ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1770.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1770/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D&I CONSULTING LIMITED se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, Juliana Close 29, Londýn N2 OTJ, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem v Brně, Kotlářská 51a, proti žalovanému Ing. J. K. , o zaplacení 288.757,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 20 C 328/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2009, č. j. 56 Co 429/2008-105, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. července 2009, č. j. 56 Co 429/2008-105, rozsudek ze dne 11. července 2008, č. j. 20 C 328/2007-51, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 288.757,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 27.155,- Kč od 27. 8. 2002 do zaplacení, změnil tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování listinných důkazů (smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2006 a ze dne 6. 2. 2006) vyšel ze zjištění, že dne 11. 2. 2001 uzavřely Leasing České spořitelny, a.s., jako pronajímatelka a B. C. jako nájemkyně leasingovou smlouvu č. 91/7/0818/001 o nájmu datového projektoru Panasonic PT-L711, jehož pořizovací cena činila 199.990,- Kč (plus 43.997,80 Kč DPH). Nájemkyně se zavázala uhradit pronajímatelce zálohu ve výši 73.319,- Kč a dále platit po dobu 21 měsíců leasingové splátky po 10.370,- Kč; první leasingová splátka byla splatná dne 1. 1. 2002 a termín dodání předmětu leasingu byl sjednán na 11. 12. 2001. Leasingová smlouva byla sjednána na 36 měsíců. Konečná kupní cena byla dohodnuta částkou 122,- Kč včetně DPH a datum účinnosti kupní smlouvy bylo stanoveno na den 31. 12. 2004. Dodavatelem předmětu leasingu byla PETRO-DICO, spol. s r.o., jejímž jednatelem byl žalovaný. Dne 11. 2. 2001 koupila Leasing České spořitelny, a. s., od PETRO-DICO, spol. s r.o., datový projektor Panasonic PT-L711 za pořizovací cenu 199.990,- Kč (plus 43.998,- Kč DPH) s tím, že jej použije jako předmět leasingu pro leasingového nájemce (B. C.). Dne 11. 12. 2001 potvrdily společnost Leasing České spořitelny, a.s., zastoupena dodavatelem PETRO-DICO, spol. s r.o., a Božena Cikánková předání a převzetí předmětu leasingu. Společnost PETRO-DICO, spol. s r.o., téhož dne vystavila společnosti Leasing České spořitelny, a.s., fakturu za dodání datového projektoru na částku 157.249,- Kč. Rozsudkem ze dne 12. 12. 2005, č. j. 1T 56/2004-668, uznal Okresní soud ve Frýdku-Místku žalovaného vinným, že v období od 27. 9. 2001 do 14. 2. 2002 vystupoval jako statutární zástupce dodavatele předmětů pronájmu při uzavírání podvodných leasingových smluv (předměty pronájmu ve skutečnosti dodány nebyly), čímž způsobil obchodní společnosti Leasing České spořitelny, a.s., která uhradila cenu předmětů leasingu na účet obchodní společnosti PETRO-DICO, spol. s r.o., škodu v celkové výši 879.478,- Kč. Jeden ze skutků spočíval v tom, že žalovaný dne 11. 12. 2001 jako jednatel PETRO-DICO, spol. s r.o., zastupoval tuto společnost coby dodavatele předmětu leasingu podle leasingové smlouvy č. 91/7/0818/001 uzavřené mezi Leasing České spořitelny, a.s., a B. C., přičemž předmět leasingu (datový projektor Panasonic) nebyl dodán a Leasing České spořitelny, a.s., která dodavateli kupní cenu uhradila, utrpěla škodu nejméně ve výši 157.249,- Kč. Leasing České spořitelny, a.s., byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 3. 2006. Dne 2. 2. 2006 uzavřela Leasing České spořitelny, a.s., jako postupitel a Matco, s.r.o., jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek; postupované pohledávky byly vymezeny mimo jiné tak, že se jedná o pohledávky za třetími osobami z titulu náhrady škody způsobené v souvislosti s uzavřením, plněním a nebo porušením příslušné obchodní smlouvy, či s nakládáním s předmětem leasingu, resp. software, a jsou specifikovány v příloze č. 1 smlouvy. V ní pod pořadovým číslem 4368 je uvedena pohledávka z leasingové smlouvy 91/7/0818/011 ve výši 190.753,- Kč klienta B. C. a předmět leasingu datový projektor Panasonic PT-L711, s poznámkou, že v souvislosti s touto pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K. Dne 6. 2. 2006 uzavřela Matco, s.r.o., jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek č. E3007/85; postoupená pohledávka je v této smlouvě specifikována osobou dlužníka B. C., původním titulem, tj. leasingovou smlouvou, jejímž předmětem je podle dokumentace datový projektor Panasonic PT-L711, účetní hodnotou závazku k 31. 12. 2005 ve výši 190.753,- Kč s poznámkou, že v souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K. Dále je ve smlouvě uvedeno, že postupitel postoupil výše specifikovanou pohledávku postupníku včetně všeho příslušenství a zajištění a včetně všech práv s pohledávkou spojených a postupník tuto pohledávku přijal.
Na podkladě těchto skutkových zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že společnosti Leasing České spořitelny, a.s., vzniklo proti žalovanému právo na náhradu škody. Na rozdíl od soudu prvního stupně však uzavřel, že žalobkyně není aktivně legitimována k uplatnění tohoto práva, neboť na ni nepřešlo. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2006 byla sice pohledávka společnosti Leasing České spořitelny, a.s., jejímž titulem byla náhrada škody vůči žalovanému, platně postoupena společnosti Matco, s.r.o., avšak smlouvou ze dne 6. 2. 2006 již tato pohledávka ze společnosti Matco, s.r.o. na žalobkyni platně nepřešla. Pohledávka, která byla převáděna smlouvou ze dne 6. 2 2006, je specifikována jako pohledávka za dlužníkem B. C. z titulu leasingové smlouvy ze dne 11. 12. 2001, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že se jí postupuje rovněž pohledávka z titulu náhrady škody za žalovaným. Poznámka toho obsahu, že „v souvislosti s převáděnou pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K.“, k závěru o současném postoupení pohledávky za žalovaným z titulu náhrady škody nestačí. Totéž platí o poznámce, že s postoupenou pohledávkou se postupují všechna práva s ní spojená. Nárok poškozeného na náhradu škody totiž není právem spojeným s pohledávkou za dlužnicí B. C. vzniklou podle leasingové smlouvy; jde o nárok vzniklý na základě jiné právní skutečnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není věcně legitimovaná k uplatnění nároku na náhradu škody vůči žalovanému. Předně namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil obsah smlouvy o postoupení pohledávek č. E3007/85 uzavřené dne 6. 2. 2006. Oproti odvolacímu soudu posazuje názor, že z poznámky „v souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K. (...)“ je zřejmé, že úmyslem smluvních stran bylo společně s pohledávkou z leasingové smlouvy postoupit i právo postupitele na náhradu škody vůči žalovanému, které považovaly za právo související s převáděnou pohledávkou. Nadále je také přesvědčena, že žalobou uplatněné právo na ni přešlo podle §524 odst. 2 obč. zák., neboť právo na náhradu škody je právem spojeným s převáděnou pohledávkou, jejímž titulem je plnění ze smlouvy, jestliže škoda vznikla jednáním, které přímo souviselo s uzavřením této smlouvy a má vliv na možnost požadovat plnění ze smlouvy po dlužníkovi. Restriktivní výklad ustanovení §524 odst. 2 obč. zák. není podle ní na místě. Pokud smluvní strany při postoupení pohledávky ze smlouvy výslovně nevyloučily určitá práva, je i právo na náhradu škody, která byla způsobena v souvislosti se smlouvou, namístě považovat za právo spojené s postupovanou pohledávkou. Postupitel (neuvede-li ve smlouvě o postoupení pohledávky jinak) má totiž vždy vůli zbavit se pohledávky jako celku. Nemá-li vůli pohledávku nadále vymáhat svým jménem na svůj účet, nemůže mít ani zájem vymáhat případnou náhradu škody, která mu vznikla tím, že se nemůže domáhat plnění ze smlouvy. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně jako nedůvodné odmítnout. Nadále zastává názor, že smlouvou ze dne 6. 2. 2006 byla žalobkyni postoupena pouze pohledávka za dlužnicí B. C. z leasingové smlouvy, neboť právo na náhradu škody není právem spojeným s pohledávkou z leasingové smlouvy.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) za splnění podmínek uvedených v §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř. a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.
Podle §242 odst. 1 a 3, věty první, o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, žalobkyně vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně vyložil obsah smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2006, jestliže uzavřel, že předmětem postoupení byla pouze pohledávka za B. C. z titulu plnění z leasingové smlouvy, a nikoli též pohledávka za žalovaným z titulu náhrady škody, nemá oporu ve zmíněném listinném důkazu.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v časopise Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazku 1, pod č. C 8).
Již v rozsudcích z 14. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002, a z 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99, Nejvyšší soud dovodil, že interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinili účastníci ve vzájemné shodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.
Odvolací soud vyložil obsah ujednání obsažených ve smlouvě o postoupení pohledávek č. E3007, uzavřené mezi společností Matco, s.r.o. (jako postupitelem) a žalobkyní (jako postupníkem) dne 6. 2. 2006 (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“) v souladu se shora zmiňovanými zásadami. Pohledávka, kterou žalobkyni postoupila společnost Matco s.r.o., byla ve smlouvě o postoupení pohledávek specifikována osobou dlužníka („B. C.“), původním titulem („leasingová smlouva uzavřená se společností Leasing České spořitelny a.s., jejímž předmětem je podle dokumentace datový projektor Panasonic PT-L711“), účetní hodnotou pohledávky („190.753,- Kč“) a způsobem zajištění pohledávky („směnka – avalista: B. C.“). Ve spojitostí se specifikací pohledávky bylo dále v rubrice „Rozhodnutí nebo probíhající řízení“ uvedeno: „V souvislosti s pohledávkou byl odsouzen Ing. J. K.“ Mezi účastníky bylo ujednáno, že „Postupitel tímto postupuje výše specifikovanou pohledávku na postupníka včetně všeho příslušenství a zajištění a všech práv s pohledávkou spojených a postupník tuto pohledávku přijímá“ . Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že z textu smlouvy (z toho, co bylo ve smlouvě slovy vyjádřeno) nevyplývá, že by předmětem postoupení měla být jiná pohledávka, než-li pohledávka za B. C. z leasingové smlouvy. Ve smlouvě je jako dlužník uvedena pouze B. C., jako právní titul výhradně leasingová smlouva s tím, že pohledávka je zajištěna směnkou avalovanou B. C. Z pouhé informace o skutečnosti, že v souvislosti s postupovanou pohledávkou, resp. s leasingem - leasingovou smlouvou, která je titulem převáděné pohledávky, byl odsouzen žalovaný, nelze vyvozovat závěr, že předmětem převodu byla rovněž pohledávka za jinou osobou než je dlužník z leasingové smlouvy, a z jiného titulu než je leasingová smlouva. Pokud chtěly smluvní strany smlouvou o převodu pohledávek převést rovněž pohledávku, kterou měl věřitel z leasingové smlouvy vůči žalovanému z titulu náhrady škody, nic jim nebránilo vyjádřit to ve smlouvě uvedením žalovaného jako dlužníka a právním titulem takové pohledávky.
V rámci dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. dovolatelka namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže zjištěný skutkový stav nepoměřoval ustanovením 524 odst. 2 obč. zák. Prosazuje názor, že žalovaná pohledávka na ni přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2006 jako právo spojené s pohledávkou za B. C. z leasingové smlouvy.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §524 odst. 2 obč. zák. s postupovanou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Příslušenstvím pohledávky se rozumí úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím vymáháním. Pod slovním spojením „práva s pohledávkou spojená“ se rozumí zejména práva věřitele na zajištění pohledávky (např. zástavní právo, které zajišťuje postoupenou pohledávku), právo na soudní uplatnění pohledávky (nárok) včetně oprávnění exekučně ji vymoci (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1570 s.). Nelze jím však rozumět právo vyplývající ze zcela odlišné právní skutečnosti, vůči odlišnému dlužníku, které má k převáděné pohledávce pouze ten vztah, že vyplývají ze skutkově spolu souvisejícího právního úkonu a protiprávního jednání.
Nelze tedy než uzavřít, že žádný z uplatněných dovolacích důvodů nebyl v daném případě naplněn. Jelikož rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovoláním zpochybněných závěrů správný a nebylo ani zjištěno (a ostatně ani žalobkyní tvrzeno), že by řízeno bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2011
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu