastaly účinky souhlasu věřitele s převzetím dluhu a v důsledku toho nenastala ani změna v osobě hlavního úvěrového dlužníka a žalovaná nemohla platně převzít ručitelský závazek, když byla zároveň v postavení úvěrového dlužníka.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 30. června 2009.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a proti výroku o nákladech odvolacího řízení, není objektivně přípustné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé by mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a nikoli (jak se nesprávně domnívá dovolatelka) podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Pro založení přípustnosti dovolání podle posledně označeného ustanovení totiž schází předpoklad, aby soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než ve svém dřívějším rozsudku, který byl zrušen odvolacím soudem.
Důvod založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pak Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Je tomu tak proto, že dovolatelkou zpochybněný právní závěr, který odvolací soud učinil při posouzení platnosti ručitelského závazku dovolatelky, žádnou otázku zásadního právního významu neotvírá. Závěr odvolacího soudu není rozporný s hmotným právem (ustanoveními §531 obč. zák., §303 a §304 odst. 2 obch. zák.) a výklad z pohledu dovolatelky sporného ujednání v čl. III. a V. smlouvy o převzetí dluhu, jak jej provedl odvolací soud, plně respektuje zásady výkladu právních úkonů určené ustanoveními §35 odst. 2 obč. zák. a §266 obch. zák. a formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. Dovolatelka se mýlí, dovozuje-li výkladem těchto ujednání, že ve stejném okamžiku byla dlužnicí a současně i ručitelkou za svůj závazek. V době podepsání smlouvy o převzetí dluhu nebyla ručitelkou za svůj závazek ani za závazek společnosti, protože společnost nebyla ještě dlužnicí. Dlužnicí se společnost stala poté, kdy byla splněna odkládací podmínka dohodnutá v čl. V. smlouvy o převzetí dluhu. Na základě této skutečnosti dovolatelka přestala být dlužnicí a vznikl jí ručitelský závazek za závazek společnosti uhradit dluh ze smlouvy o úvěru.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu