ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.1850.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1850/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně PARAPLE s. r. o. se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, proti žalovaným 1) F. Š. , 2) P. S. , a 3) M. H. , o 105.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 202/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, č.j. 26 Co 511/2009-140, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, č.j. 26 Co 511/2009-140, a rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. 8. 2009, č.j. 6 C 202/2008-116, se ruší a věc se Okresnímu soudu v Rakovníku vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 3. 8. 2009, č.j. 6 C 202/2008-116, kterým Okresní soud v Rakovníku zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně 105.000,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – dovodil, že sjednání zprostředkovatelské smlouvy, kterou se zprostředkovatel zavázal obstarat uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem je věc v podílovém spoluvlastnictví, představuje hospodaření se společnou věcí ve smyslu §139 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Rozhodování spoluvlastníků většinou počítanou podle velikosti podílů neznamená, že rozhoduje většina, aniž by menšinovému spoluvlastníku byla dána možnost se k zamýšlenému úkonu vyjádřit; pak i za situace, že by s takovým právním úkonem většina spoluvlastníků souhlasila, nejde o rozhodování „většiny“ ve smyslu §139 odst. 2 obč. zák. Protože druhá žalovaná, která nebyla účastnicí smlouvy a nezplnomocnila žádného ze spoluvlastníků, aby za ni v rozsahu jejího podílu smlouvu uzavřel, nevěděla o tom, že první žalovaný jedná s žalobkyní o obstarání prodeje společné věci, je podle odvolacího soudu zprostředkovatelská smlouva neplatná (§39 obč. zák.).
Dovoláním, jímž napadla rozsudek odvolacího soudu, žalobkyně – mimo jiné – oponuje posouzení zprostředkovatelské smlouvy jako neplatného právního úkonu (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Uzavření zprostředkovatelské smlouvy, jejímž cílem je vyhledání kupce celé věci v podílovém spoluvlastnictví, není hospodaření se společnou věcí; proto může takovou smlouvu sjednat kterýkoliv ze spoluvlastníků. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§236 odst. 1, §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.); otázku, zda uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje věci v podílovém spoluvlastnictví lze mít za hospodaření s touto věcí v režimu ustanovení §139 odst. 2 obč. zák., Nejvyšší soud dosud neřešil.
Právní posouzení je podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §139 odst. 2 obč. zák. rozhodují o hospodaření se společnou věcí spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
Podle ustanovení §774 obč. zák. se zprostředkovatelskou smlouvou zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.
Skutkový základ sporu – v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nezpochybnitelný (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.) – je založen na zjištění, že žalovaní byli v rozsahu 4/6, 1/6 a 1/6 podílovými spoluvlastníky nemovitostí (domu a pozemků v katastrálním území a obci R.). První žalovaný (zájemce) uzavřel 28. 1. 2007 s žalobkyní zprostředkovatelskou smlouvu, jíž se zprostředkovatelka zavázala obstarat uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných nemovitostí; provize (odměna) v případě úspěchu zprostředkování byla sjednána ve výši 5% z nabízené nebo konečné prodejní ceny. Ve věci vyhledání potencionálního kupce jednal s žalobkyní jen první žalovaný, aniž by byl pověřen ostatními spoluvlastnicemi. Druhá žalovaná o jednání s žalobkyní nevěděla a neměla možnost se ke zprostředkovatelské smlouvě vyjádřit. Kupní smlouvou z 24. 1. 2008 žalovaní prodali nemovitosti manželům M. a M. S. (účinky vkladu vlastnického práva pro nabyvatele vznikly 25. 1. 2008).
Hospodařením se společnou věcí ve smyslu §139 odst. 2 obč. zák. se rozumí úkony, které se týkají ekonomické stránky společné věci, tedy dispozice týkající se užívání, údržby, oprav, změn, zhodnocení, pronájmu apod. Zprostředkovatelská smlouva, jejímž účelem je toliko vyhledání osoby, která by společnou věc koupila, se ekonomické stránky věci netýká; jedná se totiž o úkon, který předchází, resp. může předcházet kupní smlouvě, jíž třetí osoba nabývá vlastnictví věci za současného pozbytí (spolu)vlastnického práva všech spoluvlastníků. Předmětem zprostředkovatelské smlouvy je – jak již bylo řečeno výše – obstarání uzavření smlouvy o převodu vlastnictví věci (zde nemovitostí); společné věci se tedy bezprostřední výsledek jejího uzavření netýká, a proto nejde ani o právní úkon, který má na mysli ustanovení §139 odst. 1 obč. zák. Jestliže o uzavření zprostředkovatelské smlouvy nemusí spoluvlastníci rozhodovat většinou počítanou podle velikosti podílů, není správný závěr, podle něhož je smlouva absolutně neplatná, neměl-li některý (byť menšinový) spoluvlastník možnost se k zamýšlenému úkonu vyjádřit (závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99 se neuplatní). Splnění závazku (zde povinnosti zaplatit odměnu za zprostředkování) se žalobkyně může úspěšně domoci jen po tom ze spoluvlastníků, který s ní jako zájemce uzavřel zprostředkovatelskou smlouvu (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2008 pod č. 24).
Lze uzavřít, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto – aniž se zabýval žalobkyní namítanými vadami řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) – zrušil nejen napadené rozhodnutí odvolacího soudu, ale i rozsudek soudu prvního stupně, neboť ani ten otázku platnosti zprostředkovatelské smlouvy neposuzoval v souladu s tím, co je uvedeno shora, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu