ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1177.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 1177/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně HYPOSTAV s. r. o. se sídlem Jičín, Šturmova 333, zastoupené Mgr. Dmitrijem Pavlenkem, advokátem se sídlem Jičín, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalovanému T. B., zastoupenému Mgr. Janem Tůmou, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, o zaplacení 161.070,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 755.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 5 C 167/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2008, č. j. 26 Co 575/2007-135, takto:
I. Dovolání proti měnícímu výroku III. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2008, č. j. 26 Co 575/2007-135, se zamítá.
II. Dovolání proti části výroku IV. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. září 2008, č. j. 26 Co 575/2007-135, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. června 2007, č. j. 5 C 167/2006-104, tak, že se zamítá vzájemná žaloba o zaplacení 88.930,- Kč, se zamítá; ve zbývající části tohoto výroku se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušuje a věc se mu v tomto rozsahu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení ceny prací a výkonů provedených v rámci smlouvy o dílo ve výši 666.070,- Kč (s příslušenstvím) a žalovaný se vzájemnou žalobou domáhal po žalobkyni zaplacení smluvní pokuty ve výši 755.000,- Kč, na kterou mu vznikl nárok v důsledku prodlení žalobkyně s dokončením díla.
Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 28. června 2007, č. j. 5 C 167/2006-104, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 666.070,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 4. 2006 do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku částku 755.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně (zhotovitel) a žalovaný (objednatel) uzavřeli dne 14. 11. 2005 smlouvu o dílo (dále též „smlouva“), jejímž předmětem byly stavební úpravy domu čp. 276 v J. podle projektové dokumentace ke stavebnímu povolení, vypracované Ing. J., která byla přílohou smlouvy. Cena za dílo byla sjednána jako cena pevná ve výši 4,452.531,- Kč plus DPH . Žalovaný se zavázal hradit cenu díla postupně v měsíčních splátkách na základě vzájemně odsouhlasených soupisů provedených prací a dodávek za příslušné měsíce s tím, z vyúčtované ceny zaplatí vždy 90% a zbytek uhradí v rámci konečné faktury. Splatnost faktur si účastníci sjednali do 15 dnů od jejich doručení žalovanému. Termín zhotovení díla byl sjednán do 30. 4. 2006 s výjimkou fasády. Smluvní strany se dále dohodly, že v případě prodlení z důvodu na straně žalovaného se doba plnění prodlužuje o dobu vyvolanou tímto zpožděním. Každá ze smluvních stran je oprávněna od smlouvy odstoupit v případě, že druhá strana i přes písemné upozornění podstatným způsobem porušuje povinnosti uvedené ve smlouvě; za takové porušení smluvních povinností žalobkyně se považuje prodlení s plněním oproti harmonogramu prací delší než 15 dnů. V případě, že žalovaný bude v prodlení s úhradou dílčích daňových dokladů delším jak 10 dní, je žalobkyně oprávněna přerušit práce na díle. Strany si sjednaly smluvní pokutu pro případ nedodržení termínu dokončení díla, kromě fasády, ve výši 445.000,- Kč a dále 10.000,- Kč denně až do doby dokončení a převzetí díla, a pro případ prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku při úhradě dílčích faktur ve výši 1% z dlužné částky za každý den prodlení. Technický dozor vykonával Ing. J. Dne 7. 4. 2006 vystavila žalobkyně faktury č. 20060007 na částku 591.854,- Kč s 5% DPH a č. 20060008 na částku 42.499,- Kč s 5% DPH. V obou byla uvedena splatnost dne 22. 4. 2006 a datum uskutečněného zdanitelného plnění dne 31. 3. 2006. To bylo odsouhlaseno Ing. J. dne 11. 4. 2006, kdy mu žalobkyně faktury předala spolu se soupisem provedených prací. Od 7. 4. 2006 přestala žalobkyně provádět stavební práce na díle. Žalovaný vyúčtované částky neuhradil a dopisem ze dne 2. 5. 2006 uplatnil vůči žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 445.000,- Kč. Dopisem datovaným dnem 20. 6. 2005 žalovaný žalobkyni oznámil, že „končí jeho investice do stavebních úprav domu čp. 276 a to pro neustálé porušování smlouvy o dílo, jež vyvrcholilo svévolným přerušením prací na stavbě“, vyzval ji k dodržovaní smlouvy o dílo a vrátil jí obě faktury s tím, že budou zaplaceny až po úplném dokončení díla. Dopisem ze dne 17. 1. 2007 žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil s odůvodněním, že žalobkyně byla v prodlení se zhotovením díla o více než 15 dnů a dílo nedokončila ani přes jeho opakované výzvy. Tato skutková zjištění soud prvního stupně čerpal z listinných důkazů (smlouvy o dílo, faktur a korespondence účastníků); další provedené důkazy (plány domu, stavební dokumentaci Městského úřadu v Jičíně, výpovědi stavbyvedoucího P., Ing. T. J. a jednatele žalobkyně M. D., kteří podrobně vypovídali k provádění díla) posoudil jako nadbytečné poté, co žalovaný odstoupil od smlouvy.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo v souladu s §631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“). Žalovaný mohl od smlouvy odstoupit kdykoli před zhotovením díla i bez uvedení důvodu, aniž k tomu bylo třeba souhlasu žalobkyně (§642 odst. 1 obč. zák.). Okolnost, zda žalobkyně v době odstoupení od smlouvy byla v prodlení se zhotovením díla, považoval za podstatnou jen pro způsob vypořádání mezi účastníky (§642 odst. 1 a 2 obč. zák.). Protože žalovaný od smlouvy odstoupil, práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy od počátku zanikly (§48 odst. 2 obč. zák.) a žalobkyně proto nemá právo ani na úhradu pohledávek vyúčtovaných fakturami ze dne 7. 4. 2006 v celkové výši 666.070,- Kč. Otázku prodlení žalobkyně se zhotovením díla a zavinění tohoto prodlení shledal soud prvního stupně rozhodnou pro posouzení opodstatněnosti nároku žalovaného na smluvní pokutu. Dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla oprávněna přerušit práce na díle (k tomu došlo nejpozději dne 21. 4. 2006), neboť žalovaný v tu dobu nebyl v prodlení déle než 10 dnů s úhradou dílčích faktur, jejichž splatnost nastala podle smluvního ujednání dne 26. 4. 2006 (faktury byly zástupci žalovaného předány dne 11. 4. 2006). Do prodlení se však žalovaný nemohl dostat v době, kdy žalobkyně byla v prodlení se zhotovením díla. Žalobkyně přerušením prací po dobu delší než 15 dnů podstatným způsobem porušila smlouvu. Její námitky, že nedodržení termínu dokončení díla bylo způsobeno nedostatkem součinnosti žalovaného, soud prvního stupně neuznal. Žalobkyně totiž měla možnost určit žalovanému lhůtu k poskytnutí součinnosti podle §638 obč. zák., tohoto práva však nevyužila. Navíc uzavřel, že v době, kdy žalobkyně přerušila práce na díle (ať už to bylo 11. 4. 2006 nebo 21. 4. 2006), nebylo dílo provedeno v takovém rozsahu, aby mohlo být dokončeno včas (§642 odst. 2 obč. zák.). Nárok na smluvní pokutu proto shledal zcela opodstatněným.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. září 2008, č. j. 26 Co 575/2007-135, rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 666.070,- Kč za období od 23. 4. 2006 do 26. 4. 2006, potvrdil (výrok I.), v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 505.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27. 4. 2006 do zaplacení, a ve výroku III. o nákladech řízení jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (výrok II.), ve zbývající části výroku I. jej změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 161.070,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% od 27. 4. 2006 do 31. 12. 2006, ve výši 9,5 % od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, ve výši 9,75 % od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, ve výši 10,5 % od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 a ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné vždy k 1. dni kalendářního pololetí, v němž prodlení trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, z dlužné částky od 1. 1. 2009 „do budoucna“ (výrok III.), a ve výroku II. jej změnil tak, že zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení 755.000,- Kč (výrok IV.).
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalovaný platně odstoupil od účastníky uzavřené smlouvy o dílo. Neztotožnil se však s jeho závěrem o neopodstatněnosti nároku žalobkyně na zaplacení 666.070,- Kč, jež vyúčtovala za provedené práce a výkony ve dvou fakturách ze dne 7. 4. 2006, neboť v důsledku odstoupení od smlouvy zanikly i tyto její pohledávky. Oproti soudu prvního stupně, který nezaujal žádný právní závěr ke způsobu vypořádání účastníků po zrušení smlouvy o dílo ve smyslu §642 obč. zák., vyloučil možnost jejich vypořádání podle §642 odst. 2 obč. zák., jelikož nebyla splněna zákonná podmínka poskytnutí přiměřené lhůty žalovaným (objednatelem) k včasnému a řádnému provedení díla žalobkyní (zhotovitelem). Dovodil, že žalovaný odstoupil od smlouvy podle §642 odst. 1 obč. zák. a že v režimu vypořádání podle tohoto ustanovení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku, která připadá na práce již vykonané, pokud žalobkyně nemůže jejich výsledek použít jinak, a nahradit jí účelně vynaložené náklady. Jestliže žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení 666.070.- Kč za provedené práce na díle, které žalovaný co do jejich rozsahu a ceny odsouhlasil, svědčí jí právo na jejich úhradu v rámci vypořádání v plné výši. Případné vyhovění žalobě však bylo podmíněno posouzením opodstatněnosti nároku žalovaného na zaplacení smluvní pokuty uplatněného vzájemnou žalobou. Odvolací soud se neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem soudu prvního stupně s odůvodněním, že pominul pro posouzení oprávněnosti tohoto nároku podstatné důkazy - výpovědi svědků a zápisy ve stavebních denících, jež žalobkyně nabízela k prokázání svého tvrzení o nedostatku součinnosti žalovaného a k prokázání okolností, za nichž přerušila práce na díle. Navíc shledal nepřezkoumatelnými skutkové závěry soudu prvního stupně ohledně data, kdy žalobkyně přestala provádět dílo, jestliže v jedné části odůvodnění rozhodnutí je uvedeno datum 7. 4. 2006 a v další datum 21. 4. 2006. Přitom právě datum přerušení prací na díle spolu s okolností, zda žalovaný poskytl žalobkyni dostatek součinnosti k dokončení díla, byly pro posouzení nároku žalovaného rozhodnými. I přes nesprávnost skutkových zjištění a nepřezkoumatelnost této části rozhodnutí odvolací soud učinil dílčí závěr o opodstatněnosti části uplatněných nároků. Vzhledem k tomu, že neexistoval jiný harmonogram prací než termín dokončení díla (vyjma fasády) do 30. 4. 2006, mohl žalovaný odstoupit od smlouvy, jestliže žalobkyně byla přes písemné upozornění v prodlení s dokončením díla delším než patnáct dnů, tedy po 15. 5. 2006. Nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně, že se žalovaný nemohl dostat do prodlení s úhradou částek vyúčtovaných fakturami v době, kdy byla v prodlení žalobkyně se zhotovením díla. Výkladem ujednání obsaženého v článku VI. smlouvy o dílo totiž dospěl k závěru, že v případě vzniku prodlení žalovaného s úhradou vyúčtovaných částek delším jak deset dnů v době, kdy byla v prodlení s plněním žalobkyně, se běh jejího prodlení „stavěl,“ neboť přerušení prací se stalo oprávněným ve smyslu článku VI. bodu 2 smlouvy. V opačném případě by platilo, že žalobkyně by byla povinna dílo dokončit i přesto, že žalovaný by neuhradil vyúčtovanou cenu již provedených prací. Takový účel při sjednání oprávnění žalobkyně přerušit práce pro prodlení žalovaného smluvní strany nepochybně nesledovaly. Pokud by žalobkyně neprokázala své obranné tvrzení, že dílo nebylo dokončeno včas v důsledku neposkytnutí součinnosti žalovaným, pak mohla být v prodlení s dokončením díla od 1. 5. 2006 do data následujícího po uplynutí desátého dne po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou faktur. Jestliže splatnost vyúčtovaných částek nastala 26. 4. 2006, pak prodlení žalovaného s jejich úhradou delší jak deset dnů nastalo dnem 7. 5. 2006 a od tohoto dne by přestala být žalobkyně v případném prodlení. Odtud odvolací soud dovodil, že žalovaný by mohl mít nárok na smluvní pokutu maximálně ve výši 505.000,- Kč (445.000,- Kč + 60.000,- Kč za období od 1. 5. do 6. 5. 2006). Přestože opodstatněnost této části nároku žalovaného bude ještě předmětem dalšího řízení, v němž bude na žalobkyni, aby prokázala, že její prodlení s dokončením díla nastalo z důvodu na straně žalovaného a že o dobu zpoždění jím způsobenou se prodloužila doba dokončení díla, odvolací soud dospěl k názoru, že již v této fázi řízení bylo možno žalobě vyhovět v rozsahu 161.070,- Kč (s příslušnými úroky z prodlení). Tato částka představuje rozdíl mezi žalovanou částkou 666.070,- Kč, na jejíž zaplacení vzniklo žalobkyni právo, a částkou 505.000,- Kč (tj. maximální možná výše smluvní pokuty, na niž mohl vzniknout žalovanému nárok, a kterou by v tom případě bylo možno započítat na pohledávku žalobkyně).
Proti výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž označil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/ a §241a odst. 3 o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci z hlediska prodlení žalobkyně s dokončením díla a jeho prodlení se zaplacením částek vyúčtovaných fakturami ze dne 7. 4. 2006. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobkyně mohla být v prodlení s prováděním díla pouze do doby, než uplynulo deset dnů po splatnosti dílčích daňových dokladů, tedy do 6. 5. 2006, neboť podle ujednání v článku VI. bodu 2 smlouvy o dílo se poté přerušení prací žalobkyní stalo oprávněným. Zdůrazňuje, že prvním, kdo byl v prodlení s plněním smluvních povinností, byla žalobkyně, která přerušila neoprávněně práce na díle v době, kdy již bylo nepochybné, že dílo nemůže dokončit včas. Vystavené faktury neuhradil právě z tohoto důvodu. Má výhrady k závěru, že jeho prodlením, které nastalo později, se přerušení prací žalobkyní stalo oprávněným. Takový závěr nastoluje nerovné postavení účastníků, neboť žalobkyni, která byla v prodlení první, by bylo právo přiznáno, kdežto jemu by bylo odepřeno právo sankcionovat žalobkyni za nesplnění smlouvy. Namítá, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně přerušila práce na díle již 7. 4. 2006. Za nesprávný považuje názor, že od 7. 4. 2006 do 7. 5. 2006 se žalobkyně chovala protiprávně a od 8. 5. 2006 v souladu s právem. Připomíná, že k závěru o oprávněnosti přerušení prací žalobkyně nic netvrdila a neprokazovala, tedy ani to, že jej informovala o přerušení prací dnem 7. 5. 2006. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ztotožnila se závěry odvolacího soudu. Je přesvědčena, že nebyla v prodlení s plněním smlouvy o dílo, která neobsahovala harmonogram prací a nebylo sjednáno, v jakých dílčích termínech měla jednotlivé práce provádět. Až do 30. 4. 2006 bylo tedy na ní, jakým způsobem si jednotlivé práce časově rozloží. Přerušila-li práce, bylo to v její kompetenci a nesla riziko smluvní sankce za nedodržení termínu dokončení díla. Argumentaci žalovaného, že jí neuhradil vyúčtované částky za provedené práce, protože přerušila provádění díla, považuje za nemístnou. Smlouva o dílo vázala placení ceny v měsíčních splátkách pouze na vzájemné odsouhlasení soupisu provedených prací a dodávek, nikoli na termín provedení prací a dodávek. Jediným, kdo byl v prodlení, byl žalovaný, který nezaplatil za dosud provedené a schválené práce. Je přesvědčena, že i kdyby se dostala do prodlení, skončilo by okamžikem, kdy se v prodlení ocitl žalovaný.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou při splnění podmínky jejího advokátního zastoupení (§240 odst. 1 a §241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.; Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se proto dále zaměřil na posouzení otázky, zda je opodstatněné.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán rozsahem, v jakém dovolatel rozhodnutí napadl, a uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 1 a 3 věta první o. s. ř.).
Žalovaný dovoláním výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku III., jímž bylo rozhodnuto o jeho platební povinnosti ve výši 161.070,- Kč, a ve výroku IV., jímž byla zcela zamítnuta jeho vzájemná žaloba o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit mu 755.000,- Kč.
Posuzováno podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalovaný nezpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že platně odstoupil od smlouvy podle §642 odst. 1 obč. zák., a nikoli podle §642 odst. 2 obč. zák., případně při splnění podmínek pro odstoupení sjednaných účastníky ve smlouvě o dílo. Irelevantní je proto jeho námitka, že žalobkyně přerušila stavební práce v době, kdy již bylo zřejmé, že dílo včas nedokončí, a že byla v prodlení s prováděním díla již od 7. 4. 2006. Odvolací soud navíc skutkový závěr soudu prvního stupně ohledně počátku přerušení stavebních prací žalovanou posoudil jako nepřezkoumatelný a mimo jiné i z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 505.000,- Kč s příslušenstvím, zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Bez významu je i výhrada žalovaného, že mu odvolací soud svým rozhodnutím znemožnil sankcionovat žalobkyni za to, že opustila stavbu. Jak je totiž zřejmé z jeho podání ze dne 1. 8. 2006, žalovaný v něm uplatnil vzájemnou žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 755.000,- Kč s tvrzením, že mu právo na smluvní pokutu vzniklo v důsledku prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla ve sjednaném termínu do 30. 4. 2006 (445.000,- Kč) a za prodlení v období od 1. 5. 2006 do 31. 5. 2006 (310.000,- Kč). Žalovaný tedy neučinil předmětem tohoto řízení žádné nároky spojené s případným neplněním dalších smluvních povinností žalobkyně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že neopodstatněným je jeho nárok na smluvní pokutu požadovanou za období od 7. 5. 2006. Z hlediska práva žalovaného na smluvní pokutu za uvedené období je rozhodné zodpovězení otázky, zda žalobkyně byla v prodlení s dokončením díla i poté, co jí žalovaný nezaplatil vyúčtované částky za provedené práce ani po uplynutí deseti dnů od jejich splatnosti.
Podle §544 sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti škoda nevznikne (odst. 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odst. 2).
Smluvní pokuta jako jeden ze zajišťovacích prostředků je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli, nesplní-li svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda věřiteli porušením povinnosti vznikla škoda. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Dohoda o smluvní pokutě má obligatorně písemnou formu, její nezbytnou náležitostí je uvedení výše smluvní pokuty, příp. způsob jejího stanovení, a musí splňovat náležitosti kladené obecně na právní úkony (§34 a násl. obč. zák.).
Podle §520 věty první obč. zák. k prodlení dlužníka nedojde, jestliže věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu.
Z §520 obč. zák. vyplývá, že po dobu, kdy je věřitel v prodlení, nedochází k prodlení dlužníka, popř. vznikem prodlení věřitele přestává být dlužník v prodlení. Jestliže věřitel odmítl přijmout řádně nabídnuté plnění, je sice v prodlení, avšak závazek dlužníka nebyl splněn a trvá dál i jeho povinnost splnit dluh. Podle §520 obč. zák. nedochází k prodlení dlužníka v důsledku prodlení věřitele, které nastává v případě, kdy věřitel nepřijal včas a řádně nabídnuté plnění, nebo v případě, kdy věřitel neposkytl součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Zda a popřípadě jaká součinnost věřitele je nutná ke splnění dluhu, je třeba posoudit vždy podle obsahu závazku. Kromě součinnosti stanovené zákonem či sjednané smluvně může jít o různé úkony ze strany věřitele, bez nichž nelze závazek splnit. Splnění závazku (soluce) nastává na základě jednostranného právního úkonu dlužníka, kterým dlužník poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh. Má-li dlužník splnit závazek něco dát, vyžaduje se právní úkon věřitele, kterým plnění přijímá.
Z hlediska skutkového stavu věci, jehož nesprávnost žalovaný ve skutečnosti v dovolání nenamítá, bylo zjištěno, že v článku VII. bodu 1. smlouvy o dílo se účastníci dohodli, že v případě nedodržení termínu dokončení stavebních prací (s výjimkou fasády) dle článku IV. bodu 1.3 (tj. 30. 4. 2006) zaplatí zhotovitel objednateli smluvní pokutu ve výši 445.000,- Kč jednorázově a 10.000,- Kč denně až do doby dokončení a převzetí díla, pokud se obě smluvní strany nedohodnou jinak. V článku VI. bodu 2. smlouvy si smluvní strany ujednaly, že zhotovitel je oprávněn přerušit práce na díle v případě, že objednatel bude v prodlení s úhradou dílčích daňových dokladů delším jak deset dnů. Platební podmínky si účastníci sjednali v článku III. smlouvy. Podle jeho bodů 1. a 6. se objednatel zavázal dohodnutou cenu za dílo uhradit postupně v měsíčních splátkách, a to na základě vzájemně odsouhlasených soupisů provedených prací a dodávek za příslušné měsíce s tím, že splatnost jednotlivých faktur je stanovena do patnácti dnů od jejich doručení objednateli, pokud není ve smlouvě dohodnuta splatnost jiná. Žalobkyně dílo v termínu do 30. 4. 2006 nedokončila, žalovaný vyúčtovanou cenu za odsouhlasené práce, která byla splatná do 26. 4. 2006, žalobkyni nezaplatil ani po uplynutí deseti dnů, tedy po 6. 5. 2006.
Na podkladě tohoto skutkového zjištění lze dovodit, že vznik práva žalovaného na zaplacení smluvní pokuty je vázán na porušení smluvní povinnosti žalobkyně dokončit dílo do 30. 4. 2006 (§544 odst. 1 obč. zák.). Výši smluvní pokuty stanovili účastníci jednak pevnou jednorázovou částkou a jednak v závislosti na době prodlení s dokončením díla, tj. na době, po kterou trvá porušení smluvní povinnosti (§544 odst. 2 obč. zák.). Otázkou, zda žalobkyně byla v prodlení s dokončením díla, a to i z hlediska, zda jí žalovaný poskytl součinnost potřebnou ke splnění této povinnosti (§520 obč. zák.), a zda tedy žalovanému vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši jednorázové částky a ve výši denní sazby za období od 1. 5. 2006 do 6. 5. 2006 (celkem ve výši 505.000,- Kč), se bude zabývat soud prvního stupně, jemuž byla věc po zrušení příslušné části jeho rozhodnutí vrácena odvolacím soudem k dalšímu řízení.
Dovolací soud sdílí právní závěr odvolacího soudu, že žalovanému nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za období od 7. 5. 2006 do 31. 5. 2006 (které žalovaný uplatnil rovněž ve vzájemné žalobě), neboť k němu dospěl na základě výkladu obsahu smlouvy podaného v souladu s interpretačními zásadami podle §35 odst. 2 obč. zák. Jestliže si účastníci v souladu se smluvní autonomií (§2 odst. 3 obč. zák.) ve smlouvě dohodli, že žalobkyně má právo přerušit práce na díle v případě, že žalovaný bude v prodlení s úhradou vyúčtované dílčí ceny za provedené práce delším jak deset dnů, aniž by toto právo jakkoli časově limitovali, pak mohlo takové ujednání sledovat jediný účel, a sice možnost žalobkyně přerušit práce kdykoli do doby, než dílo skutečně dokončí (byť po sjednaném termínu), neboť do té doby trvá potřeba provádět práce s tím spojené, a chybí zde logický důvod umožňující závěr, že právo na přerušení prací žalobkyni nepřísluší v případě, že dílo nedokončila včas. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že smyslem tohoto ujednání bylo vyloučit situaci, v níž by byla žalobkyně povinna provádět dílo, přestože by žalovaný neplnil své peněžité závazky. Poněvadž platební povinnost žalovaného byla vázána jen na vzájemně odsouhlasený soupis provedených prací a dodávek za příslušný měsíc, a smlouva neobsahuje ujednání o tom, zda a jaký důsledek má prodlení žalobkyně s prováděním díla na platební povinnost žalovaného, nemůže se prosadit argumentace, že prodlení žalobkyně s dokončením díla vylučovalo prodlení žalovaného s plněním peněžitého závazku. Jakmile nastala situace předvídaná účastníky v ujednání obsaženém v článku VI. bodu 2. smlouvy, žalobkyně již oprávněně (v souladu s tím, co si strany sjednaly) nepokračovala v provádění prací. Právní názor prosazovaný žalovaným, že v důsledku prodlení žalobkyně se nemohl ocitnout v prodlení s plněním peněžitého závazku, nebylo možno přijmout ani za použití §520 obč. zák., jelikož, součinnost žalobkyně s plněním žalovaného smluvně sjednána nebyla a nebyla stanovena ani zákonem. Žalovaný nepotřeboval ke splnění svého peněžitého závazku žádného úkonu žalobkyně kromě přijetí jím řádně nabídnutého plnění.
Lze uzavřít, že žalovanému se nepodařilo prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek zpochybnit správnost právního závěru odvolacího soudu, že žalobkyně má právo na zaplacení ceny ve výši 666.070,- Kč za provedené práce a že jemu nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za období od 7. 5. 2006 do 31. 5. 2006 (tj. ve výši 250.000,- Kč). Dovolací soud proto jeho dovolání napadající rozhodnutí odvolacího soudu v měnících výrocích III. a části výroku IV., jíž byla zamítnuta vzájemná žaloba v rozsahu 88.930,- Kč (z dále uvedených důvodů), zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti se z obsahu spisu nepodávají, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Podle §97 odst. 1 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem.
Podle §98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak pokud jen navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.
Vzájemnou žalobou je žaloba, kterou žalovaný za řízení uplatňuje svá práva vůči žalobci se záměrem, aby byla projednána a bylo o ní rozhodnuto ve stejném řízení jako o žalobě žalobce. Uplatní-li žalovaný za řízení vůči žalobcem uplatněné pohledávce svou pohledávku k započtení, nejde o podání vzájemné žaloby ve smyslu §97 o. s. ř. Procesní dopad kompenzační námitky žalovaného je upraven v ustanovení §98 o. s. ř. Nepřevyšuje-li pohledávka žalovaného pohledávku žalobce, posuzuje se námitka započtení jako obrana žalovaného proti žalobě a soud o ní nerozhoduje ve výroku, ale vypořádá se s ní v odůvodnění svého rozhodnutí. Převyšuje-li pohledávka žalovaného žalobcovu pohledávku, skládá se ze dvou částí; do výše žalované pohledávky jde o procesní obranu (soud se s ní vypořádá jen v odůvodnění rozhodnutí), nad žalovanou částku jde o vzájemnou žalobu a o ní musí soud rozhodnout výrokem. Dospěje-li soud k závěru, že obě pohledávky jsou opodstatněné, zamítne žalobcovu pohledávku a žalobci uloží zaplatit žalovanému částku odpovídající rozdílu ve výši obou pohledávek. Tím vyjádří, že vyhověl vzájemné žalobě, za niž se považuje kompenzační námitka, navrhuje-li se v ní, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce.
Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se žalobou v konečném znění domáhá po žalovaném zaplacení ceny prací provedených v rámci smlouvy o dílo ve výši 666.070,- Kč. Žalovaný v podání ze dne 1. 8. 2006, jež došlo soudu prvního stupně dne 2. 8. 2006, uplatnil vzájemnou žalobou nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 755.000,- Kč. V tomto podání současně uplatnil námitku započtení této pohledávky proti pohledávce žalobkyně s tím, že v případě opodstatněnosti žalované pohledávky, navrhuje uložit žalobkyni povinnost zaplatit mu 87.930,- Kč (správně 88.930,- Kč), a v případě, že žalovaná pohledávka nebude shledána důvodnou, požaduje, aby soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit mu celou částku 755.000,- Kč. Odvolací soud, jenž dovodil, že žalovaný může být úspěšný se vzájemnou pohledávkou nejvýše v rozsahu 505.000,- Kč (445.000,- Kč + 6x 10.000,- Kč za období od 1.5. do 6. 5.), tedy částky, která nepřevyšuje prokázanou pohledávku žalobkyně, shledal podmínky již nyní žalobkyni přiznat částku 161.070,- Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 666.070,- Kč a 505.000,- Kč). Za této situace tím, že výrokem II. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku zamítajícím žalobu v rozsahu 505.000,- Kč s příslušenstvím, a výrokem III. změnil částečně zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobě do částky 161.070,- Kč s příslušenstvím vyhověl, „vyčerpal“ předmět řízení vymezený žalobou a zároveň se v tomto rozsahu vypořádal i s procesní obranou žalovaného. Pakliže odvolací soud současně výrokem IV. zcela zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení částky 755.000,- Kč místo toho, aby ji zamítl jen v rozsahu, kterým převyšovala žalovanou pohledávku, tedy do 88.930,- Kč (755.000,- Kč - 666.070,- Kč), nepostupoval podle výše uvedených zásad a zatížil tím řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu ve výroku IV., vyjma jeho části zamítající vzájemnou žalobu o zaplacení částky 88.930,- Kč, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť jeho rozhodnutím se řízení nekončí (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu