ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1468.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1468/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce V. J., zastoupeného Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, proti žalovanému Z. J., zastoupenému Mgr. Pavlem Schollem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova 16, o zaplacení částky 1.750,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalovaného o zaplacení částky 5.586,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 10 C 78/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíčí ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 17. prosince 2009, č. j. 54 Co 383/2008-91, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 17. prosince 2009, č. j. 54 Co 383/2008-91, se odmítá .
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení částku 3.060,- Kč k rukám Mgr. Pavla Scholleho, advokáta se sídlem Třebíč, Bráfova 16.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.750,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení od 25. 3. 2006 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 1.750,- Kč od 5. 1. 2006 do 24. 3. 2006 (výrok II.), zamítl žalobu o zaplacení částky 4.250,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok III.), zamítl vzájemnou žalobu žalovaného o zaplacení částky 5.586,- Kč (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
Z podnětu dovolání podaného žalovaným Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 17. prosince 2009, č. j. 54 Co 383/2008-91, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a IV., změnil jej ve výroku V. o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (dovolání žalobce proti výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud usnesením ze dne 26. 11. 2009, č. j. 54 Co 383/2008-79, pro opožděnost odmítl).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“). Žalobce podal dovolání i proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. března 2008, č. j. 10 C 78/2006-60, tedy proti rozhodnutí, které nelze úspěšně dovoláním napadnout. Protože funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána, Nejvyšší soud dovolací řízení o takovém podání podle §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 47/2006).
Dovolání žalobce proti v záhlaví uvedenému rozsudku odvolacího soudu není subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod č. 28, popř. rozsudek ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 154). Napadeným rozsudkem odvolací soud rozhodoval již jen o odvolání proti výrokům I. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, jimiž bylo žalobě žalobce vyhověno do 1.750,- Kč a byla zamítnuta vzájemná žaloba, jíž se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení 5.586,- Kč; potvrzením těchto výroků nebyla žalobci - objektivně vzato - způsobena újma na jeho právech odstranitelná „odklizením“ uvedeného výroku rozsudku odvolacího soudu. I v případě, že by se jednalo o subjektivně přípustné dovolání, by bylo dovolání objektivně nepřípustné podle §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 50.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první, odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovanému vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 2.250,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 3. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 510,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. května 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu