ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.237.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 237/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce K. B. , zastoupeného JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čsl. legií 143, proti žalované I. B. , zastoupené Mgr. Janem Faschingbauerem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Vodní 31, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 6 C 154/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. srpna 2008, č. j. 61 Co 342/2008-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Faschingbauera, advokáta se sídlem v Domažlicích, Vodní 31.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Domažlicích (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. dubna 2008, č. j. 6 C 154/2006-120, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení prohlášení vůle uzavřít kupní smlouvu, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; přestože předchozí rozsudky soudu prvního stupně ze dne 12. ledna 2007, č. j. 6 C 154/2006-27, a ze dne 13. června 2007, č. j. 6 C 154/2006-64, byly usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 26. března 2007, č. j. 61 Co 159/2007-50, a ze dne 31. srpna 2007, č. j. 61 Co 445/2007-83, zrušeny, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. dubna 2008, č. j. 6 C 154/2006-120, shodně jako v předcházejících rozsudcích.
Zbývá tedy zvážit přípustnost dovolání v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Výhrady dovolatele vůči závěru odvolacího soudu, od kterého okamžiku „české zákony“ umožňovaly převod vlastnictví ke sporným nemovitostem na žalobce, a odkdy začala běžet jednoroční lhůta podle §50a odst. 2 občanského zákoníku, vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci. Takové námitky jsou však v řízení o dovolání přípustném jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nevýznamné. Skutkový základ sporu nelze při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zpochybnit, pro dovolací soud je závazný (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.). Je-li v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně – nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by uzavřít, že žaloba je důvodná. Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu je správný a závěry, na nichž založil své rozhodnutí, jej nemohou činit zásadně právně významným. Dovolací soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5 věty první a §218 písm. c] o. s. ř.].
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §7 písm. e), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.000,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a 20 % DPH ve výši 460,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 28. dubna 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu