ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1604.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1604/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce JUDr. R. M., zastoupeného Mgr. Martinem Šmukem, advokátem se sídlem v Ostravě, Milíčova 12, proti žalovanému Ing. D. P., Csc., zastoupenému Mgr. Romanem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Smetanovy sady 3, o zaplacení 193.137,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 58/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2010, č. j. 42 Co 348/2010-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Šmuka, advokáta se sídlem v Ostravě, Milíčova 12.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2010, č. j. 42 Co 348/2010-96, kterým byl potvrzen rozsudek pro uznání Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. května 2010, č. j. 24 C 58/2009-52, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu je tudíž námitka dovolatele, že řízení bylo zatíženo vadami spočívajícími v tom, že ačkoli je vietnamské národnosti, nebyl soudem vyzván ke sdělení, zda ovládá český jazyk, a celé řízení bylo vedeno v českém jazyce, a v tom, že žaloba nebyla soudem prvního stupně „projednána u veřejného zasedání“ (dovolací důvod podle §241a odst. 2 písem. a/ o.s. ř.). Irelevantní jsou rovněž výhrady k nedostatečnosti zjištění skutkového stavu věci, tedy námitky, že soudy pominuly údaje, jimiž žalovaný popsal verzi skutku, z nichž vyplývá jeho neochota žalobci žalovanou částku zaplatit, a které jsou podstatné pro spravedlivé rozhodnutí ve věci (dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.).
Přípustný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vystihuje pouze dovolací námitka, že v posuzovaném případě bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, přestože nebyly splněny podmínky pro postup podle §114b odst. 5 o. s. ř.
Nejvyšší soud se již ve svém rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, zabýval výkladem ustanovení §114b o. s. ř., konkrétně revidoval postup, kdy soud rozhodl o věci rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř. v případě, kdy se žalovaný po výzvě podle §114b o. s. ř. bez vážného důvodu nevyjádřil sice včas (ve stanovené lhůtě), ale ještě před vydáním rozsudku pro uznání. Dospěl k závěru, že má-li se za řízení ve smyslu ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný nárok uplatněný proti němu žalobou uznal, soud rozhodne podle §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, i když se žalovaný ještě před vydáním rozsudku pro uznání ve věci písemně vyjádřil tak, že nárok žalobce zcela neuznává, a i když ve svém opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu. Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle §114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal (§114b odst. 5 o. s. ř.). Tyto závěry je na místě respektovat i v posuzovaném případě, kdy žalovaný podal nezdůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu, který byl soudu prvního stupně doručen 15. 2. 2010 a obsahoval žádost o prodloužení lhůty pro podání vyjádření, jíž soud prvního stupně nevyhověl (viz jeho usnesení ze dne 17. 2. 2010, č. j. 24 C 58/2009-43). Lhůta pro podání vyjádření k žalobě marně uplynula 17. 3. 2010. Žalovaný se k žalobě vyjádřil teprve ve svém podání ze dne 6. 4. 2010. Že nešlo o vážný důvod, který by žalovanému zabránil v tom, aby se k podané žalobě v soudem stanovené lhůtě vyjádřil, lze dovozovat jak z jeho žádosti o prodloužení lhůty pro podání vyjádření z 1. 2. 2010, z níž se podává, že žalovaný se do České republiky vrátí koncem února (24. 2. 2010), tedy ještě před uplynutím lhůty k vyjádření, tak i ze samotné skutečnosti, že vyjádření, k jehož podání byl soudem vyzván, žalovaný vypracoval osobně dne 30. 3. 2010 v H. Č. M. M.
Protože odvolací soud rozhodl v intencích závěrů, které dovolací soud zaujal k postupu soudů při rozhodování rozsudkem pro uznání, je jeho rozhodnutí správné a závěry, na nichž bylo založeno, jej nemohou činit zásadně právně významným.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 26. května 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu