ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.4724.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4724/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Deutsche Bank Aktiengesellschaft , se sídlem Taunusanlage 12, D-60325, Franfurkt nad Mohanem, Spolková republika Německo, registrační číslo HRB 30000, zastoupené JUDr. Barborou Bumanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34 , PSČ 110 00, proti žalovaným 1) B O R A, spol. s r. o. v likvidaci , se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1864/69, identifikační číslo osoby 60 19 81 09 a 2) MESIT holding a. s. , se sídlem v Uherském Hradišti, Sokolovská 573, PSČ 686 01, identifikační číslo osoby 47 91 25 29, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 8/58, PSČ 682 01, o zaplacení částky 35,475.323,09 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 361/2007, o dovolání druhé žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. června 2010, č. j. 18 Co 215/2010-202, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze - odkazuje na ustanovení §107a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - potvrdil usnesení ze dne 5. ledna 2010, č. j. 46 C 361/2007-185, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně vstoupila společnost Delta invest kapital spol. s r. o., se sídlem v Praze 9, Černý Most, Trytova 1120, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 25 87 99 28 (dále též jen „společnost“).
Proti tomuto usnesení podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení „§237 odst. 1 písm. c)“ o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka má za to, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému právnímu závěru o platnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 26. března 2007 mezi žalobkyní a společností (dále jen „smlouva“). Je-li jednou z obligatorních náležitostí smlouvy o postoupení pohledávek identifikace postupované pohledávky, pak smlouva tuto náležitost nesplňuje, neboť je sporná výše postupovaných pohledávek i to, kdo je věřitelem, když již postoupení pohledávek na žalobkyni není řádně prokázáno a je předmětem ústavní stížnosti. Z toho dovozuje, že smlouva je neplatná podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku pro neurčitost. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně se nevypořádal s „neúčinností“ postoupení pohledávek z původní žalobkyně Konpo, s. r. o. postupně na další nabyvatele práva, neboť nerespektoval závěr vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, podle něhož osoba, jejíž vstup do řízení na místo stávajícího účastníka soud připustil rozhodnutím podle §107a o. s. ř., nemůže sama úspěšně podat další návrh na vydání rozhodnutí podle §107a o. s. ř. před právní mocí rozhodnutí, na jehož základě se stala účastnicí řízení. V rozporu s tímto závěrem soud prvního stupně usnesením ze dne 18. dubna 2008, č. j. 46 C 361/2007-138, rozhodl o pokračování v řízení s Českou konsolidační agenturou na místo původní žalobkyně Konpo, s. r. o., usnesením z téhož dne č. j. 46 C 361/2007-140, rozhodl o pokračování v řízení s Českou republikou - Ministerstvem financí na místo České konsolidační agentury a usnesením z téhož data č. j. 46 C 361/2007-142, připustil, aby na místo České republiky - Ministerstva financí vstoupila do řízení Deutsche Bank Aktiengesellschaft. Aniž by se tedy soud prvního stupně vypořádal s neúčinností cese pohledávky původní žalobkyně Konpo, s. r. o. postupně na další nabyvatele práva - Českou konsolidační agenturu, dále na Českou republiku - Ministerstvo financí a na Deutsche Bank Aktiengesellschaft, připustil usnesením ze dne 5. ledna 2010, č. j. 46 C 361/2007-185, vstup společnosti Delta invest kapital spol. s r. o. do řízení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání, jež je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal důvodné.
Je tomu tak proto, že otázky předkládané mu k řešení dovolatelkou již zodpověděl v usnesení ze dne 27. května 2009, sp. zn. 32 Cdo 2079/2009, kterým bylo v projednávané věci rozhodnuto o dovolání druhé žalované proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o připuštění vstupu Deutsche Bank Aktiengesellschaft do řízení podle ustanovení §107a o. s. ř. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. prosince 2005 uzavřené mezi původní žalobkyní Konpo, s. r. o. a touto společností.
V něm s odkazem na závěry vyjádřené v usneseních Nejvyššího soudu uveřejněných pod čísly 37/2004 a 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že argumenty uplatněné dovolatelkou nesměřují ke zpochybnění závěru, že postupní smlouva je právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení a že námitka neplatnosti postupních smluv pro neurčitost není způsobilá zvrátit správnost závěru o naplnění podmínek pro vydání rozhodnutí podle ustanovení §107a o. s. ř.
Za neopodstatněnou považuje Nejvyšší soud námitku, podle níž soud prvního stupně v rozporu se závěrem vyjádřeným v usnesení dovolacího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, rozhodl usneseními z 18. dubna 2008 o pokračování v řízení postupně s Českou konsolidační agenturou, Českou republikou - Ministerstvem financí a současnou žalobkyní. Dovolatelka totiž přehlíží, že prvními ze dvou usnesení nebylo rozhodnuto podle ustanovení §107a o. s. ř. k návrhu původní žalobkyně, ale podle ustanovení §107 odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy z úřední povinnosti poté, kdy původní žalobkyně Konpo, s. r. o. a následně i její právní nástupkyně Česká konsolidační agentura ztratily způsobilost být účastnicemi řízení z důvodů uvedených v těchto usneseních. Soud prvního stupně postupoval zcela správně v souladu s ustanovením §107 o. s. ř. tak, aby mohl rozhodnout o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. podaném původní žalobkyní Konpo, s. r. o. 22. prosince 2005 na vstup Deutsche Bank Aktiengesellschaft do řízení jako nabyvatelky práva na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 16. prosince 2005. O tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 18. dubna 2008, č. j. 46 C 361/2007-142, jež bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2008, č. j. 53 Co 334/2008-154, a nabylo právní moci dnem 9. října 2008 (srov. doložku právní moci na č. l. 154). Návrh podle ustanovení §107a o. s. ř. na vstup společnosti Delta invest kapital, spol. s. r. o. do řízení byl žalobkyní podán 7. října 2009, tedy po nabytí právní moci předchozího rozhodnutí o návrhu podle ustanovení §107a o. s. ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu, jehož správnost dovolatelka zpochybňuje, je tak v souladu se závěrem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4232/2007, zmíněném dovolatelkou.
Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. ledna 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu