ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.426.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 426/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Matco, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26 42 50 33, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem, se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, PSČ 602 00, proti žalované J. M. , o zaplacení částky 105.254,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 15 C 102/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2009, č. j. 29 Co 327/2009-55, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 4. května 2009, č. j. 15 C 102/2009-30, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 105.254,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení denně od 16. července 2007 do zaplacení a dále částky 2.329,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolatelka namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V projednávané věci označila v žalobě k prokázání svých tvrzení důkazy, ty však podle soudu prvního stupně nebyly k žalobě připojeny. Soud prvního stupně ji na tuto skutečnost neupozornil a ani se nesnažil si je sám opatřit. Žalobkyně se jednání před soudem prvního stupně po omluvě neúčastnila a soud prvního stupně posoudil svou povinnost poučit ji pouze podle ustanovení „§188a o. s. ř.“, přičemž neúčastnila-li se jednání, nemohla být podle tohoto ustanovení poučena, v důsledku čehož nesplnila důkazní povinnost a byla ve sporu neúspěšná. Soud prvního stupně znemožnil splnění účelu řízení, když v rámci přípravy jednání podle ustanovení §114a odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) nezajistil provedení navržených důkazů a naprosto mylně odkázal na ustanovení §118a o. s. ř., když skutečnosti v žalobě byly vylíčeny a byly k nim i označeny důkazy. Poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 2009,
č. j. 51 Co 498/2009-42, kde v obdobné věci odvolací soud rozhodl tak, že soud prvního stupně měl žalobce vyzvat k opravě vady podání podle ustanovení §43 o. s. ř. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech výrocích, tedy i ve výrocích o nákladech řízení. V této části není dovolání přípustné, když z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. jeho přípustnost dovodit nelze (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. bez dalšího odmítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.
Je tomu tak proto, že dovolací námitky se týkají (ne)správnosti postupu soudu prvního stupně v řízení. Závěr odvolacího soudu, podle něhož s ohledem na zásadu neúplné apelace odvolacího řízení vyjádřenou v ustanovení §205a o. s. ř. nemohl přihlédnout k důkazům o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností GE Capital Multiservis, a. s. a žalovanou byla uzavřena v žalobě tvrzená smlouva o úvěru, v jaké výši a kdy byl úvěr poskytnut, dále že žalované vznikl dluh v tvrzené výši a zda byl dohodnut úrok z úvěrů, předloženým až v odvolacím řízení, a že poučovací povinnost soudu podle ustanovení §118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že skutková tvrzení žaloby a důkazní návrhy jsou neúplné, se uplatní pouze vůči účastníku přítomnému při jednání soudu, dovolatelka nezpochybnila. Nebyl zpochybněn ani závěr odvolacího soudu, že neprokázala postoupení pohledávky původní věřitelkou na ni smlouvou o postoupení pohledávek, protože v seznamu postoupených pohledávek připojeném k žalobě a označeném číslem 10, jímž soud prvního stupně provedl důkaz, není uvedena pohledávka za žalovanou.
Dovolatelka nenamítá, že odvolací soud aplikoval nesprávný právní předpis nebo že jej nesprávně vyložil a nepokládá ani žádnou právní otázku, pro kterou by rozhodnutí odvolacího soudu mělo mít po právní stránce zásadní význam. Její výhrady se týkají postupu soudu prvního stupně.
Za této situace není dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl [§243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu