ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2576.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2576/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce J. K. , zastoupeného Mgr. Michalem Dobešem, advokátem se sídlem v Brně, Křenová 71, proti žalovanému V. M. , zastoupenému JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, o 146.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno - venkov pod sp. zn. 8 C 68/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2009, č.j. 13 Co 485/2008-49, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.996,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Michala Dobeše, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek (pro uznání) Okresního soudu Brno - venkov ze dne 4. 8. 2008, č.j. 8 C 68/2008-34, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. dovolatel oponuje závěru odvolacího soudu, že soud nepřihlíží k námitce promlčení vznesené po marném uplynutí lhůty určené žalovanému k vyjádření podle §114b odst. 1 o.s.ř.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2433/2004, uzavřel, že s marným uplynutím lhůty, kterou soud stanovil žalovanému v usnesení vydaném podle §114b o.s.ř. pro písemné vyjádření ve věci, spojuje ustanovení §114b odst.5 o.s.ř. fikci, že nárok, který byl proti němu uplatněn v žalobě, zcela uznává. Na základě této fikce uznání nároku pak soud rozhodne v neprospěch žalovaného rozsudkem pro uznání (§153a odst. 3 o.s.ř.), neboť její účinky – jestliže opravdu nastala – za řízení nelze vyvrátit (a to ani důkazem opaku) a nezanikají ani uplynutím času; na tom, že nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou, proto nic nemohou změnit okolnosti, že se žalovaný opožděně ve věci písemně vyjádřil, že nárok žalobce v tomto vyjádření zcela (v plném rozsahu) neuznal a že v opožděném vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji procesní obranu, popřípadě že ve svém vyjádření uplatnil námitku promlčení. Opožděně podané vyjádření ve věci může mít právní význam jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu ve včasném vyjádření bránil vážný důvod, a (současně) jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat včas písemné vyjádření; pak ovšem nenastává – jak vyplývá z ustanovení §114b odst. 5 o.s.ř. – fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.3.2005 sp. zn. 21 Cdo 1951/2004).
Tento závěr je na místě respektovat i v posuzovaném případě. Žalovaný, který se k výzvě soudu podle §114b o.s.ř. ve věci vyjádřil (a vznesl námitku promlčení) až po uplynutí soudem určené třicetidenní lhůty, ani netvrdil, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod.
Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 162/2003, 33 Cdo 3766/2007 a 32 Odo 879/2002 je nepřípadný; v těchto věcech soud prvního stupně nerozhodl rozsudkem pro uznání.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 8.030,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.666,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. března 2011
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu