ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1121.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1121/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, adresa pro doručování: územní pracoviště Ostrava, Lihovarská 1335/9, Ostrava-Radvanice, proti žalovanému P. K. , zastoupenému JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, o zaplacení částky 65.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 109/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2009, č. j. 42 Co 436/2009-56, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen ve vyhovujícím výroku o věci samé rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. července 2009, č. j. 12 C 109/2009-30, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 65.000,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 18. 8. 2000 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II bod 1. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se žalovaný domáhá toho, aby dovolací soud posoudil otázku platnosti smluvního ujednání o povinnosti vrátit poskytnutý příspěvek podle smlouvy ze dne 18. 7. 1990. Prosazuje názor, že nevyžadovala-li vyhláška č. 136/1985 Sb. k poskytnutí příspěvku, aby se stavebník (žalovaný) zavázal jej vrátit při porušení povinnosti „výstavbu dokončit tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku“, pak takové ujednání, které bylo – nad rámec požadavku vyhlášky – včleněno do textu „formulářové“ smlouvy v neprospěch žalovaného, nemůže být (obdobně) podle čl. III. odst. 1 směrnice Rady č. 93/19/EHS ze dne 5. dubna 1993 platné. Zakládá totiž významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele.
Použitá dovolací argumentace ovšem nemůže vést k závěru o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2006, sp. zn. 33 Odo 71/2006, ze dne 28. dubna 2008, sp. zn. 33 Cdo 934/2008, ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 693/2002, nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, publikovaném pod č. 1 ve svazku č. 17 Sb. n. u. US., a se zřetelem ke skutečnosti, že v dané věci nejde o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu §52 a násl. občanského zákoníku (právní regulace spotřebitelských smluv byla do právního řádu inkorporována až zákonem č. 367/2000 Sb. účinným od 1. 1. 2001). Jelikož smlouva o příspěvku na individuální bytovou výstavbu byla uzavřena dne 18. 7. 1990, je vyloučeno, aby na právní poměry jejich účastníků dopadala směrnice Rady č. 93/19/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl [§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. dubna 2011
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu