ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1134.2010.2
sp. zn. 33 Cdo 1134/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Základní organizace AVZO - TSČ ZO Doubravka se sídlem v Plzni, Dílenská 21 , zastoupené JUDr. Janou Toušovou, PhD., advokátkou se sídlem v Klatovech, Randova 204/I, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 C 67/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. října 2009, č. j. 12 Co 359/2009-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 15. října 2008, č. j. 23 C 67/2005-116, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem blíže specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. října 2009, č. j. 12 Co 359/2009-146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalobkyně sice v dovolání zpochybnila správnost právního závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k přechodu vlastnického práva k nemovitostem podle §14 zákona č. 290/2002 Sb., učinila tak ovšem výlučně prostřednictvím výhrad proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů při právním posouzení věci vycházely. Oproti soudům totiž prosazuje názor, že v řízení prokázala, že nemovitosti, které měla v trvalém užívání, a posléze ve výpůjčce, využívala převážně k provozování sportu. Tyto námitky jsou v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jak mylně dovozuje žalobkyně, nýbrž jsou uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který (jak je uvedeno výše) nelze při posuzování přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. s úspěchem použít. Argumentuje-li žalobkyně v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by soudy uvěřily jejímu tvrzení, že v předmětných nemovitostech „převážně provozují své sporty střelci, radisté, modeláři a že je zde umístěna intenzivně využívaná střelnice a zařízená autodílna“, musely by nutně uzavřít, že je vlastnicí všech v žalobě označených nemovitostí, neboť k 1. 1. 2003 přešly ze zákona do jejího vlastnictví.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalované v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu