ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2467.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2467/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce K. P. , zastoupeného JUDr. Stanislavem Mikyškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, ul. 28. října 19, proti žalované STK České Budějovice s. r. o. se sídlem v Českých Budějovicích, Pekárenská 77 (identifikační číslo 25151193), zastoupené JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, o 960.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C 321/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2010, č.j. 8 Co 2600/2009-107, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2010, č.j. 8 Co 2600/2009-107, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 4. 2009, č.j. 27 C 321/2008-80, tak, že zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 960.500,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který nárok žalobce posoudil jako smluvní pokutu (§544 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), odvolací soud právní vztah účastníků podřadil ustanovením §733 až §736 obč. zák. Žalovaná (obstaratelka) se zavázala zkontrolovat technologií VINTEST identifikátory přistaveného vozidla, vystavit žalobci (objednateli) osvědčení o jejich původnosti a žalobce se zavázal za provedení testu zaplatit 4.500,- Kč. Závazek uhradit žalobci časovou cenu vozidla, pokud je policie zajistí a nevratně odebere z důvodu nepůvodnosti identifikátorů přesto, že výsledkem kontroly technologií VINTEST bylo osvědčení „kategorie A,“ tížil – jak vyplývá ze všeobecných podmínek smlouvy – držitele licence technologie, kterým je Cebia, spol. s r. o.; žalovaná tedy není podle odvolacího soudu věcně legitimována.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), napadl závěr o nedostatku věcné legitimace žalované. Zdůrazňuje, že obstaratelem, který vystupoval svým jménem a skutečně vykonal objednanou činnost, byla žalovaná, která využila licenci poskytnutou společností Cebia. Používají-li všeobecné podmínky, které byly přílohou smlouvy, termínu „CEBIA,“ jde o synonymum pro systém prověřování, tedy o výraz jisté záruky kvality pro objednatele. Takovému označení je podle dovolatele třeba podřadit autorizované pracoviště Cebia (tzv. APC), které vstupuje samostatně a vlastním jménem do právních vztahů se zákazníky. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné.
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (srov. §242 odst. 3, větu první, o.s.ř.). Je-li dovolání – jako v projednávaném případě – přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 (tj. vadám způsobujícím zmatečnost), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.). Protože zmatečnostními vadami řízení před soudy obou stupňů netrpí a „jiné vady“ žalobce nevytkl a z obsahu spisu rovněž nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, podle něhož není žalovaná ve sporu věcně legitimována.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §733 obč. zák. se smlouvou o obstarání věci obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu.
Podle ustanovení §734 obč. zák. musí o uzavření smlouvy obstaratel vydat objednateli písemné potvrzení, ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba obstarání.
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vycházel a který nebyl dovoláním zpochybněn, je následující.
Žalobce 15. 1. 2008 přijel s osobním automobilem zn. BMW X5 3.0 D, VIN:WBAFB71060LX82554, který hodlal koupit, do provozovny žalované, kde na základě zakázkového listu č. VT-495C-05-665 nechal prověřit původnost identifikátorů vozidla technologií VINTEST. Výsledkem prověření bylo tentýž den vydané osvědčení, ve kterém žalovaná zjištěná fakta shrnula do tzv. „kategorie A“ (identifikátory vozidla jsou nepoškozené, není podezření ze spáchání trestného činu, údaje uváděné v dokladech k vozidlu odpovídají údajům na vozidle; na identifikátorech vozidla nebyly nalezeny stopy druhotných úprav). Za provedení testu žalobce uhradil žalované 4.500,- Kč. Poté žalobce vozidlo za kupní cenu 960.500,- Kč od prodávajícího Z. Ž. koupil. Následujícího dne žalovaná pozvala žalobce do své provozovny, neboť po postoupení podkladů centrále Cebia Praha se zjistilo, že ražba VIN není originální a že typový štítek vozidla je padělaný; těmto závadám pak odpovídá kategorizace „b“ (identifikátory vozidla obsahují viditelné znaky venkovního zásahu – existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu). Nové osvědčení datované 16. 1. 2008 spolu s opraveným protokolem z téhož dne žalovaná vydala žalobci. Vozidlo, které žalobce 25. 2. 2008 odevzdal Policii ČR, OŘ v Českých Budějovicích, bylo vráceno majiteli ve Spolkové republice Německo.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že právní vztah účastníků byl založen smlouvou o obstarání věci a že závazek vyplývající z článku 5 bodu 1 všeobecných podmínek je nárokem na plnění ze závazkového právního vztahu založeného uvedenou smlouvou, což dovolatel ani nezpochybňuje. Sporné je určení subjektu, který je při splnění sjednaných podmínek povinný zaplatit žalobci časovou cenu vozidla.
Všeobecné podmínky pro provádění prověřování původnosti identifikátorů vozidel technologií VINTEST v článku 5 bodu 1, nadepsaném „100% záruka a garance“ , poskytují na každé vozidlo, které projde v České republice uvedeným systémem kontroly s výsledkem (osvědčením) „kategorie A“, smluvní záruku. Ta spočívá v úhradě časové ceny vozidla v případě, že je policie v budoucnu zajistí a nevratně odebere z důvodu nepůvodnosti jeho (viditelných, příp. skrytých) identifikátorů, kterými se rozumí souhrn všech štítků, ražeb či jiných typů speciálního značení vozidel, jejichž analýzou lze určit, o jaké vozidlo se jedná. Smlouvou o autorizovaném pracovišti z 23. 2. 2005 udělila Cebia, spol. s r. o. (identifikační číslo 18628443), žalované spolu s oprávněním používat k názvu firmy označení „autorizovaný distributor Cebia“ právo nabízet třetím osobám na území České republiky za podmínek a způsobem definovanými ve smlouvě „prověřování VINTEST“ . Smluvní strany si ve smlouvě ujednaly zásady finančního vyrovnání za poskytované služby a způsob, kterým se podílejí na škodě vzniklé vystavením chybného protokolu (osvědčení) o výsledku prověření původnosti identifikátorů. Přestože článek 5 bod 1 všeobecných podmínek spojuje povinnost úhrady časové ceny vozidla s osobou označenou jako „CEBIA“ , nelze pominout skutečnost, že účastnicí smlouvy o obstarání věci je žalovaná, tj. „autorizovaný distributor Cebia.“ Výrazu „CEBIA“ lze tak podřadit síť autorizovaných pracovišť, které v právních vztazích s objednateli vystupují samostatně a vlastním jménem (svými zaměstnanci v trvalém pracovním poměru vykonávají sjednanou službu).
Odkaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2549/98, je nepřípadný (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 576/2000). V obou zmíněných věcech uzavřel objednatel smlouvu o obstarání věci (zájezdu) prostřednictvím třetí osoby (prodejce), která jednala jménem a na účet obstaratele (cestovní kanceláře); domáhal-li se objednatel uspokojení nároků po prodejci, musel být neúspěšný. V souzené věci – jak již bylo shora řečeno – byla účastnicí smlouvy žalovaná, která jako obstaratelka nese odpovědnost za nesprávné osvědčení kontroly původnosti identifikátorů vozidla.
Lze uzavřít, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., uplatnil žalobce důvodně; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. října 2011
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu