ECLI:CZ:NS:2011:32.CDO.513.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 513/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně PRINEX GROUP s. r. o. , se sídlem v Odrách, Masarykovo náměstí 11/46, PSČ 742 35, identifikační číslo osoby 26 81 88 41, zastoupené Mgr. Jiřím Urbánkem, advokátem, se sídlem v Praze - Vinohradech, Na Kozačce 1289/7, PSČ 120 00, proti žalovaným 1) H. N. a 2) O. N. , zastoupeným JUDr. Alešem Rozehnalem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 12, PSČ 110 00, o zaplacení částky 71.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 357/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. září 2010, č. j. 29 Co 336/2010-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. První a druhý žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 5.160,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 16. února 2010, č. j. 6 C 357/2008-133, uložil žalovaným zaplatit žalobkyni částku 71.400,- Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, odkazujíce co do přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a namítajíce, že odvolací soud se neřídil závěrem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2010 (správně ze 6. srpna 2008), č. j. 32 Odo 1487/2006 (správně 32 Cdo 1487/2007-74), kterým byl zrušen předchozí rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v této věci, podle něhož uzavřením smlouvy o dílo, jejíž součástí je i realizační dokumentace, nevzniká jiný právní vztah (tj. v tomto případě nárok na úhradu vícenákladů), na jehož základě by byl zhotovitel oprávněn za realizační dokumentaci požadovat od objednatele úhradu. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.
Se zřetelem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 12, čl. II části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o dílo na zhotovení dokumentace pro provedení stavby uzavřené podle ustanovení §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), tedy z obchodního závazkového vztahu (§262 odst. 1 obch. zák.), a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, že závazkový vztah mezi účastníky se řídil ustanovením §536 a násl. obch. zák., dovolatelé nezpochybnili. Dovolání žalovaných tak není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, když dovoláním napadeným výrokem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení částky 71.400,- Kč s úroky z prodlení. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 4.860,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem činí 5.160,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu