ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2432.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2432/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně H. S. , proti žalovanému Mgr. M. H. , zastoupenému Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Višňovkou 1661, o zaplacení úroků z prodlení z částky 80.074,- Kč, vedené u Okresního soudu v Berouně sp. zn. 7 C 167/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 27 Co 65/2009-381, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti shora uvedenému rozsudku, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 14. května 2008, č. j. 7 C 167/99-301, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení z částky 80.074,- Kč za dobu od 20. 5. 1996 do 13. 1. 2004 ve výši 91.975,40 Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (čl. II bod 1. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o. s. ř.“), neboť přestože předchozí rozsudky ze dne 9. prosince 1999, č. j. 7 C 167/99-15, a ze dne 31. ledna 2007, č. j. 7 C 167/99-128, byly zrušeny usneseními Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2000, č. j. 27 Co 206/2000, a ze dne 1. listopadu 2007, č. j. 27 Co 291/2007-173, rozhodl soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. května 2008, č. j. 7 C 167/99-301, shodně jako ve svých předchozích rozsudcích, tj. že žalobě vždy vyhověl.
Dovolání tak může být přípustné jen v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Bez významu jsou tudíž výhrady dovolatele, že nezavinil prodlení s plněním úhrady z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť mu žalobkyně neposkytla žádnou součinnost, že odmítala vyklidit nemovitosti, kterých se vypořádání týkalo a že nebyly provedeny jím navržené důkazy. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07). Tvrzení, že odvolací soud jím správně zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že jej subsumoval pod nesprávnou právní normu, dovolání žalovaného - z pohledu shora uvedených výtek - neobsahuje.
Dovolacímu přezkumu předložená právní otázka, zda výkon práva žalobkyně odporuje dobrým mravům ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák., postrádá významový přesah do širšího kontextu soudní praxe a není tudíž způsobilá založit zásadní právní význam napadeného rozsudku. Úvaha soudu, zda lze výkon práva odepřít pro jeho rozpor s dobrými mravy, se totiž odvíjí od posouzení zcela jedinečných skutkových okolností daného případu, jež lze jen obtížně zobecnit. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu §3 odst. 1 obč. zák. navíc Nejvyšší soud podal opakovaně v celé řad svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, nebo ze dne 25. října 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 7. prosince 2004, sp. zn. 33 Odo 1244/2004, ze dne 16. března 2005, sp. zn. 33 Odo 29/2005). Odvolací soud při rozhodování v dané věci z intencí tohoto výkladu nikterak nevybočil.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. b) a c) přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2011
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu